Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=volani-krve/volani-krve-kapitola-7  •  Vydáno: 1.9.2016 19:43  •  Autor: Lomeril

Volání krve - Kapitola 7

Další kapitola Volání krve. Jak zareaguje Karmen na Ardolův plán? A jak se vyrovná s tím, že Eric má zůstat v Talronu? A jaké překvapení skrývá Belle Rawneová?

Dvě dvojice

Karmen pomalu zamrkala, jak jí docházel význam těch slov.

„Krá-královnu? Děláš si legraci?“ vykoktala.

„Trochu úcty, mladá dámo. Myslím to naprosto vážně. Čekali jsme na proroctví dost dlouho. Je na čase vzít věci do vlastních rukou.“

„Ardole, to je zrada,“ řekla Karmen důrazně.

„A koho zrazujeme? Ty jsi má královna, Karmen, a v mých očích je August Halim stejný uzurpátor jako Niman. Tak mi pověz, koho vlastně zrazuji?“ vyjel Ardol.

„Všichni berou Augusta jako krále.“

„Stejně jako tam venku Nimana. Jaký je mezi nimi rozdíl?“

„Já jsem nemanželská!“

„Nebylo by to poprvé, co na trůn usedl levoboček.“

Karmen neodpověděla, jen si povzdechla.

„Poslyš, Karmen, já vím, že ty to dokážeš. Získáš si tristenolského krále. A vrátíš se do Aldormy jako královna. Udělej to, prosím, udělej to. Kvůli Petrovu kameni. Pamatuješ si na něj, ne?“

Karmenina tvář ztuhla jako mramor. Vybavily se jí matné dětské vzpomínky na plameny, křik a hrůzu.

„Byl to domov tvojí matky. Jih nám nikdy nic dobrého nepřinesl. Vím, že Petrův kámen milovala, nechtěla se ho vzdát, dokud se nemusela rozhodnout mezi jím a tebou. Niman jí ho vzal, stejně jako její přátele. Niman ji, vlastně i tebe, štval z místa na místo, udělal jí ze života peklo. To kvůli němu si nemohla vzít tvého otce. Její otec, tvůj dědeček, Nimanovi slíbil, že se Karol za jeho života neprovdá, takže po jeho smrti hrad úředně připadl Nimanovi. Ze strachu před ním se Karol a tvůj otec nevzali před jeho odjezdem do bitvy. Niman stál za každým neštěstím, které tvou matku potkalo. Stejně tak vzal domovy většině lidí v Talronu. Zeptej se Kerstin Dougsové, zeptej se Brokeových, zeptej se Petra Koblera. Ptej se, jaký je Loqar Niman a jestli si zaslouží vítězství, kterého si teď v Dramonu užívá.“

Karmen nikdy v životě neslyšela, aby se Ardol takhle rozohnil. Oči mu zářily, ale ne štěstím, spíš touhou po pomstě, a tváře mu zrudly. A ona mimoděk pocítila touhu mu vyhovět. Nejen kvůli Petrovu kameni a Podplešné. Hlavně kvůli představě, že se stane slavnou královnou, kterou budou lidé milovat.

„Pak bych si Augusta nemusela vzít, co?“

„Musel by udělat, cokoliv bys mu přikázala.“

Karmen chvíli přemýšlela.

„Ne, Ardole,“ řekla nakonec. „Nemůžu to udělat. Králem je August a pokud já někdy budu královnou, bude to po jeho boku.“

Ardol, který se předtím naklonil k ní, se prudce narovnal, jako by ho udeřila.

„Ale do Tristenolu pojedeš tak jako tak. Už je to domluvené. Budeš mít čas si to ještě jednou promyslet,“ odvětil příkře.

Karmen nic neřekla, prostě se otočila a odešla. Na světě byl jen jeden člověk, se kterým teď potřebovala mluvit. Úmyslně zapomněla na utajení a vydala se do truhlářské dílny.

Měla štěstí, Eric tam byl sám. Když ji uviděl, vyskočil a zatáhl ji do zadní části dílny, kam nebylo vidět zvenčí.
„Karmen, u všech draků, co tu děláš?“ vyhrkl.

Karmen se posadila na stoličku, kterou jí přistrčil, a vyklopila mu všechno, co jí ráno řekli, i když o Ardolově plánu zatím pomlčela. Eric jen tiše naslouchal.

„Já vím,“ řekl nakonec. „Máma ráno řekla Belle, že pojede do Tristenolu jako tvůj doprovod. Nevím, jestli ví o nás, ale rozhodně už mi naznačila, že Lorena Ororová nebo Glorie Brokeová jsou pěkná a pracovitá děvčata. Představ si, dokonce mi nabízela malou Lavetku a té je teprve čtrnáct.“

„Nejspíš na něco přišli. Chtějí tě oženit a mě...“ Nadechla se a vyprávěla mu, co jí řekl Ardol. Eric se zachmuřil ještě víc.

„Intriky,“ vyplivl. „Copak už zapomněl na proroctví? Myslí si, že to zvládne sám?“

„Třeba ano,“ zasnila se Karmen. „Nebylo by to nádherné, vrátit Aldormě svobodu a pravého krále?“

„Nebo spíš pravou královnu, co?“ odfrkl si Eric.

„Krále,“ zavrtěla Karmen hlavou. „Krále podle sňatkového práva. Krále Erica.“

Překvapilo ji, když Eric prudce vyskočil na nohy. „Tohle už neříkej!“ rozkřikl se.

„Proč?“ Karmen po něm vrhla vyděšený a zraněný pohled.

„To jsou zrádcovské řeči. Chceš se stát zrádkyní mezi zrádci? Já v sobě nemám ani kapku královské krve a ty bys měla přestat myslet na hlouposti,“ vyplísnil ji, ale už o něco mírnějším tónem a posadil se.

„Jsou to jenom řeči,“ špitla Karmen, ještě pořád vystrašená tím výbuchem.

„I řeči mohou zabíjet,“ upozornil ji Eric.

„Tady nejsme v Dramonu,“ odvětila Karmen, už klidněji. „Tady stejně můžeme jenom mluvit.“

„Asi máš pravdu,“ povzdechl si Eric. „Nejspíš to mám od mámy. Ta ještě nepochopila, že už dávno není u dvora. Pořád se chová, jako by tady každý druhý byl špeh. Promiň.“

„Nic se nestalo,“ zamumlala Karmen, ačkoliv si tím nebyla tak úplně jistá. „Ale co budeme dělat?“

„To, co se od nás očekává,“ odpověděl Eric.

Zamrkala. Nechápala to. Jak mohl říct něco takového? Jak...?
„Ne,“ řekla. „Já tam nepojedu. Ne bez tebe. Nemůžou mě přinutit.“
Eric na ni upřel pronikavý pohled. „Ale pojedeš. Musíš. Už jen proto, že je to nejspíš jediná příležitost vypadnout z Talronu, jaká se ti v životě naskytne, a byla by hanba jí nevyužít. A pak – tam venku je velký svět a lidé se tam ztrácejí.“

Karmen se na něj dívala, jako by mluvil barbarsky. To se mi zdá. Eric mě posílá pryč? Vážně mi říká, že ho mám opustit? Opustit svůj domov? Že musím? To nejde... Lidé se tam ztrácejí?

„Co tím myslíš?“ zeptala se opatrně.

„To, co říkám,“ usmál se Eric tajemně. „Je to jen nápad a není promyšlený. Pokud to vyjde, řeknu ti to. A pokud ne... no, prostě popadni příležitost za pačesy, až půjde kolem. Tím myslím jakoukoliv příležitost.“

„To neříkej,“ zaúpěla. „Ty jsi moje příležitost a nikdo jiný.“

Vztáhla k němu ruce a on ji objal a líbal ji, jako by to mělo být naposledy.

„Moc se s tím netajíte,“ ozvalo se tak blízko za nimi, až od sebe leknutím odskočili.

„Belle!“ vydechl Eric. Rozklepaná Karmen potřebovala nabrat dech a uklidnit srdce, které bušilo jako splašené. Belle a Halvar stáli jen kousek od nich.

„Tohle mi nedělej,“ vypravila ze sebe Karmen. „Myslela jsem si, že je to vaše máma.“

Belle se jen zasmála. „Tak poslouchejte vy dva – budu se vdávat.“

Zavládly asi tři vteřiny ohromeného ticha. První se vzpamatovala Karmen a objala kamarádku.

„Gratuluji. Vám oběma,“ dodala směrem k Halvarovi, který si Belle přitáhl, jakmile ji Karmen pustila.

„No výborně, sestřičko. Vyhrála jsi,“ zabručel Eric. „Doufám, že to neděláš jenom kvůli tomu.“

„Před pár lety jsme se s Ericem vsadili,“ vysvětlila Belle jako odpověď na Karmenin a Halvarův nechápavý výraz, „jestli se dřív já provdám nebo on ožení.“

„Ale to není fér!“ bránila Erica Karmen. „Nebýt toho pitomého slibu, co dal Ardol mámě, vyhrál by Eric.“

„Nevadí, stejně to bylo jen o jedno umytí nádobí. Kdy bude svatba?“ obrátil se Eric na sestru.

„Dva dny před odjezdem. V Tristenolu už budeme manželé,“ odpověděl za ni Halvar.

Karmen zjistila, že z toho má rozporuplné pocity. Při pohledu na Belle, která doslova zářila, bylo těžké nemít radost za ni, ale na druhou stranu Karmen cítila, že tím ztratí velký kus kamarádky. Až bude z Belle paní Brokeová, hodně se změní.

A další pocit byla čirá závist. Věděla, že ona nikdy nic takového neprožije. Buď vstoupí do manželství z povinnosti, kde nejlepší, v co může doufat, bude přátelství, nebo se provdá někde potají a nikdo o tom nebude vědět, dokud nebude po všem. Tuhle neokázalou přehlídku zamilovanosti a štěstí, jakou předváděli Halvar a Belle, Karmen nikdy neměla zažít.

 

Halvar a Belle, povzdechla si vzpomínající Karmen o mnoho let později. Kde je jim teď konec? Žijí někde s kupou dětí nebo zemřeli jako tolik, tolik jiných? Příliš mnoho se jich ztratilo z dohledu, o příliš mnoha nemám zprávy. I když - není to takhle lepší? Kdybych měla zprávy, jak by zněly?
A přesto, i když jsem Belle znala odmalinka, vždycky, když si na ni vzpomenu, vybaví se mi ten den v truhlářské dílně a ten výraz v jejích očích, když se dívala na Halvara.