Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=volani-krve/volani-krve-kapitola-5  •  Vydáno: 1.9.2016 18:46  •  Autor: Lomeril

Volání krve - Kapitola 5

Volání krve - Kapitola 5 Další kapitola. Jaké jsou následky Dračí noci? Jak dopadne pro Karmen a Belle a jak pro Erica a Roberta? A hlavně, kam se posune vztah Karmen a jistého truhlářského učedníka?

Truhlářský učedník

 

„Karmen, je mi to vážně moc líto,“ opakoval Robert asi po sté.

„Mně to nezajímá, Roberte. Prostě je konec. Jsem zasnoubená, máme zakázáno se vídat a stejně to nemělo cenu,“ odsekla Karmen.

„Zasnoubená s králem. To je lepší partie než já, co?“ prsknul Robert uraženě.

„Lepší, horší, nedali mi na výběr,“ pokrčila rameny a otočila se k odchodu.

„Tak dobře!“ zavolal za ní. „Abys věděla, tak já si můžu najít jinou! Co třeba Evu Brokeovou?“

Karmen se otočila a věnovala mu trochu povýšený úsměv. „Když tě to potěší, tak pro mě za mě...“

S tím ho tam nechala stát a odkráčela do domu.

U večeře musela snášet Ardolovy napůl zkoumavé, napůl vyčítavé pohledy. Přestože Trevor, Eric, Robert i Karmen mlčeli a Robertův otčím a Levé oko se také o ničem nešířili, nikdo nedokázal zacpat pusu Lavetce a tak brzy celý Talron věděl, že se Eric Rawne a Robert Daven poprali o Karmen Volanovou.

Dojedli, Karmen sklidila nádobí a uvařila vodu na odvar z lianemu. Když postavila na stůl tři hrnečky, ze kterých se kouřilo, Ardol se narovnal a odkašlal si.

Tak a teď to přijde...

„Karmen, prý ses scházela s Robertem Davenem, i když jsem ti to zakázal,“ řekl přísně.

„Jo,“ odpověděla stručně. Nemělo cenu zapírat něco, co díky Lavetce už věděli všichni.

„Ale předpokládám, že jsi ten vztah včera ukončila?“

„Ne, vlastně jsem se s ním rozešla až dneska ráno. Chtěla jsem si být jistá, že si to bude pamatovat,“ ušklíbla se.
Ardol se potěšeně usmál. „To rád slyším. Konečně jsi dostala rozum.“

„Ne,“ vyvedla ho Karmen z omylu, „přestalo mě to s Robertem bavit. To ještě neznamená, že si vezmu Králíka.“

Ardolův výraz se proměnil v tvář rozzuřeného barbara. „U všech draků, to bych řekl, že znamená!“ vybuchl. „Nehodlám na věčnosti vysvětlovat tvojí matce, proč se to nestalo!“

„Tak jí nic nevysvětluj!“ Karmen odstrčila netknutý hrnek lianemu, vstala a zamířila ke dveřím.

„Nikam, nikam, holčičko,“ zadržel ji Ardol. „Dokud mi nevysvětlíš, co máš s Ericem.“

Karmen na něj několik vteřin zírala jako na zjevení. „S Ericem? Děláš si legraci?“

S Ericem? On si vážně myslí, že bych si mohla začít s bratrem svojí nejlepší kamarádky? Že by si on mohl začít se mnou? Je o hodně starší, syn skutečného vůdce vesnice, na pohled docela ujde, ale že bychom spolu měli něco my dva?

Ardol jí tentokrát za její drzost nevyplísnil, naopak, vypadal, že se mu ulevilo.

„Dobře, tak běž. Ale popřemýšlej nad tím, jak se chováš, ano?“

 

Procházelo léto, blížil se podzim a s ním i Belliny a Karmeniny šestnácté narozeniny. Zdálo se, že svým způsobem byla Dračí noc zlomová v životě obou dívek. Karmen se s konečnou platností rozešla s Robertem, zatímco o Belle se začínal zajímat Halvar Broke. Stále častěji se stávalo, že když Karmen zaskočila k Rawneovým a zeptala se, kde je Belle, řekli jí, že šla někam ven s Halvarem. A když byl Halvar jednoho dne pozván k Rawneovým na slavnostní oběd při příležitosti Marianniných dvanáctých narozenin, měly všechny ženské ve vesnici jasno – Rawneovi budou vdávat dceru.

Karmen se na to Belle zeptala, když spolu jednou praly u řeky.

„Zatím mě o ruku nepožádal,“ přiznala Belle. „I když už mě jednou políbil.“

„A co na to vaši?“ Karmen věděla, jak je teta Dairin pyšná na svůj šlechtický původ. Pochybovala, že by se jí líbilo, kdyby si její dcera vzala někoho tak obyčejného jako Halvar Broke.

Belle jen pokrčila rameny. „Tátovi to nevadí a mámu snad nějak přehádá.“

Karmen si povzdechla. Vlastně Belle záviděla. Belle byla zamilovaná a bude se brzy vdávat za někoho, koho si sama vybrala. Karmen, přestože Belle původem daleko převyšovala, nemohla říct ani tohle.

„A co ty?“ přerušila Belle její myšlenky. „Už ti říkali, kdy si budeš brát Králíka?“

„Ne. Snad ještě počkají,“ povzdechla si.

„Třeba to nebude tak strašný,“ pokusila se ji Belle povzbudit. „Když si ho trochu vychováš...“

Karmen se jenom ušklíbla. „Zkus mluvit o něčem jiném, ano?“

Ve skutečnosti na Augusta v tu chvíli vůbec nemyslela. V hlavě se jí vznášel obraz truhlářského učedníka s nosem trochu nakřivo.

„Ahoj!“ ozvalo se za nimi a když se otočila, zjistila, že tam stojí dotyčný truhlářský učedník.

„Nazdar,“ odpověděla Belle a vrátila se k prádlu. „Děje se něco?“

„Celkem nic,“ odpověděl Eric a posadil se na kámen vedle Karmen. „Pokud se nepočítá to zasnoubení a sázka.“

Belle, která si nikdy nic nenechala ujít, okamžitě nastražila uši.

„Zasnoubení? A kdo?“ vyhrkla.

„Nu, jestlipak to uhodneš?“ škádlil ji bratr.

„Arwell Elat a Gabriela Koblerová,“ řekla Karmen znuděně. „To ví přece každý.“

„Vážně?“ otočila se Belle k Ericovi, který přikývl.

„Karmen mi zkazila překvapení. Dnes večer se to vyhlásí a do roka tu máme veselku,“ oznamoval.

„A to druhé? Ta sázka?“ Jakmile Belle větřila nové klepy, nic ji nedokázalo zastavit.

„Josen a Falcon se vsadili...“ Eric se dramaticky odmlčel. „...koho si Karmen vezme za muže.“

Karmen prudce vzhlédla. Arwell a Gabriela nebyli žádným překvapením, ale tohle ano. Její pohled se střetl s Ericovým a lekla se toho, co viděla v těch hlubokých zelených očích. Byl to smutek? Strach? Touha? Nevěděla.

„A koho by si měla brát?“ ozvala se Belle.

„Falcon tvrdí, že je zasnoubená s králem. Josen ale říká, že si určitě vezme mě, když jsem se o ni popral,“ odpověděl Eric, aniž by spustil oči z Karmen.

„Tak to je pěkná nuda,“ řekla Belle a vstala. „Karmenino zasnoubení s Králíkem je skoro veřejné tajemství. Josen prohraje. Jdeš, Karmen?“ otočila se na kamarádku.

Karmen pořád zírala na Erica, ale Bellina otázka ji vrátila do přítomnosti.

„Ne, ještě tu mám nějaké prádlo. Klidně běž,“ vybídla ji.

Belle tedy pokrčila rameny a vydala se zpátky do vesnice. Karmen a Eric osaměli. Aby se vyhnula hovoru, sklonila se Karmen nad prací, ale bohužel už jí zbývaly jen dva kousky. Hodila prádlo do koše a vydala se k lávce, aby mokré oblečení rozvěsila na keřích na druhé straně potoka. Eric ji celou dobu mlčky pozoroval a když odcházela, šel za ní.

Položila koš na zem vedle jednoho keře a začala rozkládat prádlo. Eric beze slova sebral dvě košile, které ležely na vrchu, a začal jí pomáhat. Nakonec jí došla trpělivost.

„Co je?“ vyštěkla.

„Vážně jsi zasnoubená?“ zeptal se Eric tiše.

„Máma se dohodla s vašima, že až budu dost stará, provdám se za Augusta,“ přiznala Karmen.

„A ty ho nechceš,“ konstatoval Eric.

„Ty bys ho snad chtěl?“ ušklíbla se.

„A koho chceš, Karmen?“

Na půl vteřiny ztuhla uprostřed pohybu. Koho chci? Jak to mám vědět? Chtěla jsem Roberta, chci tebe, ale vzala bych za vděk snad kýmkoliv. Jen kdyby mi ho nenutili. Chci kohokoliv, koho si vyberu sama. Nic víc.

Nahlas neřekla nic a pokračovala v rozvěšování prádla. Ovšem, aniž by odtrhla oči od své práce, soustředila se výhradně na mladíka po svém boku. Znala Erica dokonale, od Dračí noci nepromarnila jedinou možnost pozorovat ho. Znala každičký detail jeho obličeje – zelené oči, pár pih na zlomeném nose, který se maličko ohrnoval v nepatrném náznaku pršáčku, kulatou bradu, dolíčky, které se mu při úsměvu udělaly na tvářích, i tu malou přemýšlivou vrásku na čele. Nepotřebovala se na něj dívat, aby ho viděla. A přece z něj vyzařovalo cosi neznámého, něco, čemu nerozuměla. Bála se toho, ale zároveň ji to nesmírně lákalo.
Nemohla pracovat déle, všechno prádlo už schlo na keřích, byl čas vrátit se domů a dodělat to, co jí ještě zbývalo. Byl čas opustit truhlářského učedníka s křivým nosem. Popadla do jedné ruky prázdný koš a otočila se k odchodu, ale zjistila, že Eric stojí daleko blíž, než si myslela.

Lekla se ho, ale srdce se jí nerozbušilo jenom leknutím. Takhle zblízka viděla, že má na bradě pár jizviček po uhrech a v zelených duhovkách se dají najít hnědé tečky. Netušila, co všechno jí Eric chce nabídnout, ale už dopředu věděla, že to přijme.

„Chtěla bys třeba...“ Zaváhal, i když oba věděli, které slovo ve větě chybí. „...mě?“

Najednou měla v hrdle knedlík. Nedokázala ze sebe vypravit slovo, ale i tak si našla způsob, jak odpovědět. Sebrala odvahu a přitiskla svoje rty na jeho. Schválně zapomněla, že je na ně vidět z vesnice, a poddala se ukradené chviličce vášně.

Proutěný koš na prádlo spadl na zem, když se ruka, která ho nesla, potřebovala zabořit do rudých vlasů Erica Rawneho.