Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Zlato a stříbro

      Zlato a stříbro - Kapitola 18

      Zlato a stříbro - Kapitola 18 18.kapitola Zlata a stříbra

      Loučení

      Do Wildaranu vůbec nejeli, Angus ji doprovodil rovnou do telmirského domu. Karol věděla, že nemají moc času, Angus musel být v kasárnách ještě ten den odpoledne. Ukázal jí pokoj, který pro ni nechal připravit. Chvíli si ještě mohli dovolit sedět na posteli, držet se za ruce, nemluvit a vzpomínat na úplňkovou noc. Karol se očima vpíjela do jeho obličeje a snažila se vštípit si do paměti každý jeho rys. Nevěděla, co jiného ji v osamělých nocích, které ji čekaly, zahřeje. A kdyby ho už neviděla... Ne, odmítala si to možnost připustit. Jejich životy byly tak propojené, že pokud zemře on, ona ho bude následovat. Bez něj není život, s ním po boku není nebezpečí. Položila si hlavu na jeho rameno, vdechovala jeho vůni a poslouchala bušení jeho srdce.

      Trochu se to podobalo úplňkové noci. Jejich duše se na chvilku oprostily od strachu a znovu zpívaly společnou píseň. Ale stejně jako úplňková noc i jejich soukromá chvilka v Karolině pokoji musela skončit.

      "Už musím jít. Zavedu tě za Rebekou, ta se o tebe postará," zašeptal a v jeho hlase zazníval smutek.

      "Nemůžeš ještě zůstat?" zaprosila jako malá.

      "Víš, že bych rád, ale už teď mám zpoždění. Takže rychle k těm praktickým věcem. Kdyby se se mnou něco stalo," ignoroval Karolin vyděšený a zraněný výraz, "vezmi si všechno, co je v té truhlici na Petrově Kameni. Je to tvoje. Ne tvého otce, ani nikoho z mé rodiny, ale tvoje."

      Karol zalapala po dechu.

      "Ale proč?"

      "Protože. A pokud se mi nic nestane," políbil ji a vytáhl cosi z váčku na opasku, "staneš se královnou Aldormy?" zvedl jí před oči prsten.

      Karol ztratila řeč. Dívala se na stříbrný kroužek s kulatým safírem v Angusových prstech a zdálo se, že jí myšlenky zamrzly. Stačilo přikývnout, nechat si navléknout ten prsten a bude navždy jeho. Všichni to uvidí, nikdo nebude nic namítat a všechny její sny se splní. Je možné, aby všechny překážky zmizely jako mávnutím kouzelného proutku?

      "A co Loqar Niman? Co smlouva? A co prokletí?" ptala se nechápavě.

      "Nic s čím bych si neporadil," mrkl na ni šibalsky a tentokrát v jeho očích nebylo nic, co by Karol dělalo starosti. Nastavila mu ruku a on jí nasadil prsten. Pak jí ukázal, že on má přesně ten samý.

      "Dej na něj pozor, na celém světě jsou jen tyhle dva stejné," zašeptal jí do ucha.

      Přitáhla si ho a políbila ho.

      "Tak pojď, ukážu ti Rebečin pokoj," řekl nahlas. Vzal ji kolem pasu a společně vyšli na chodbu. Rebečin pokoj byl na druhém konci chodby, nejdál od schodiště. Přímo proti jejím dveřím bylo kulaté okno, které směřovalo na nádvoří. Vzápětí se u schodiště vynořil Eric.

      "Angusi! To je dobře, že tě vidím! Plukovník Folit s tebou chtěl mluvit," zavolal a vydal se k nim.

      "Jistě. Hned za ním jdu," odtušil Angus.

      "Ale on už na tebe čeká ve Wildaranu a je dost netrpělivý, měl by sis pospíšit!" naléhal Eric, jak se blížil k nim.

      "Řekl jsem, že tam jdu!" zvýšil Angus podrážděně hlas.

      Pak se otočil ke Karol a chytil ji za ramena.

      "A teď mě poslouchej, Karol," oslovil ji naléhavě.

      A na ni dolehla celá tíha té chvíle. Rozum jí říkal, že ho možná vidí naposledy, ale srdce odmítalo tu možnost přijmout. Ne, on se vrátí, tolikrát ji o tom přece ujišťoval. Angus a Karol navěky věků, jako té úplňkové noci. Jenomže ta jistota nepramenila zevnitř, bylo to spíš zoufalé přání, než přesvědčení. A kdyby se nevrátil... Cítila, jak se jí v očích pálí slzy.

      "Angusi!" zaúpěl Eric.

      "Drž na chvíli klapačku, Ericu!" ohnal se Angus hrubě a otočil se zpátky ke Karol. "Poslouchej mě. Není proč si dělat starosti. Jede se mnou i Derek a Eric a ani Rebeka ani Dairin nejsou tak bez sebe hrůzou jako ty. Nemysli už na to, co ti říkala ta stařena, ani na naše rodové prokletí. Kletby se dají zlomit a já, jakmile bude ta záležitost s barbary vyřízená, udělám všechno proto, abys mohla zase volně dýchat. Celá tahle záležitost nebude dlouho trvat. Takže se netrap, ano?"

      Karol přikývla a až ve chvíli, kdy jí Angus setřel slzy, si uvědomila, že pláče. Políbil ji, krátce, ale láskyplně. Zdálo se, že napětí z něj spadlo úplně, zbyla jen starost o to, jestli ona bude v pořádku.

      "Netrap se, ano?" zopakoval a naposledy přitiskl své rty na její.

      Pak se připojil k Ericovi a bez ohlédnutí odcházel pryč. Oba věděli, že kdyby se otočil, možná by neodešel vůbec. Později si Karol přála, aby to tak dopadlo, ale tehdy se za ním dívala a cítila kromě hrůzy i slabounkou pýchu. Byla pyšná na toho vznešeného, hrdého prince, který jí patřil.

      Karol osaměla. Opřela se o stěnu a skryla tvář v dlaních. Samota ji tížila jako kámen, její jediná útěcha byla, že to nebude dlouho trvat. Angus bude brzy zpátky a vrátí se do Talronu, jak jí slíbil. Přesto ji strach náhle docela ochromil a ona nebyla schopná dělat nic jiného, než se opírat o stěnu a zoufale se snažit potlačit vzlyky.
       

       

      Jakmile se jí podařilo uklidnit se, setřela si slzy, zhluboka se nadechla a zaklepala na Rebečiny dveře.

      "Dále!" ozvalo se zevnitř.

      Rebeku zastihla, jak dává hodinu sedmiletému chlapci, podle Angusova vyprávění to musel být Rebečin jediný syn Diskol. Malá Evelina seděla na zemi uprostřed pokoje a hrála si s panenkou.

      "Dobrý den," pozdravila Karol.

      "Dobrý den. Byla byste tak hodná a počkala chvilku? Už budeme brzy hotoví," usmála se Rebeka podezřele přátelsky.

      "Samozřejmě...." pípla Karol nejistě.

      Zachránilo ji zaklepání na dveře. Otočila se zrovna včas, aby uviděla vcházet Rebečina manžela Dereka. Dereka Treana viděla Karol jednou v životě, ale byl jí na první pohled sympatický. Měl v očích takové veselé jiskřičky. Pokývl jí na pozdrav a pak už věnoval veškerou svou pozornost své ženě.

      "Už jedete?" naskočila Rebece na čele malá ustaraná vráska.

      "Bohužel. Napíšu ti, než vytáhneme na pochod," slíbil.

      Potom prohrábl vlasy Diskolovi.

      "Dáš na mámu pozor, viď, Didi?" mrkl na něj. Chlapec se tvářil zaraženě a nic neříkal.

      "Až se vrátím, pojedeme na sever. Třeba tam uvidíš i vlka, to jsi vždycky chtěl, ne?" pokusil se ho povzbudit. "Tak nezlob, jasné?" přitáhl si Derek syna do náručí, krátce ho sevřel a otočil se k Evelině. "A tobě se pokusím něco hezkého přivézt, ale jen když nebudeš odmlouvat!" zatvářil se přísně. Pak políbil Evelinu na čelo a přešel k Rebece.

      Karol odvrátila pohled, ale uši si zacpat nemohla.

      "Všichni chceme, aby to rychle skončilo. Uděláme pro to všechno. Nemůžu se dočkat až budu zpátky," řekl tiše a z jeho hlasu zaznívala nekonečná něha.

      "Já vím. Miluji tě," zašeptala a pak bylo chvíli ticho. Karol by se nejraději propadla do země. Naprosto neměla právo být tam, ale Rebeka a Derek si jí nevšímali. Byli příliš zaměstnaní jeden druhým - i po těch letech a po všech překážkách mezi nimi láska hořela stejně jako mezi čerstvými, nesmělými milenci. Jako mezi Angusem a Karol.

      "Dávej na sebe pozor," zaslechla Rebeku zamumlat. Připomnělo jí to sebe samu v Angusově náručí.

      "Dám, neboj," odpověděl Derek.

      "Nashledanou, slečno Volanová, pa, Lino, dobrý lov, Didi, a ty se mi opatruj, Rebeko," věnoval své ženě poslední úsměv a zmizel.

      Rebeka se ještě chvíli dívala na dveře a zdálo se, že zapomněla na všechny v pokoji. Jenže děti nezapomněly.

      "Mami, čůrat!" ozvala se Evelina.

      Rebeka si povzdechla a zpod postele vylovila nočník. Jakmile byla Evelina hotová, Rebeka nočník postavila ke dveřím, aby ho někdo ze služebnictva vynesl.

      "Někdy bych raději byla mužem. Nechat ho jít a čekat, jestli se vrátí nebo ne..." zlomil se Rebece hlas. Karol si nebyla jistá, jestli mluví na ni nebo jen tak pro sebe. "A všechny ty řeči o vznešeném údělu žen, pche!" odfrkla si Rebeka náhle. "Přála bych jim, aby si zažili ten strach a nejistotu. Aby museli předstírat, že se nic neděje, ale uvnitř umírat hrůzou."

      Už zase upírala oči na dveře a ve tváři měla zuřivý výraz. Vztek nepatřil Derekovi, ale všem těm mužům, kteří se snažili spoustou slov ospravedlnit, že své manželky, matky a sestry nechávají za sebou.

      "Myslíte, že by dokázali čekat? Spíš by se rovnou rozjeli za námi, i kdyby to mělo být to nejhorší místo na světě," ušklíbla se Karol, která Rebečin bezmocný vztek dokonale chápala. Ano, bezmoc bylo to správné slovo. Nemohly udělat vůbec nic, jen čekat. Karol začínala čekání nenávidět.

      Rebeka se jí podívala do očí a usmála se. Usmívala se stejně jako Angus. Proto Karol ani nepřekvapilo tiché porozumění, které mezi nimi v tu chvíli zavládlo. Nevěděla, kam se podělo Rebečina nevraživost, ale tušila, že jsou na nejlepší cestě k přátelství.
      Pak Rebeka zalétla pohledem ke knize, ze které Didi četl, než Karol přišla.

      "Tak Didi, pro dnešek toho necháme, co říkáš? Vezmi Linu a běžte najít chůvu, já musím provést slečnu Volanovou po domě," řekla nakonec.

      Didi zvedl Evelinu ze země, popadl ji za ruku a vyšli spolu ze dveří. Rebeka je sledovala pohledem pyšné matky. Potom Karol dala gestem přednost ve dveřích. Když vyšly na chodbu, zaslechly z nádvoří nějaký hluk. Vyhlédly z okna.
      Angus, Eric a Derek právě odjížděli. Už seděli v sedlech a čekali, až se k nim připojí i jejich panošové a pár sluhů. Jakmile byli všichni a pokynul Angus mladíkovi, který jediný byl se svým koněm blíž bráně než on. Mladík natáhl ruku a kdosi mu do ní vložil korouhev. Nebyla to korouhev Aldormy, ale Angusova osobní - stříbrný vlk na fialovém poli. Karol cítila, jak jí do očí znovu stoupají slzy. Potom se Angus otočil, aby se ujistil, že jsou všichni připraveni, a Karol uviděla jeho tvář.

      Už to nebyl Karolin Angus ze srubu Talron. Na grošovaném koni seděl princ Angus, stříbrný vlk z rodu Clemens, dědic trůnu Aldormy, syn Sida Dobyvatele, ochránce a vůdce aldormského lidu, který jel bránit svou zem před nepřítelem. Když se dívala na jeho tvář, měla pocit, že nic z toho, co se stalo ve srubu, nemohla být pravda, protože mladý princ na grošovaném koni, který právě vyjížděl z brány, vypadal spíš jako sen, jako hrdina ze starých bájí, než jako osoba z masa a kostí.

      Rebeka jí položila ruku na rameno. Karol se zhluboka nadechla a setřela slzy.

      "Už jsem málem nevěřila, že Angus najde někoho, s kým by mohl být šťastný. Je nádherné vidět ho zamilovaného," řekla jí laskavě.

      "Ale co když... co když se..." zadrhla se Karol, neschopná dokončit větu.

      Rebečina tvář potemněla strachem. Odvrátila oči k oknu.

      "Tak se s tím budeme muset vyrovnat. Slunce kvůli tomu svítit nepřestane," řekla rádoby klidně. Stejně jako Angusův bezstarostný úsměv i její klid byl jen velice průhlednou zástěrkou.


      Vydáno: 30.8.2016 21:15 | 
      Přečteno: 371x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Jméno
      Předmět
      Kontrola tyto znaky přepište do pole kontrola
      Text
        b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

      Nebyly přidány žádné komentáře.