Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=zlato-a-stribro/zlato-a-stribro-kapitola-24  •  Vydáno: 31.8.2016 17:43  •  Autor: Lomeril

Zlato a stříbro - Kapitola 24

Zlato a stříbro - Kapitola 24 Ne, nešálí vás zrak, je tu skutečně nová kapitola Zlata a stříbra. Mám jí napsanou už hodně dlouho, ale nějak jsem se nedostala na zveřejnění. Karol se do krve pohádala se svým otcem a stojí před zásadní otázkou: co dál?

Co dál?
 

V Angusově domě Karol odešla na terasu. Na místo, kde si kdysi s Angusem lámali hlavu nad hádankami. Ta vzpomínka jí kupodivu přinášela klid. Tehdy bylo všechno tak jednoduché – a teď? Kdo ví, co bude dál?

Opřela se o zábradlí a podívala se do zahrady. Tady se poprvé setkala s Rebekou. Rebeka se dokázala postavit celé své rodině, aby mohla být s mužem, kterého milovala. Rebeka to dokázala. Byla silná...

V tu chvíli se Karol rozhodla. K otci se nevrátí. Po tom, co dnes viděla, to nedokáže. Zůstane s Rebekou nebo s Rawneovými nebo s tetou Dorou, ale na Petrův Kámen se už nevrátí. Ne dokud bude otec naživu.

Mohla by jít do Talronu. Tam byla naposled šťastná. Mohla by tam s děťátkem žít. Ale bez pomoci se o něj nedokáže postarat. Bude potřebovat Angusovy přátele. Zamyslela se. Kde asi budou teď? Rozhodla se, že se zkusí podívat do hudebního salónu a nezmýlila se. Seděli tam všichni: Eric, Dairin, Rebeka i Derek. Zastihla je uprostřed debaty.

„Tady zůstat nemůže. Jakmile se provalí, že je těhotná, všichni si domyslí, čí to dítě je a to by mohlo být nebezpečné,“ říkala zrovna Dairin.

„Jenomže na Petrově Kameni to nebude o nic lepší. Bude tam úplně sama. Umíte si představit, co to s ní udělá? Když ji tam necháme, může se snadno stát, že až pro ni přijdeme, nenajdeme nic než trosku,“ namítla Rebeka.

„A co srub?“ navrhla Karol.

Všichni nadskočili leknutím, nikdo si jejího příchodu nevšiml.

„Ne,“ odpověděl Eric přímo. „Nemůžeme se tam o tebe postarat. Pokud bys měla nějaké problémy s porodem, zemřela bys tam, než bychom ti dokázali sehnat pomoc.“

„Někdo by tam mohl zůstat s ní,“ poznamenala Dairin.

„Nechci, aby o tom srubu věděl někdo další!“ ohradil se Eric.

„A komu vlastně připadne tenhle dům?“ nadhodil Derek.

Rozhostilo se ticho. Rebeka se vyděšeně podívala na manžela.

„Myslíš...“ vydechla a hlas se jí třásl.

„Uvažuj. Pokud Angus nenapsal závěť – a proč by ji psal? – podle práva všechno připadne rodině, konkrétně otci. A myslíš, že ten nás tu nechá?“ odpověděl Derek hořce.

V Rebečině tváři se objevila panika.

„Ale co budeme dělat? Kam půjdeme?“ zaúpěla.

„Ericu, co myslíš, neměli bychom se teď urazit?“ vpadla nečekaně Dairin.

Derekův a Rebečin obličej byly dva velké otazníky.

„Taky mám ten pocit,“ odpověděl Eric. „Copak my bychom vás nechali na holičkách? Klidně se můžete nastěhovat k nám. Nemáme sice tak velký dům, ale vejdeme se. Vlastně, proč by se tam nemohla nastěhovat i Karol?“ otočil se k ní tázavě.
Neubránila se úlevnému povzdechu. To bylo výborné řešení. Zůstat s nimi. Rebeka i Dairin ví o dětech všechno, pomůžou jí. Angusovo děťátko se narodí v pořádku a ona se nebude muset vracet k otci. Všechno bude tak dobré, jak jen to bez něj může být.

„Bylo by to skvělé,“ pokusila se o úsměv.

„Nebojte se,“ řekla Rebeka uklidňujícím hlasem. „Postaráme se o vás.“

„Já vím,“ odpověděla Karol.

„Eric a Dairin také čekají přírůstek do rodiny. Narodí se jim ale asi dřív než vám,“ dodal Derek.

Výborně. Budeme aspoň dvě. Zvládnu to. Musím. Kvůli němu...

Všichni se ponořili do mlčení. Angusova nepřítomnost začala na všechny tíživě doléhat. Chyběl mezi nimi Jeho osobnost měla silné kouzlo a díru, která po něm zůstala, nemohl zaplnit hned tak někdo.

Karol se brzy zvedla a odešla z pokoje. Nedokázala snést tu společnou osamělost. Dohromady je spojoval hlavně Angus a teď museli přijít na to, jak se spojit sami. Věděla, že to nakonec dokážou, Eric už začal a vedl si dobře. Jenom do toho pořád nedokázala započítat sebe. Budou jí vždycky pomáhat jenom proto, že je Angusova vdova. Tedy, skoro vdova.

Mířila do svého pokoje, když ji zastavil jeden ze sluhů.

„Slečno, je tu nějaká dáma a chce s vámi mluvit,“ řekl.

Karol se zmateně zamračila. Jediné vysvětlení, které ji napadalo, bylo, že za ní otec někoho poslal.

„Určitě se mnou? A kdo to je?“

„Nevím, nepředstavila se, ale chce slečnu Volanovou,“ pokrčil sluha rameny.

„A kde je?“

„Dole ve vstupní hale.“

Karol sešla po schodech, ale nikoho v hale neviděla. Až konečně se ze stínů pod schody vynořila postava v tmavě hnědých šatech se závojem před obličej.

„Slečno Volanová!“ zavolala na ni.

Karol přišla k ní.

„Kdo jste?“

Žena se opatrně rozhlédla a pak zvedla závoj. Karol zalapala po dechu a pak se poněkud neohrabaně uklonila.

„Vaše Výsosti,“ oslovila ji.

„Pst!“ položila si Fiona Halimová prst na ústa. „Jestli mě tu uvidí sestra, bude zuřit.“

„Co si přejete?“ ptala se zmatená Karol.

„Něco vám předat. Bylo to svěřeno mně a já se neodvážím poslat to po někom jiném. Jinak bych sem nechodila. Je to kvůli Angusovi,“ zvedla Fiona hlavu a podívala se Karol do očí. Měla podobné oči jako Angus a třpytily se jí slzami.

„Je mi to tak líto. Měl s vámi být šťastný. Měla jste se stát jeho královnou. Jenomže život... život nám tak málokdy dává to, co chceme...“ zašeptala Fiona.

Karol cítila, jak jí po tváři sklouzla další slza. Fiona jí vtiskla do ruky složený list papíru.

„Sbohem, slečno Volanová. I když jste spolu nepřijali Dračí požehnání, budete pro mne vždycky jeho ženou,“ řekla Fiona na rozloučenou, přetáhla si závoj přes tvář a rychle vyšla z domu.

Karol se za ní chvíli zmateně dívala. Ani v nejmenším nechápala smysl její návštěvy, ale tušila, že odpověď najde v listu, který jí předala. Odešla raději do svého pokoje a tam zlomila pečeť na papíru.

První listinou byla jeho závěť. Přelétla ji očima a ulehčeně vydechla. Rebece a Derekovi měl připadnout telmirský dům a jí truhla na Petrově Kameni. Ke které se ale do otcovy smrti nedostane. Jenomže jak to Angus mohl tušit?

Pak se podívala na druhou listinu a málem zapomněla dýchat. Četla ji znovu a znovu, dokud se jí nepodařilo přesvědčit sama sebe, že se jí to nezdá. Nakonec už číst nemohla, protože jí slzy zamlžily písmenka.