Příspěvky uživatele

A nebo to jen prohoď. Trivet a Barbora si všimnou přicházejících lidí a díky jejich překvapenému pohledu se otec Eduard otočí a uvidí ten dav...

Holky, já mám zásek a už půl hodiny čumím do prázdného wordu... držte mi pěsti

Mně to zase nereálné nepřijde. Kolikrát se mi už stalo, že jsme seděli někde venku, cosi řešili, a byli jsme tak zabraní do rozhovoru, že jsem si nevšímala lidí kolem sebe. Někdy se mi i stalo, že na mě někdo mával a já ho neviděla, prostě jako by kolem nic neexistovalo.

Já tedy zklamaná nejsem. Spíš by mi vadilo kdyby se dokázali slušně domluvit jen ve třech. Tomu bych nevěřila. Vývoj situace popsaný tebou mě sice vůbec nenapadl, ale to bude tím, že jsem neuvažovala nad předchozími událostmi.

Otec Eduard je fakt nechutná postava. Napsaná dobře, to musím uznat. Ale fakt je na pěst...

Z pohledu Lenky (a tedy ani trošku nestranné osoby), taky už by si Margarita mohla uvědomit, že kopáním kolem sebe nic nezmůže a jen si přitíží.

Já tak nějak doufala, že ten její přerod v Hůrce jí pomohl se podívat na svoji minulost a pochopit určité chyby svého chování. Ale zase je pravda, že když se člověk bojí, lehce sklouzne do chování, které už je mu známé, než aby se snažil být jiný - lepší.

Mimochodem, to není její kritika. Na jednu stranu ji chápu. Bojí se, protože má mladšího sympatického manžela. Bojí se, že by ji opustil. A kvůli tomu strachu zapomíná na to, jak k ní vždy obdivně vzhlížel.

A poslední dodatek. V osmé kapitole DS se mi Trivet změnil a začal být takový rázný, vážný. Tady, ačkoliv se spolu hádají, tak mi přijde, že se vrací k tomu svému uťáplému já. Místo, aby byl rozhodný a dotáhl to do konce (i za cenu brutální hádky), tak radši odejde pryč.

Takže shrňme to. Být tam Lenka, tak by jim oběma dala asi pár facek, aby se probrali.

Přesně jak řekla Lomeril. My to za tebe nenapsaly! Je to jen a jen tvůj úspěch!

Šampaňské mám v baru a je teplé. Takže ti připíjím červeným vínem!

Máš to na mailu.
A to že povídku nepotřebuješ ještě neznamená, že jí nenapíšu

Tak správně by to mělo být součástí Doby změn. Ale myslím, že nebude vadit, když to sepíšu dřív ve formě krátké povídky. Pokusím se ji napsat co nejdříve.

A ohledně Meg/Margarity. Však ono to postupně z příběhu vymizí a bude oslovována už jen plným jménem.

Taky si tu scénu dokážeš živě představit?

Jé, tu už jsem neměla ani nepamatuji (myslím točenou).
Já jsem po dnešku tak znavená, že si jdu dát sklenku červeného vína a jen tak odpočívat. Naivně jsem myslela, že dnes ještě něco sepíšu...

Mě je jich tak líto. Trápí se, protože spolu už neumí mluvit.
Doufám, že Barbora Triveta brzy propleskne, aby se vzpamatoval.

Jsem zvědavá na to, jak se vyvine diskuze s otcem Eduardem. Já bych s ním v jedné místnosti nevydržela...

Jo a pobavila mě narážka, že Lenka by nic nevyčítala. V tom máš pravdu. Jen by v den volna prostě chytla Creagana a odtáhla by ho ven, i kdyby se mu to nelíbilo a byl sebevíc utahaný. A to by si po celou dobu jeho kralování říkala, že tam fakt nesmí vtrhnout a zaječet "padla, král jde na procházku"

Já si nestěžuji. Já jen říkám fakt. Jen jedna jediná moje básnička se mi libila. A tu jsem navíc ztratila...

Taková malá blbost, která mě napadla, když jsem si všimla, že už to bude měsíc. Taky je na tom zřetelné, že já fakt neumím psát básničky.

Je stařší. To jen vtipkoval, když se ptala jestli už nejsou staří na blbnutí. On si starý nepřipadal. A že Lenka zareagovala, jak zareagovala, je jen tím, že je magor (a když už je označena za babičku, tak mu prostě řekla chlapečku).

No a učení se rodů nazpaměť. Ono, když se pak učí, kdo s kým kde a za kolik... Prostě já se vždy učila v historii nejdřív jména a pak jsem teprve dokázala pochopit souvislosti. Ono mi bylo dost na prd, když jsem četla, kdo co udělal a neznala jména a dohledávala to. Proto mám taky ve znalostech dějin trošku guláš.
A jelikož má Bheirg v plánu Lenku dostat na dvůr, tak by se měla umět orientovat v tom, kdo je kdo na Aldormském dvoře.

Jsem ráda, že se ti nový styl líbí. A hlavně mě těší, že ti to přijde lépe zpracované. Za což musím poděkovat i Jackie, na kterou neustále na chatu valím své prvotní nápady a brousím je do něčeho použitelného. Překvapivě mi většina z toho prochází

Mám teď před sebou vidinu vitálního dědy s fofrklackama. Ještě, že nejsem v té části příběhu, kde Luthomara mám. nebyla bych schopná napsat vážnou pasáž

No nic, jdu si dát panáka a radši vám sem přestanu nakukovat