Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Zlato a stříbro

      Zlato a stříbro - Kapitola 43

      Zlato a stříbro - Kapitola 43 Tak a je to tady. Poslední kapitola ZaS. Asi všechno ostatní bude řečeno u epilogu, což znamená jenom popřát vám příjemnou četbu a doufat, že se vám bude líbit.

      Konec naděje

      Najednou jim v odchodu nikdo nebránil. Lidé před nimi couvali s hrůzou v očích. Eric popadl Karol za paži a vlekl ji pryč. Nechala se táhnout, cítila se jako v transu. Opět zavinila smrt nevinných lidí. Je zrádce. Zradila Angusovu krev, zradila dračí ideály.

      Co udělá Trevor s Augustem? Sotva ho asi nechá s námi. Se zrádci.

      Ale kupodivu je našla u brány všechny – ženy, děti, Trevora s Augustem i Romanovy. Všichni do jednoho měli vlasy krvavě rudé. Když se otočila na ty, co přišli s ní, všimla si, že se k nim přidali i ti lidé z davu, kteří byli kletbou také označeni za zrádce. Po krátké poradě s Ericem a Trevorem je vzali s sebou a navečer dorazili na louku a ke srubu Talron.

      Při pohledu na místo, které neviděla celých šest let, musela Karol polykat slzy. Podívala se na Karmen. Ani nevíš, že tomuhle srubu vděčíš za život, pomyslela si. Vzpomínka na ty dny s Angusem ji pálila tak moc, že se divila, že se ještě nezhroutila. Musím být silná. Pro Karmen, pro svoje lidi. Musím. Nesmím je zase zklamat, opakovala si.

      Eric odemknul srub, ale dovolil Karol, aby nejdřív vešla ona.

      Všechno bylo tak, jak si pamatovala. Na podlahách, které sama zametala, se už zase usadil prach. V kuchyni ještě zůstalo dřevo, které kdysi štípal Angus. Když zavřela oči, znovu ho viděla, jak se bez košile sklání nad špalkem a jak s úsměvem přijímá vodu, kterou mu přinesla.

      Mezi třískami si všimla útržku pergamenu. Zvedla ho a uhladila. Přečetla si ho a už nedokázala déle zadržovat pláč.

       

       

      Dobré ráno, má milá,

      musel jsem jet za otcem – v neodkladné záležitosti. Nejpozději na oběd už bych měl být zpátky, kdyby ne, ve spíži zbyla nějaká zvěřinová paštika. Už teď se mi po tobě stýská.

      Angus
       

       

      Naprosto přesně si pamatovala, kdy jí tenhle vzkaz napsal. Po jejich prvním milování. Ta neodkladná záležitost byly plány na jejich svatbu. Plány, které se nikdy neuskutečnily.

      „Mně se taky stýská, můj milý,“ zašeptala k lístku, než ho složila a schovala do váčku, který měla u pasu. Otřela si slzy a vyšla ven k čekajícím lidem, aby jim zajistila místo na spaní.
       

       

      Celkem se tam shromáždilo kolem čtyřiceti lidí. Takový počet se do srubu nemohl nacpat, takže první se uložily děti a matky těch nejmenších, potom se do kuchyně na podlahu vmáčklo ještě několik žen, ale většina dospělých a někteří starší chlapci zůstali venku.

      Karol ležela se zavřenýma očima, ale spát se jí nechtělo. Staré rány se znovu otevřely a krvácely. Až teď si uvědomila, že od chvíle, co její vlasy změnily barvu, mluvila jenom když vydávala pokyny. Nezáleželo na tom. Nenáviděla se za všechna ta špatná rozhodnutí.

      Kdybych nebyla tvrdohlavá a nechtěla zachránit otce, mohla jsem se vdát za Ardola a zůstat na Borové. Kdybych nebyla hloupá, vzala bych od Anguse peníze a pelášila bych zpátky na sever. Kdybych nebyla pyšná, Niman by nevypálil Petrův kámen, tihle lidé by teď byli doma, měli by střechu nad hlavou a jistou budoucnost. A kdybych nebyla blázen, ti lidé dnes nemuseli zemřít. Co jsem to udělala, Angusi? Co se to se mnou stalo? Tohle už není ta Karol, kterou jsi měl rád.

      V tu chvíli zaslechla hlasy.

      „Trevore?“ zašeptal Ardol.

      „Ano?“ odpověděl Trevor.

      „Bojím se o Karol. Tohle místo jí nesvědčí. Nechápu proč, ale bolí ji tady být.“

      „To je pravda, bolí ji to. Ale svědčí jí víc než Telmir. Tady si může vzpomenout, kdo je a kdo bývala. Tady se může uzdravit,“ odpověděl Trevor.

      On to ví. Ví, že ho slyším, uvědomila si Karol, než tvrdě usnula.
       

       

      Ráno vyslali dva chlapce, kteří si vzali kapuce, do Telmiru na průzkum. Jedním z nich byl Petr Kobler, jako druhého vybrala syna jižanského rybáře, který se k nim včera připojil z davu. Chlapci bylo necelých patnáct a jmenoval se Arwel.
      Petr a Arwel se vrátili až odpoledne, vyděšení a otřesení.

      „Draci spálili Wildaran!“ vyhrkl Petr.

      „Cože?“ ozvalo se hned z několika úst.

      „Prý přiletěli dneska ráno. Lidi, co to viděli, říkali, že jich bylo sedm, od každé barvy jeden. Chrlili oheň a zapálili zámek. Když se tam pak šli podívat, nikdo už zámek nenašel, ani zbytky, prostě je tam jenom les,“ vysvětloval Arwel.

      Oheň vidím, můj králi.
      V plamenech kámen se taví…

      Proroctví nás dohání, uvědomila si Karol. Zničení Wildaranu samotné ji příliš neranilo, nikdy pro ni moc neznamenal, spíš ji pálila zásadní otázka: Proč?

      „Lidé říkají, že je to proto, že rod Clemens vymřel a byl to jejich zámek,“ odpověděl jí vzápětí Petr.

      Zaslechla, jak si ostatní mezi sebou šeptají. Věděla, že je čeká další rozhodování co dál, a v duchu si povzdechla. Už ji to unavovalo, přála si jen svůj klid.

      „A taky je nade všemi lidmi s rudými vlasy vynesen rozsudek smrti,“ dodal Arwel.

      Šeptání zesílilo a ozval se v něm podtón paniky.

      „Tiše,“ ozval se najednou Trevor. „Draci na nás nezanevřeli, právě naopak. Zabránili rodu Niman, aby pošpinil královský zámek. Ochrání nás, dokud budeme chránit právoplatného dědice trůnu. I barva našich vlasů má odlišit ty, kteří jsou dosud věrní dětem Sida Clemense.“

      Dětem. Ne vnukovi, ale dětem, uvědomila si Karol. Trevor zřejmě pořád počítal Karmen mezi dědice.

      „A jak to víš?“ zvolal Vlad Levin.

      „Vím to,“ odpověděl Trevor a v tu chvíli z něj vyzařovala taková autorita, že najednou nebylo možné mu nevěřit.

      „Karol, Trevore, Dairin, Ardole, Korneli, pane Broke, paní Dougsová, mohu vás požádat o soukromý rozhovor?“ oslovil náhle Eric neoficiální radu. „Králi, budeme požadovat i vaši přítomnost.“

      To bylo vůbec poprvé, co Eric vystoupil jako skutečný vůdce zrádců, kterým se později stal. Rada se odebrala do kuchyně ve srubu. Karol si všimla, že Eric pozval i Kornela Rosuma, mladého telmirského šlechtice a svého přítele, zřejmě jako protiváhu k seveřanům.

      „Takže co teď?“ nadnesl Eric zásadní otázku.

      „Okamžitě vytáhnout do boje, dřív, než si Loqar Niman upevní postavení,“ zareagoval bleskurychle Ardol.

      „Se všemi deseti muži, nebo kolik jich máme?“ zvedla Dairin skepticky obočí.

      Karol ale ještě pořád přemýšlela o proroctví. Byla jediná, kdo znal jeho znění, snad kromě Trevora. A ta slova ji stále trápila.

      „Musíme něco dělat,“ protestoval právě Ardol.

      „Nemyslím si, že by to pomohlo,“ vložila se Karol do rozhovoru. „To, co vám teď řeknu, je tajemstvím rodu Clemens, a musím vás požádat o naprosté mlčení, stejně jako v případě původu mé dcery. Na svatbě Sida Clemense ho královnina sestra proklela. Už tehdy prorokovala smrt prince Anguse a královo sesazení. A vyslovila i tato slova: Jedině žena, jež přežije svoji smrt a přejde přes hranice nekonečna, bude moci navrátit trůn tvé krvi.

      Kdysi si dala tu námahu, že se obě podoby kletby – tu veršovanou i tu původní – pod Rebečiným vedením naučila nazpaměť, aby v případě potřeby poznala, že se ta slova naplňují. Rebeka tušila, že bude dobré, aby tajemství znal i někdo mimo rodinu, a ukázalo se, že měla pravdu.

      „Proto si myslím, že musíme počkat na ženu, která přežije svou smrt a přejde přes hranice nekonečna. Bez ní to nedokážeme,“ dodala Karol.

      „To je šílenství,“ odfrkla si Dairin. „Nikdo takový není!“

      „Teď nikdo takový v Aldormě skutečně nežije, ale co není, může být“ oponoval jí nečekaně Trevor. „Nepodceňujte proroctví a kletby. Je v nich často ukrytá pravda a rada, jakou jinde nezískáte.“

      „Takže ty radíš čekat na někoho, kdo zemřel, ale vlastně nezemřel?“ zvedl Ardol jedno obočí.

      „Ale to může trvat celé roky, než se někdo takový najde!“ ozval se Kornel.

      „Může to trvat i celé generace,“ odpověděl Trevor. „Jde o to, jestli se rozhodnete chránit naději pro své děti, nebo raději utratíte další životy – a zmaříte tak ty oběti, které už byly položeny.“ Při těch slovech šlehnul spalujícím pohledem směrem k Dairin, která zahanbeně sklopila hlavu.

      Takto podané bylo rozhodnutí jasné.

      „Takže bychom se asi měli dát do stavby dalších domů, co říkáte?“ zvedl se Ardol.

      Všichni postupně odešli. Karol osaměla. I když vlastně přistoupili na její návrh, necítila vítězství.

      Kdysi bylo tohle místo rájem. Ode dneška z něj bude naše vězení, pomyslela si.

      Otevřela kuchyňskou skříňku a zjistila, že nože tam zůstaly, i když už se do nich dala rez. Jeden z nich vzala a vyryla do rámu dveří čtyři písmena.

      A. C.
      K. V.

      Připadala si jako malá, ale nechtěla, aby se zapomnělo na to, komu srub patřil původně. Tušila, že August asi udělá pár chyb, a nechtěla, aby ty chyby zastínily to dobré, co se tu stalo. Aby se tu příběh Augustovy hlouposti zakořenil víc než příběh její lásky.

      Náhle ji přepadl záchvat kašle.


      Vydáno: 31.8.2016 20:53 | 
      Přečteno: 336x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Jméno
      Předmět
      Kontrola tyto znaky přepište do pole kontrola
      Text
        b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

      Nebyly přidány žádné komentáře.