Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=volani-krve/volani-krve-kapitola-8  •  Vydáno: 1.9.2016 19:51  •  Autor: Lomeril

Volání krve - Kapitola 8

Volání krve - Kapitola 8 Ne, Karmen se ještě nevdává. Jedná se o svatbu někoho jiného, o poslední událost, než se Karmen vydá do Tristenolu. Na scéně se mihne i August Halim.

Svatební veselí

„Já, Halvar Broke, pojímám tebe, Anabelle Rawneová, za manželku. Budu tě chránit, ctít a milovat po celou naši společnou pouť životem.“

„Já, Anabelle Rawneová, pojímám tebe, Halvare Broke, za manžela. Budu ti pomáhat, ctít tě a milovat po celou naši společnou pouť životem.“

A bylo to. Z malé Belle se stala paní Brokeová. Karmen nestačila utírat slzy a neodvažovala se podívat se Ericovým směrem. V krku měla obrovský knedlík.

Za poslední tři týdny se skoro nic nezměnilo. Eric jí vůbec neřekl o tom nápadu, který dostal, když spolu seděli v dílně, a když se ho zeptala, odbyl ji, že se na tom pracuje. Ovšem představa, že by měl zůstat a oženit se s malou Lavetkou...

A potom Trevor... Když se dozvěděl, že Karmen odjíždí do Tristenolu, strávil celý večer tím, že přemlouval Ardola, aby ji tam neposílal, a když už, tak aby ho vzali s sebou. Ardol obojí odmítl a Karmen dobře věděla proč. Ardol pořád chtěl uskutečnit svůj plán a bylo mu jasné, že Trevor by ho nenechal.

Halvar se sklonil a něžně Belle políbil. Potom začal pár přijímat gratulace, samozřejmě nejdřív od rodin, ale Karmen šla hned za nimi. Koneckonců, kdyby bylo po jejím, už by taky patřila do rodiny. Nechala si dát pusu na tvář od Halvara a pak opatrně objala Belle, jen tak aby nezničila její nádherné šaty a nepopíchala se o ty děsivé věnce.

„Vypadáš nádherně,“ špitla jí do ucha.

Belle nebyla schopná odpovědět, jak měla hrdlo stažené pláčem, tak ji Karmen pustila a odešla na volné prostranství. Tam ji kupodivu odchytil August.

„Máš chvilku, Karmen?“

„Proč?“

„Jen tak,“ pokrčil velice nekrálovsky rameny a pokynul jí směrem k řece.

Chvíli kráčeli mlčky a Karmen usilovně přemítala, co jí asi tak může chtít. Nic kromě žádosti o ruku jí nenapadalo. Zkus mě požádat o ruku a taky ji dostaneš, hrozila mu v duchu. Dokonce pěst. A rovnou do oka.

„Tuším, že si asi pořád stojíš za tím, že mě nechceš,“ řekl August nakonec.

A co ti na tohle mám asi tak říct?

„Na rovinu?“ zeptala se.

„Na rovinu. Chci vědět, na čem jsem.“

„Stojím si za tím.“ Nemělo smysl mu to přikrašlovat. Chtěl pravdu, tak ji má.

„Hnusíš si mě?“

Karmen zalapala po dechu. Čekala spoustu otázek, ale tuhle ne. Zastavila se a August ji napodobil. Něco v jeho očích ji zaujalo. Najednou to nebyl ten arogantní kluk, co si hraje na krále, ale nešťastné dítě, které toužilo po špetce útěchy. V Karmen se probudily mateřské instinkty.

„Ne, to ne,“ řekla konejšivě. „Nehnusím si tě. Jenom prostě... tak nějak se stalo...“

„Že ses zamilovala do jiného,“ dořekl za ni suše August. Ta vzácná chvilka byla pryč a z toho, co viděla, nebo co si myslela, že viděla, nezbylo nic. Starý známý August se vrátil. „To je v pořádku,“ dodal. „Úplně to chápu. Jen jsem si to chtěl vyjasnit.“

„Takže co?“

„Co, co?“

„No,“ začala Karmen obezřetně. „buď mě teď požádáš o ruku nebo mi řekneš, že jsem volná a zprošťuješ mě slibu, který za mě dala matka. Co to bude?“

August se chmurně pousmál. „Ani jedno, sestřenko,“ odpověděl, otočil se a pomalu odcházel.

„A co chceš dělat?“ zavolala za ním.

Zastavil se a podíval se na ni. „Čekat. To ti ještě neřekli, že to je to jediné, co se v Talronu dělá?“

Dívala se za ním jako opařená. Augusta znala jen velmi málo, ona byla malá holka, když už on byl král, ale zmatek, který v ní jejich rozhovor vyvolal, to spíš zvětšovalo. Co tím myslel? Čekat? A na co chce, u Oheneho, čekat? Až z nebe spadne zlatý drak a oznámí nám, že se máme vzít? Nebo čeká, že mě v Tristenolu někdo podřízne? V tom aby se prase vyznalo, zanadávala si v duchu.

„Karmen!“ zavolal na ni někdo z vesnice. „Kde vězíš? Začíná tanec!“

To stačilo, aby se rozeběhla zpátky. Tanec milovala. Ardol jí vyprávěl, že tanec je pro ženy z jejího rodu osudný. Její babička Karmen zaujala dědečka právě při tanci o Dračí noci, zatímco její rodiče se seznámili na plese. Jenže já už svého vyvoleného mám. A šlo to i bez tance, pomyslela si.

Halvar a Belle podle tradice vedli kolo. První tanec ovšem směly tančit jenom ty páry, které už si byly zaslíbené, nebo manželé. Proto si Karmen sedla na lavici ke stolům, které se prohýbaly pod tíží jídla, a pozorovala mumraj. Viděla Rawneovy, jak se uvážlivě otáčejí do rytmu, i mnohem odvážnější improvizaci Arwella Elata a Gabriely Koblerové.

Pak první tanec dohrál a novomanželé šli podle zvyku tančit se svými rodiči. Pro Karmen přišel Petr Kobler, Gabrielin bratr, moc milý mládenec, který už měl dávno věk na ženění, ale i přes veškeré návnady, které mu talronské matky kladly, se ještě do žádné pasti nechytil. Skoro nemluvili, ale Karmen stačilo slyšet hudbu a tančit.

Na další písničku ji vyzval sám král a po něm se přitočil Josen Amerto. Pak si konečně na chvilku sedla a něco pojedla, než se nad ní ozval známý hlas s nádechem škádlivosti.

„Smím prosit?“

„Samozřejmě,“ odpověděla podobným tónem a přijala Ericovu nabízenou ruku.

Neodvážila se začít konverzaci, když je mohl kdokoliv slyšet, ale Eric to udělal za ni.

„Pozítří odjedeš do Tristenolu sama, jasné?“ zašeptal jí do ucha a ignoroval, jak sebou vyděšeně škubla. „Pojedeš sama a já se pokusím co nejdřív utéct a přijet za vámi. Ale nedělej si žádné velké naděje. Vůbec to nemusí vyjít,“ varoval ji.

Nejraději by ho políbila přímo na místě, ale ovládla se. Poprvé v životě se musela soustředit, aby sladila kroky s rytmem hudby.

Cesta do Tristenolu se měnila z temného vyhnanství v nádherné dobrodružství. Dokud bude Eric s ní, nemůže se jí nic stát.
Po tanci ji odvedl zpátky ke stolu a nějakým řízením osudu se ocitla vedle Augusta.

„Tak Eric Rawne?“ prohodil král. „Z toho Dairin nadšená nebude.“

Karmen projel ledový oštěp hrůzy, až se jí sevřel žaludek.

„Neřekneš jí to, že ne?“ vyhrkla.

„Mohl bych to udělat,“ připustil August s pohledem upřeným na pár mraků na jinak čisté obloze. „Ale protože moc dobře vím, jak na tom jsi, tak to neudělám. Neboj se. Jestli se to dozví, nebude to ode mě.“

Karmen se sice ulevilo, ale přesto ji jeho formulace zaujala.

„Víš, jak na tom jsem? Co tím myslíš?“

Ale August jen mlčel, usmíval se a pozoroval mraky.