Příspěvky uživatele

Můžeš mi říct, jak to ten invalida dělá, že dokáže i v době krize logicky uvažovat? Mně by vůbec nedošlo, že nemůže jít o poslední semenáček z Trelanu a že už je to tolik let. Ne ve chvíli, kdy se stěží držím na koni, za mnou jsou nepřátelská vojska a já vím, že jsem poslala krále do pasti. Holt musím před Mezkem smeknout. :-)

Povedlo se ti hezky vylíčit vévodu. Ať se děje, co se děje. Stojí se svými muži. Nebude odpočívat, když oni nemohou. Prostě je to chlap, ke kterému musí muži vzhlížet a milovat ho. Takže se od něj nedalo očekávat nic jiného, než že s nimi bude ochotný i padnout.

A přesuneme se k postavám :-) Co se týká Marysy a Ryka, tak jejich rozhovory jsou takové kouzelné. Je mi až líto, že je to obyčejná holka bez postavení. Kdyby měla nějaký majetek, Ryko by asi nikdy neváhal a skončil by s ní! O to je horší, když člověk vidí, jak je ten blbec slepý a neuvědomuje si, že Maryse ubližuje tím, jak před ní neskrývá své city k Ireně. Jo a poprvé jsem měla pocit, že má Marysa strach. To ve chvíli, kdy se zmínila o pomoci z jiného světa. V tu chvíli pro mě byla obyčejnou zranitelnou ženou, která potřebuje, aby jí někdo dal jistotu, že všechno dopadne dobře. Jistotu, kterou jí ale nikdo v takové situaci dát nemůže. Místo toho Ryko udělá takovou věc, že pošle Marysu s Irenou. Jako, to že se ty dvě nezabijí, to je fakt asi jen zázrak. Jak se to Samuelovi po dobu, co s nimi byl, povedlo, to je mi záhadou.

A když je zmínka o Samovi... Jeho dialog s Rykem, kdy ani jeden nezačal ječet jen z úcty k jejich letitému přátelství, byl povedený. Chápu ho, že už toho na něj bylo moc a prostě musel Rykovi říct, co mu řekl. Rykova reakce je taky dokonale uražená a přesto pravdivá. A i když to nemyslel nijak zle, jen prostě chtěl, aby jeho kamarád konečně přiznal, že jednou miloval, tak mu tím vlastně ublížil. Úplně jsem viděla, jak se choulí do sebe a odmítá nad tím vším uvažovat, ale zároveň nemůže, protože Ryko má pádný argument. A než aby se tím ničil, tak raději ukončil rozhovor a vrátil se k tomu, co v tu chvíli považoval za nejdůležitější. Sakra, já mít možnost, tak tam hned vběhnu a obejmu ho...

Hrozné je, že i kdybych netušila, co máš s příběhem v plánu, tak by mi bylo jasné, že sice prchají, ale nemůže jim to vyjít tak dokonale, jak si představují.

Tak jdeme zase hezky postupně, jak je u mě zvykem :-)

V první řadě se Simeonovi vůbec nedivím, co udělal. Sice je pořád kluk (teď už tedy spíš začínající puberták), ale moc dobře ví, že je taky král a odmítá být figurkou, kterou si kdosi posunuje, jak je třeba - byť jde o věc, která je logická a může mu zachránit život.

Líbila se mi hned první scéna. Samuel je v šoku, že nemůže najít krále, ale přesto si na Rykovo poznámku neodpustí rejpnutí.

No a představa Ryka, jak toho malého voprsklé krále jde ohnout přes koleno a dát mu dvacet na holou je prostě dokonalá!!! Nemluvě o výrazu "jeho Uprchlistvo". I když to není přímo napsané, mám pocit, že Rykovi se Simeonovo chování svým způsobem i zalíbilo - protože tím dává najevo, že není loutka a je ochotný se postavit za své muže. Rykovi to dává jistotu, že bojuje za správného krále. Zároveň ho ale musí frustrovat, jak mu dělá naschvál. Docela se divím, že mu nevpálil do obličeje kolik lidí už umřelo při snaze ochránit jeho a jeho rodinu.

Co se týká Samuela, tak já mám pocit, že při scéně, kdy dostával král za vyučenou, si neustále v duchu říkal "zkrotil jsem Lenku, zvládnu i tohle dítě". Právě proto mi tam nevadí ta chvíle, kdy Simeonovi jednou tyká. Prostě to tam skvěle sedí. Dává králi najevo, že ho svým způsobem chápe. Plynulým přechodem k vykání mu zase říká, že má nějaké postavení a měl by se tak podle toho chovat.

Marysa v druhé části byla skvělá. Jak si jen tak flegmaticky dojde, aby Rykovi jen tak mezi řečí řekla, že je debil, protože si nasadil do svých řad špeha. Pořád mě překvapuje, že na to, že je Ryko Nimanem, dokáže se hodně dobře ovládat. Holt maminka přinesla do rodiny dobré geny. To a výchova z něj udělalo normálního člověka. Já bych na jeho místě Benedikta podřízla (tedy ne já jako Lenka, ale já kdybych byla Nimanem). Collinova výhružka, že Benedikta vlastnoručně zabije, když se Simeonovi cokoliv stane, byla dokonalá. Já to pořád říkám, že pro něj to není král, ale spíš v něm vidí vlastního syna...

K třetí části nějak nevím co říct. Ono asi ani není moc. Je z ní poznat, že už jde do tuhého a od příští kapitoly nás nečeká na dlouhou dobu nic příjemného. Ale protože má Ryko při ruce Marysu, věřím, že mu pomůže se se vším nějak poprat. - mimochodem, stále mám pocit, že Marysa Ryka svým způsobem miluje. Jinak by za ním nejela do bitvy...

Děkuji moc.

Vzhledem k počtu stran a časovému úseku, ve kterém se to odehrává, troufala bych si upravit tvoji poslední větu. Dle mého názoru jde o první vydaný Aldormský román. Ale to je jenom detail.

No, že jsem toho ale vymyslela hodně... Řekla jsem, že byla kletba a proroctví, napsala dva příběhy a to bylo tak vše.

Celé ty dějiny jsme daly dohromady všechny společně. A teď, ve čtyřech, jsme to zase společně lepily dohromady tak, aby vše dávalo smysl (i přes počáteční nesmysly). Být to jen můj svět, tak zůstalo u dvou příběhů. Jen díky vám se to tak skvěle rozrostlo. Jestli si můžu nárokovat nějaký titul, tak maximálně "zakladatelka". Ale jediný tvůrce vážně nejsem ;-) Ale oslovení královno si nechám líbit

Myslím, že v té nové verzi o Rokycanech a jazyce zmínka není. Ale můžu se plést. Už to sama nevím.
Trošku se pokusím přepsat tu scénu. Brala jsem to tak, že Lenka si najednou uvědomuje, že si nepamatuje svoji rodinu. A čím víc se snaží si vzpomenout, tím víc ji proklouzávají i ty vzpomínky, které už měla.

Tu knihu jsem si myslela, že jsem s tebou probírala. Ale asi ne tak podrobně. Hele, já asi budu za debila, ale kde že vzali tu první kroniku? Utíkali ve spěchu - to ji stihli s sebou vzít? Já už si fakt nepamatuji detaily všech příběhů. Jako upravit to tak, aby to neznělo divně je nejmenší. Ale Lenka se nějak musí seznámit z proroctvím a potřebuji, aby jí to neřekl nikdo z vesnice (z těch, co ho znají). Pak už mi napadá jediné. Lenka si pročítá jakoukoliv knihu, kde jsou schované ty zápisky o narození Creagana (tady jsem se bála, jak to vezmeš a jsem ráda, že se ti to líbilo). A pak v rozhovoru s Frundorem z něj vytáhne, co dalšího před ní skrývá. Tedy ono znění té slavné básničky (samozřejmě ji upravím - myslela jsem, že ty už ji máš v poslaném wordu přepsanou).

Jo, to s tím klíčem je dobrý poznatek. Při psaní mi přišlo, že kdybych to tam zmiňovala, tak to bude vyznívat násilně a nemá tedy smysl to tam dávat. Ale teď mi dochází, že stačí jedna dvě věty a bude to vysvětlené a ani to tam nebude překážet.

To Lenky prozření, že je zamilovaná se blbě píše. Protože já tohle měla i s Jakubem. Prostě to byl kamarád a pak najednou z minuty na minutu mi došlo, že to není kamarád. Že je pro mě víc. Že ho miluji. Ale v další části je v rozhovoru Lenky a Creagana vysvětleno, jak se Lenka cítí ohledně toho, co Meg provedla. Myslím, že kdyby se četli obě kapitoly za sebou, tak to jako vysvětlení stačí, ale případně to nějak spolu opravíme.

Jak už jsem ti říkala, příběh Triveta a té dohry měl být formou dodatkové jednorázovky. Ale kdo ví, kdy ji sepíšu. Takže určitě do korektur zakomponuji minimálně zmínku,

Původně jsem chtěla tuto kapitolu mít jako takovou překlenovací a bez jediného dialogu. Ale myslím si, že vložení krátkých rozhovorů tomu neuškodí. MInimálně ten s Meg ohledně její zamilovanosti.

Právě, ty detaily předchozí kapitoly a současné nedávají vůbec smysl. Ale při psaní mi to nedocházelo. Jak jsem už řekla. Šestka se napíše kompletně znovu. Docela se na to těším.

Scéna s honičkou může znít přehnaná, ale šlo o vypouštění páry. Prostě vypnout. Přestat být dospělá. Vrátit se do dětství.

S tím pozvolným upadáním rodu je tu potíž. Ony ty příběhy sepsány pořádně nebyly. Mardom měla plán na první o Velvrikovi, ale jestli se to někdy sepíše...

Sama bych to zatím nechala takhle. Prostě to beru tak, že Eva poslouchá a pořád jsou to pro ní jen příběhy. Nevěří tomu úplně...

Páni, četlo se to jedním dechem. Úplně cítím to zoufalství, které je obklopuje.

Možná právě proto jsem spolu s Rykem vyprskla smíchy, když si Samuel rejpnul do Aldormy a ztrácení dědiců trůnu. To se ti fakt povedlo!

Koukala jsem, že si i zapracovala připomínky, co jsem měla k původní verzi. Rykův až panický strach z toho, co by Waldemar mohl udělat Lamanovi a celé jeho rodině vyvážený hraným ledovým klidem Samuela. Tady je prostě vidět, proč jsou si ti dva takovými dobrými kamarády. Ví, že v nejtěžších chvílích tady bude ten druhý, aby ho podržel.

Celá tahle kapitola bude potřebovat překopat. Jak začátek, kdy Lenka zjišťuje, že má v hlavě draka (nebo že jí hrabe?), tak i ten konec.

Tu prostřední část s povídáním si asi trošku upravím. Větší smysl asi bude dávat, když to nebude jen tak, ale Tran se bude snažit Lenku uklidnit a donutí ji sedět a popíjet čaj. A rozhovor se pomalu rozjede.

Davová scéna nakonec asi nebude davová. Jen cestou zpátky k Niame spíš budou lidé zvědavě vykukovat z oken, stát na zápraží svých domů a tak.

Prostě konfrontace nakonec nebude. Když se jim Lenka podívá do očí, začnou se dívat jinam. A ona z toho bude mít špatný pocit, protože ji znovu dojde, že je cizinec. A co víc, buď je magor, nebo fakt sdílí mysl s drakem.

Já si nemyslím, že Frundor považuje Evino chování za vydávání rozkazů. On je tak v šoku, že prostě udělá, co po něm žádá. I když to říká ostřejším tónem, prostě to pro něj není příkaz. Myslím, že je sám rád, že může zase na chvíli vypadat jako majestátní velký drak (a ne jako ta pidiještěrka s křídly).

Mě nejvíc baví, jak máme pro Frundora takových přezdívek. U tebe modrásek, u mě ještěrka...

Jinak to jeho argumentování, proč nemůžeš k dračí skále jsem úplně slyšela. Jako by na chvíli přestal být vystrašený a vrátil se zpátky ten drak chytrý jak rádio, co si myslí, že o nás ví víc, než my samotné.

Mimochodem, ten na tom fakt musí být blbě, když už je tak zoufalý, že jde žádat o odpuštění zrovna mě

Ale žerty stranou. Kapitola se ti vážně povedla. Líbí se mi, jak se Eva rozhodne pro cestu chladné logiky, aby se měla čeho držet. A její myšlenkové pochody, kterými se snaží situaci sama pro sebe odlehčit, mi dnes vyvolaly úsměv na tváři.

To já spíš naštvu tebe. Píšeš se se sálodlouhým a podněntým komentářem. A moje reakce na to bude krátká a věcná.

Já celou dobu plánuji tuhle kapitolu přepsat a osekat tak na třetinu, přičemž nejvíc se právě měl zásah týkat té první části, kterou jsem chtěla zkrátit na dva až tři kratší odstavce.

Takže děkuji za rady a nezlob se za tak strohou odpověď.