Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...

      Odkaž sem

      Kategorie: Zlato a stříbro

      Zlato a stříbro - Kapitola 5

      Zlato a stříbro - Kapitola 5 Tak další kapitola Zlata a stříbra. Už konečně přijde na scénu Angus. Doufám, že není moc sladká, jenomže já jsem nenapravitelný romantik. A pokud Karolino myšlení nebude hodně dávat smysl, budu předělávat (už s tím víceméně počítám - píšu Karol dost podle sebe, takže její myšlenkové pochody na 99% nebudou dávat smysl)

      Druhé setkání

      Další den Karol strávila s tetou Dorou na nákupech. Teta Dora se jí snažila vnutit o hodně víc krajek a mušelínu, převážně v červeno-černé kombinaci, ale Karol se úspěšně ubránila. Nakonec si vybrala stříbrný aksamit, ze kterého jí švadlena během dvou dnů ušila přepychové šaty. Karolino štěstí bylo, že teta Dora trvala na tom, že jí šaty koupí, jinak by Karol musela prodat koně.

      Teď už byla i učesaná a nalíčená na ples a prohlížela se v zrcadle, byla si téměř jistá úspěchem. Princ už na tu nešťastnou událost musel zapomenout, jistě jim rád pomůže. Obzvlášť když ho o to požádá tajemná neznámá dívka.

      „Jestli mu nevyrazíš dech, už nikdy o něm neřeknu dobré slovo,“ ozvala se ode dveří hlas tety Dory. Dora se přidržela tradičního černého hedvábí a červeného mušelínu. Karol potěšilo, že tentokrát upustila od krajek.

      Karol se jen zdvořile usmála. Nechtěla tetě Doře vysvětlovat, že jí vůbec nejde o svatbu s princem.

      Kočár je dovezl přímo před palác, ale museli nejdřív projít prvním nádvořím. Tam je zastavila sehnutá tmavá postava.

      „Zastav, Karol Volanová, a nechoď dál!“ řekla skřípavým hlasem.

      Karol okamžitě poznala starou žebračku.

      „Co zase chcete? Copak se vás nikdy nezbavím?“ povzdechla si Karol.

      „Otoč se a nechoď vstříc své záhubě. Půjdeš-li dál, do toho sálu, k princi Angusovi, jen proto, abys získala nějaké zlato, nenajdeš své štěstí. Dáváš všechno v sázku, abys zachránila Petrův Kámen, a přitom když půjdeš dál, nebude zachráněn, dokud bude naživu někdo z tvojí krve,“ pronesla stařena.

      „Kdo jste?“ zeptala se ostře teta Dora.

      „Někdo, kdo to s vaší neteří myslí dobře,“ odpověděla žebračka a belhala se pryč.

      „Ty ji znáš?“ otočila se teta Dora ke Karol.

      „Nějaká bláznivá chuděra, co se na mě pověsila u Petrova Kamene. Nemá to v hlavě v pořádku,“ odpověděla Karol, ale stařenina slova se jí zažírala do mozku. Jak mohla vědět, proč tam jde? Karol jako malá slýchala pohádky o tom, že draci na sebe mohou vzít lidskou podobu. Třeba je stařena ve skutečnosti drak... Ale ne, Karol, už blázníš. Je to jen nějaká ženská, která chce, aby sis jí všimla, a náhodou se zrovna trefila. Spíš si myslí, že se za prince Anguse chceš provdat. Jen klid, přesvědčovala se, ale i tak zapochybovala o tom, co dělá. Ale pak uslyšela hudbu a zapomněla na všechno kromě svého úkolu.
      Stařena ji pozorovala ze stínu.

      „Takové mladí a takový osud. Ubohá dívka,“ zašeptala tichounce.
      Pak se opřela o hůl a vydala se najít si nějaký nocleh.

      Sál doslova zářil, stejně jako tváře a róby všech těch urozených dívek kolem. Karol byla ze začátku oslněna, ale brzy se vzpamatovala. Našla velký trůn Sida Clemense. Sám král, už starý, ale neshrbený, přehlížel hemžení dole v sále. Vedle něj seděla jeho královna a obklopovala je malá skupinka vyvolených – zřejmě rodina a nejbližší přátelé.

      „Který je princ?“ zašeptala Karol k tetě Doře.

      „Támhle, vedle královny. Ten tmavovlasý s velkýma očima,“ ukázala jí teta nenápadně.

      Karol natáhla krk, aby ho uviděla. Princ nebyl zrovna pohledný, měl nos jako skobu a velké, šedé, jakoby vodové oči. Karol si s hrůzou uvědomila, že má stříbrný oblek, ušitý z aksamitu, stejně jako ona. Povýšeným pohledem klouzal mezi dívkami v sále a zdálo se, že si vybírá první tanečnici. Pak mu královna něco řekla a on přikývl, ale nevypadal, že by ji vnímal. V tu chvíli se jeho pohled střetl s Karoliným.

      A ztuhl. Pomalu zamrkal. Potom si Karol pečlivě prohlédl a v bezvýrazných očích se mu zračil nebývalý zájem. Karol cítila, jak se jí do tváří hrne krev, ale nedokázala se podívat jinam.

      „Říkala jsem ti, že mu vyrazíš dech,“ ozvala se vedle ní teta Dora a z jejího hlasu čišelo uspokojení.

      Karol ji málem nevnímala. Dívala se na něj. Nebyl to jeho obličej, i jejich podkoní vypadal líp, ale něco v tom, jak se změnil jeho výraz, když ji uviděl. Ta nechutná pýcha se vytratila a nahradilo ji něco jako něha. Něco jako vážný zájem. Náhle princ Angus vykročil a Karol zpanikařila. Propletla se mezi ostatními a na chodbu skoro vyběhla. Věděla, že musí být kousek za ní. Rychle se rozhlédla a oči jí padly na těžký vyšívaný závěs. Rychle za něj vklouzla a zadržela dech.

      Nemýlila se, uslyšela kroky po sotva pár vteřinách. Ten někdo se zastavil. Pak udělal několik kroků směrem od Karol. Zastavil se a nakonec se vydal na druhou stranu. Karol ze svého úkrytu zahlédla oblek ze stříbrného aksamitu, jak míří pryč. Zhluboka vydechla.

      -Co to děláš? Nechtěla jsi náhodou, aby si tě všiml? Proč jsi toho nevyužila? vztekala se jedna část její mysli.

      -Jenže ne takhle. Líbila jsem se mu. Měla to být obchodní dohoda, ale teď už to nikdy nebude pouze na, abych tak řekla, pracovní úrovni, protestovala ta druhá.

      -Jsi jenom vyplašená z rozhovoru z tou žebračkou. Nevšímej si jí. Počkej, až se princ Angus vrátí a začni si s ním povídat, rozkazovala praktická Karol.

      -A co když měla pravdu? Co když to nebylo jenom hádání? Co když pro mě vážně je nejlepší řešení jít od toho?

      -No tak, Karol. Copak od něj nechceš peníze? Ty nechceš zasklená okna a ohřívadla?

      -Takhle ne. Nechci, abych se mu líbila. Nechci ho zranit. Nechci ho využít. Abych to mohla udělat, nesmí ke mně cítit vůbec nic, namítala.

      -Jen se na tebe podíval. Prostě vypadáš dobře. Copak ty jsi na něj necivěla jako nějaká děvečka?

      -Ale on je princ. Na něj civí každý.

      -No a co? Ty jsi zase Karol Volanová. Vzhledem k tomu, že máš sukně, bude na tebe taky civět každý.

      -Já nevím. Bojím se. Možná bych se měla vrátit domů.

      -Aby ti tam jednoho dne umrzly prsty u nohou? Počkej s tím návratem pár dní a pak už to bude všechno v pořádku. Nezapomínej, že proti vám stojí Loqar Niman. Ten vás klidně vyhodí na mráz, jen aby dostal to, co chce.

      -To je pravda, vzdala se ta nejistá Karol. Strach z Loqara Nimana převážil, protože u něj věděla, čeho je schopen. Strach z Loqara Nimana měl mnohem přesnější podobu než strach z toho, co se může stát, když uskuteční svůj plán.

      Opatrně se vyplížila zpoza závěsu.

      „Slečno!“ ozvalo se za ní.

      Otočila se. Stříbrný aksamit, šedé, jakoby vodové oči, tmavé vlasy. Nemohla by si ho splést ani potmě.

      „Ráčila Vaše Výsost oslovit mne?“ zeptala se a dala si záležet, aby přitom zamrkala řasami.


      Vydáno: 28.8.2016 18:21 | 
      Přečteno: 162x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde