Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Zlato a stříbro

      Zlato a stříbro - Kapitola 28

      Zlato a stříbro - Kapitola 28 Tak je tu další kapitola ZaS. Jsou tu věci, které v této povídce asi nebudou vysvětlené, ale protože už si zadělávám na pokračování - o začátcích Talronu, o Karmen, Augustovi, Ericovi a Lavetě - pokud vám to nebude vadit.

      Vědma

       

      Když se Rebeka vrátila, Karol jí vyprávěla o nezvaném návštěvníkovi.

      „... a pak prostě odešel. Rebeko, co budeme dělat?“ položila Karol zásadní otázku.

      „Zmizíš. Ty, Michaela i děti. Ten Angusův srub by měl být pro tenhle účel dokonalý,“ odtušila Rebeka.

      Vrátit se do Talronu? Znovu vidět všechna ta místa, kde jsem byla s Angusem? Kde jsme jezdili na koních, smáli se? Kde byla počata Karmen? Vrátit se tam, kde spolu stáli za úplňkové noci? Karol se zachvěla.

      „Ne, tam ne,“ zašeptala. „Niman... přišel by na to a není to zas tak dobře ukryté místo. Někam jinam.“

      „Ale kam?“

      Nic nevymyslely a ještě ten den večer se svěřily Dairin. Ta dostala nápad, který je zachránil.

      „Moje sestra se provdala za Lucana Kristonda. Lucan je dědicem hradu Donnel kousek od tristenolské hranice, ale jeho otec je vážně nemocný a Lucan už je v podstatě pánem hradu. Earline je přijme ráda.“

      A tak se stalo, že během dvou dní se Karol společně s Michaelou, dětmi, sluhou Gregorem a podkoním Watem vydali na cestu do Donnelu. Hrad ležel v hlubokých lesích a hrabě Kristond si nijak nepřál vměšovat se do intrik v Telmiru, takže Karol předpokládala, že Donnel by jí mohl poskytnout bezpečí.

      Vikomtesa Earline přijela Karol přivítat do vesnice v podhradí. Byla sotva o pár let starší než Karol a její obličej se zdál být trochu mladším a buclatějším vydáním Dairin, jen vlasy neměly Dairininu zlatavou barvu, ale sytě kaštanovou. Earline se k nim chovala velice přátelsky, i když spíš mluvila, než poslouchala. Karol to vyhovovalo. Čím méně o ní Dairinina sestra bude vědět, tím menší bude nebezpečí, do kterého ji Karol uvede.

      Vikomt Lucan, se kterým se Karol setkala později toho dne, se zdál být pravým opakem své manželky – zamračený, uzavřený, nepříjemný. S Lucanem a Earline se Karol vídala hlavně u jídel, jinak se navzájem vyhýbali. Kromě Lucana, Earline a umírajícího hraběte Osvalda žili v Donnelu už jen dva urození lidé – Lucanova matka, hraběnka Alyssa, a jeho slepý mladší bratr Nale. Paní Alyssa dokázala být ještě nepříjemnější než blecha v kožiše, ale nohy už jí příliš dobře nesloužily, takže nebylo tak složité se jí vyhnout.

      S Nalem to bylo horší. Nalea a jeho „oči,“ dva muže jen o málo starší než on, kteří s Nalem chodili úplně všude, občas Karol potkávala na těch nejnečekanějších místech a vždycky ji vyděsili k smrti.

      Nicméně Nale si oblíbil společnost dětí a když s nimi byl Nale a Michaela, nemusela se Karol bát odejít od nich. Ovšem většinou zůstávala a pozorovala, jak se spolu Nale a Michaela smějí. Sice jim přála štěstí, ale v Michaelině zájmu doufala, že se nikdy nedostanou za hranici smíchu.

      Ani ne dva týdny po Karolině příjezdu zemřel hrabě Osvald a Lucan se stal skutečným hrabětem z Donnelu. V té době také Earline potvrdila, že v sobě nosí jeho dítě. Earline už mu před dvěma lety jednoho syna porodila, ale malý Osvy nepřežil šestinedělí. Proto všichni Earline obskakovali a kdyby si to přála, přinesli by jí třeba dračí vejce naměkko k snídani. Všichni pevně doufali v dědice Donnelu.

      Narození dítěte by zničilo už tak chabé šance mladého Nalea na získání Donnelu, ale zdálo se, že slepému mladíkovi to nevadilo. Karol se ho jednou, když seděli v jednom z jejích pokojů s dětmi, zeptala, jestli ho někdy nemrzí, že se narodil jako druhý syn a ještě navíc slepý.

      „Někdy ano. Ale má to i svoje výhody,“ odpověděl Nale. „Nikdo od člověka nic nečeká. Je jim jedno, co děláš, s kým se scházíš, můžeš si žít podle svého gusta, dokud se budeš držet dostatečně daleko od jejich plánů. Myslím, že ani princ Angus nemohl říct tohle.“

      Poslední poznámka Karol zasáhla, ale protože přímo proti ní seděla Michaela, nemohla dát nic najevo.

      „Ne, obávám se, že to říct skutečně nemohl,“ řekla dutým tónem.

      „Moje Levé oko tam bylo,“ řekl Nale. Tak nazýval svoje dva strážce a průvodce – Pravé oko a Levé oko. „Na Černé řece, s princem. Poslal jsem ho tam s Lucanem, aby mi o tom pak vyprávěl. Levé oko, pověz Karol, co jsi viděl,“ vybídl Nale jeden ze svých stínů.

      „Vedl jsem napojit koně hraběte Lucana, když jsem u řeky uslyšel něčí hlas. Ze zvědavosti jsem se podíval, kdo to je, a uviděl jsem prince, jak sedí na břehu, hlavu v dlaních a mluví sám k sobě. Porozuměl jsem jediné větě: Odpusť mi, Karol.
      Nerozplakala se. Už je to dva roky a všechny slzy byly prolity, pomyslela si. Srdce se jí ale svíralo a bolelo stejně palčivě, jako ten den, kdy se poprvé setkala s mladým mužem s fialovými vlasy.

      „Tak jsem si říkal... Karmen má prý moc hezké šedé oči,“ ztišil Nale hlas.

      V tu chvíli se v Karol probudila stříbrná vlčice z Angusovy korouhve, vlčice z Petrova kamene, stejně divoká jako dva vlci jejího otce. Vzali jí Anguse, ale Karmen nikdo neublíží. O to se postará.

      „Jsi slepý, Nale Kristonde,“ zavrčela. „Dokážeš být i němý?“

      Rty se mu roztáhly v podivném, pokřiveném úsměvu. „Nechci ublížit ani tobě, ani tvojí dceři, naopak. Jsem tvůj přítel, Karol Volanová, ať už se ti to líbí nebo ne.“
       

       

      Karol pomáhala u porodu hraběnky Earline, který přišel o něco dříve, než očekávali. Chlapec se zdál silný, ale porodní bába si pořád něco nespokojeně mumlala pod vousy. Když Earline oznámila, že se její syn bude jmenovat Angus na počest mrtvého prince, Karol se znovu sevřelo srdce a porodní bába se mračila dvakrát temněji.

      Jakmile pustily do pokoje Lucana a nechaly Earline odpočívat, chytila Karol porodní bábu a zatlačila ji ke zdi.

      „Co je s tím dítětem v nepořádku?“ zeptala se prudce.

      „Nic,“ zamumlala žena a vyhnula se Karolinu pohledu. „Je to pěkný, zdravý dědic.“

      „Nelži mi!“

      Konečně se jí porodní bába podívala do obličeje. Oči se jí nepěkně leskly. „Narodil se za stmívání a dostal jméno prokletého muže. To mu nepřinese štěstí.“

      To pro Karol představovalo poslední kapku do pověstného poháru trpělivosti.

      „Co ty o tom víš? Co ty víš o kletbách? Kolik jsi jich poznala, že tak hezky vynášíš rozsudek nad tím dítětem?“ prskla zuřivě, ale náhle se zarazila a vytřeštila na ženu oči. „A jak víš, že Angus Clemens byl prokletý muž?“

      Kolik lidí na světě vůbec tušilo, že existuje nějaká kletba? Královský pár, Rebeka a Derek, Fiona a její manžel, kronikář Roden. Kromě nich nikdo.

      Ještě někdo to věděl, opravila sama sebe. V té scéně popsané v kronice vystupovali tři lidé...

      A pak si uvědomila, že i porodní bába má šedé oči.

      „Orena?“ zašeptala nevěřícně. „Orena Frazerová?“

      Šedé oči ji pozorovaly se zvláštním, tvrdým výrazem. „Způsobila jsi mnoho bolesti sobě i jiným. Proč jsi neutekla, dokud byl čas?“ řekla ledově.

      „Ta varování – to jste byla vy?“ vydechla Karol.

      „Ne. I když jsem možná měla být. Alespoň bych teď měla právo vyčítat ti, že jsi mě neposlechla,“ uchechtla se.

      Karol se chvěla bolestí i vztekem. Ta žena před ní zavinila její neštěstí. To ona vyslovila tu strašlivou kletbu, to ona odsoudila Anguse k smrti. Ale přesto, někde hluboko uvnitř s ní Karol soucítila, chápala, co si Orena musela vytrpět, a nedokázala ji nenávidět.

      „Obě jsme ztratily milovaného muže. Naše osudy jsou si podobné, měly bychom si navzájem nabídnout pomocnou ruku,“ řekla Karol tiše.

      Orena se jenom uchechtla. „Navenek je z tebe úžasná velká dáma, ale uvnitř jsi ta samá hloupá holka, která odjela z Petrova kamene. Copak ses vůbec nic nenaučila? V celé Aldormě bys nenašla dva rozdílnější osudy, než jsou ty naše.“

      „Paní Karol!" Michaelin výkřik chodba vracela v ozvěně. Karol se naposledy podívala na tvář Oreny Frazerové.

      „Běžte,“ řekla tiše. „Budu mlčet jako hrob, ale vypadněte odsud a nevracejte se.“

      „Jednu poslední věc, věštbu pomatené vědmy: Dcera uvidí sen své matky, i když bude ještě příliš mladá na takový pohled,“ zašeptala jí do ucha a než stačila Karol otevřít ústa, už Orena spěchala chodbou pryč. Mezitím ke Karol přiběhla Michaela.

      „Paní Karol, pojďte rychle se mnou!“ vyhrkla a zatahala ji za rukáv.

      „Co se děje? Něco s dětmi?“ vyptávala se vyplašeně Karol, zatímco napůl kráčela, napůl běžela chodbou za Michaelou, která svírala cíp jejího rukávu a táhla ji za sebou.

      „Ne, děti jsou v pořádku. Jdete na svatbu, má paní,“ oznámila jí Michaela.


      Vydáno: 31.8.2016 19:06 | 
      Přečteno: 349x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Jméno
      Předmět
      Kontrola tyto znaky přepište do pole kontrola
      Text
        b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

      Nebyly přidány žádné komentáře.