Zlato a stříbro - Kapitola 20

Smrt

"Co se stalo?" vykřikly Karol a Rebeka současně. V Rebečině hlase zazněl náznak hysterie.
Eric si skousl ret a sklopil oči. Karol cítila, jak v ní roste panika. Zadržovala dech a těkala pohledem z Erica na Dairin a zpátky. Angusi, Angusi, proč jsi ještě nepřišel? Chvěla se po celém těle a měla pocit, že každou chvíli omdlí.

"Ericu Rawne, okamžitě mi řekni, co se děje!" poručila Rebeka a hysterie už nebyla jenom náznakem.

"Derek je v pořádku," vypravil ze sebe.

To mohlo znamenat jediné. Karol vyschlo v ústech. Celé tělo jako by znecitlivělo. Ne, tohle je sen. Jenom ošklivá noční můra. Není to pravda. Jenom se ti to zdá, přesvědčovala sama sebe, ale věděla, že si to jen nalhává. Že žádný sen nemůže být tak krutý. Rebeka se otočila k ní. Viděla hrůzu v jejích očích, protože Rebeka věděla... Rebeka chápala...

"Ach, Karol..." vydechla Rebeka a po tváři jí stekla první slza.

"Angus je mrtvý," řekl Eric tiše.

Karol nepadla mrtvá k zemi, neomdlela a nezačala hystericky křičet. Dokonce se ani nerozplakala. Vlastně se vůbec nepohnula. Čekala, kdy se konečně ten svět zhroutí, jak by měl. Hlavou se jí rozběhly vzpomínky.

Pokud půjdeš, nikdy se neprovdáš za toho, koho budeš milovat...

"Co když se ti něco stane?"
"Tak na tebe počkám hned za bránou a pak vytvoříme tu nejkrásnější dvojhvězdu na celém nebi."

A já, jakožto budoucí král této země, nemůžu jen tak sedět doma, když je Aldorma v nebezpečí...

Jakmile těm divousům ukážeme, zač je toho loket, přijedu pro tebe ještě ve zbroji, slibuji...

A pokud se mi nic nestane... staneš se královnou Aldormy?

Nebudu riskovat víc než na honu na kance.

Kdybych umřel, chci, aby moje poslední vzpomínka na tebe byla usměvavá.

Už jsem málem nevěřila, že Angus najde někoho, s kým by mohl být šťastný. Je nádherné vidět ho zamilovaného

"Ale co když... co když se..."
"Tak se s tím budeme muset vyrovnat. Slunce kvůli tomu svítit nepřestane."

"Karol?" ozvala se Dairin tiše, starostlivě.

Neboj se, vážně to není tak zlé, jako to vypadá...

...počkám hned za bránou a pak vytvoříme tu nejkrásnější dvojhvězdu na celém nebi...

Vzpomínky začaly vířit rychleji a zmateněji.

...nikdy se neprovdáš za toho, koho budeš milovat... hned za bránou... vytvoříme tu nejkrásnější dvojhvězdu na celém nebi... nemůžu sedět doma, když je Aldorma v nebezpečí... přijedu pro tebe ještě ve zbroji, slibuji... staneš se královnou Aldormy?... Nebudu riskovat víc než na honu na kance... chci, aby moje poslední vzpomínka na tebe byla usměvavá... někoho, s kým by mohl být šťastný... budeme se s tím muset vyrovnat. Slunce kvůli tomu svítit nepřestane...


Pak nad všechny ostatní zazněl jiný hlas, hlas porodní báby Ashy.

Zřejmě v sobě nosíš nový život. Měla bys toho mládence rychle přesvědčit, aby si tě rychle vzal...

Kolotoč pokračoval.

...nikdy se neprovdáš... hned za bránou... tu nejkrásnější dvojhvězdu na celém nebi... nemůžu sedět doma... přijedu pro tebe ještě ve zbroji... staneš se královnou Aldormy?... víc než na honu na kance... poslední vzpomínka na tebe byla usměvavá... někoho, s kým by mohl být šťastný... budeme se s tím muset vyrovnat... slunce kvůli tomu svítit nepřestane...

... tu nejkrásnější dvojhvězdu na celém nebi... nemůžu sedět doma... přijedu pro tebe... staneš se královnou Aldormy?... poslední vzpomínka na tebe... mohl by být šťastný... vyrovnat se s tím... slunce svítit nepřestane...

...nejkrásnější dvojhvězdu... přijedu pro tebe... staneš se královnou?... poslední vzpomínka... mohl by být šťastný... vyrovnat se s tím... slunce svítit nepřestane...

Nosíš v sobě nový život...

... nejkrásnější dvojhvězdu... staneš se královnou?... nový život... vyrovnat se s tím... slunce svítit nepřestane... dvojhvězdu... královnou... život... slunce...

Dvojhvězdu...
Život...
Slunce...

Karol cítila, jak padá někam do hlubin. Zahalila ji temnota, stejně hluboká jako stíny úplňkové noci.