Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=volani-krve/volani-krve-kapitola-12 • Vydáno: 1.9.2016 20:05 • Autor: Lomeril
Já se přiznám bez mučení, jsem natolik zahrabaná do Lovců, že mi Aldorma vůbec nejde. Tuhle kapitolu mám napsanou už dlouho, ale v další jsem se zasekla. Nějak jsem ztratila nit a přestože už vstoupil Soren Darson, každý odstavec je porod. Ale nevzdávám se naděje, že to třeba dopíšu. Zlato a stříbro mi trvalo rok a taky jsem nevěřila, že to zvládnu, s Voláním krve mám ještě čas.
Prateta
Karmen zamrkala a chvíli bojovala s pocitem, že se přeslechla.
„Vaše sestra?“ opakovala hloupě. „Takže jste moje...“ zadrhla se a pokusila se zorientovat v rodinných vztazích.
„Prateta,“ doplnila ji paní Merthová. „A nevím, proč z toho Ardol dělá takové tajemství. My dvě se přece dávno známe.“
Tím se Karmen ztratila úplně. Naštěstí jí přispěchal na pomoc Ardol.
„Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl o letech ve Vdovině údělu? Jak jsme žili s Karolinou tetou?“ napověděl jí.
„Teta Dora? Vy... vy jste teta Dora?“ vydechla Karmen.
Paní Merthová přikývla. „Odešli jsme do Tristenolu, jakmile se Niman dostal k moci. Příliš dobře se o nás vědělo, že jsme věrní rodu Clemens. Kromě toho Niman věděl o Karol a Angusovi a měla jsem pocit, že pro Karoliny příbuzné nebude v Aldormě úplně bezpečno. Tadeasův starý přítel je správcem královské pokladny a díky němu jsme tu blízko u dvora a obchody jdou dobře.“
„Na rodinné historky bude čas potom, Doro,“ napomenul ji pan Merth. „Jsou po cestě jistě unavení, nech je se umýt a odpočinout si. K večeři vás svolá gong.“
„Jistě,“ souhlasila paní Merthová. „Sorene, ukaž jim pokoje. A vzkaž někomu ze sluhů, ať na zítra dopoledne objedná krejčího. Pokud má jít Karmen ke dvoru, potřebuje něco pořádného na sebe.“
„Ale to...“ začala Karmen ujišťovat paní Merthovou, že to není třeba, ale Ardol ji přerušil.
„Děkujeme, Doro, jsi velmi laskavá.“
„To je maličkost. Samozřejmě pro tebe a ty dva, kteří vás budou ke dvoru doprovázet, také něco seženeme,“ usmála se paní Merthová.
Pak se zvedli a Soren je vedl o další patro výš, kde zřejmě byly ložnice. Karmen srovnala krok s Ardolem.
„Jak jsi je našel?“ zeptala se tiše.
„Hledal jsem je. Asi tak dva roky po převratu jsem na nějakou dobu vypadl z Talronu a dal jsem si tu práci, že jsem je vypátral. Dora mi tehdy slíbila, že kdybychom cokoliv potřebovali, můžeme za ní přijít. Měla tvou matku moc ráda,“ dodal.
Zase matka, povzdechla si Karmen v duchu. Copak se jí nikdy nezbavím?
Jenže to už Soren otevřel jedny dveře.
„Pokoj pro slečnu Karmen,“ ukázal.
Její ložnice byl velká asi jako polovina jejich srubu doma a jenom obrovská postel s nebesy by zabrala celou její komůrku. Za dveřmi stála drobná dívka asi v Karmenině věku.
„Tohle je Erin. Bude ti k ruce a pomůže ti se vším, s čím budeš potřebovat,“ představil Soren děvče a vedl ostatní dál.
„Budete si přát koupel, paní?“ pípla Erin.
Karmen její uctivý tón tak překvapil, že se chvíli nezmohla na odpověď.
„J-jo,“ vykoktala nakonec. „A nejsem žádná paní.“
„Ano, paní,“ přikývla Erin a zmizela.
Karmen přešla k oknu. Vedlo na malý dlážděný dvůr s malou mramorovou fontánou uprostřed. Chvíli zápasila s kličkou, než se jí konečně povedlo vpustit do místnosti čerstvý vzduch. O pár oken dál zahlédla Ericovu tvář. I on si jí všiml a vřele se na ni usmál.
V tu chvíli se dveře znovu otevřely a vešla Erin. Položila na stůl talíř s nakrájeným ovocem. Některé plody byly pro Karmen zcela cizí.
„Do večeře ještě zbývají dvě hodiny, takže jsem si dovolila obstarat vám drobné občerstvení,“ řekla a vzápětí dva muži vnesli do pokoje obrovskou dřevěnou káď.
Karmen na ni vytřeštila oči. „V tom... v tom se tady koupete?“
„Samozřejmě, vy se ve vaší zemi nekoupete?“ podivila se Erin.
„Ale ano, ale většinou v řece...“ odpověděla Karmen nepřítomně a pozorovala, jak dovnitř vcupitaly tři ženy a každá nalila do kádě dvě vědra vody. Protože nechaly otevřené dveře, Karmen předpokládala, že ji čeká ještě něco. O něco později se vrátili ti dva muži, kteří na tyči mezi sebou nesli velký kotel, ze kterého se kouřilo. Přilili jeho obsah do kádě a odešli. Zavřeli za sebou dveře.
„Odstrojte se, paní,“ vybídla ji Erin a zatím nalila do vody cosi voňavého.
Karmen se svlékla a vklouzla do kádě. Příjemně teplá voda měla na tělo, unavené dlouhým cestováním, přímo blahodárné účinky a Karmen slastně zavřela oči. Po chvíli jí Erin umyla vlasy a Karmen se mohla válet ve vodě, dokud nevystydla.
Nakonec přece jen musela vylézt. Erin jí podala osušku a vyvázala jí vlasy nahoru v kusu plátna. Potom jí podala dlouhou spodní košili z jemného plátna a přes ní natáhla šedivý svrchní oděv.
„Omlouvám se, paní, ale jediné šaty v domě, které by vám padly, jsou Anity, to je naše druhá komorná. Zítra vám paní určitě nechá udělat nějaké hezčí,“ omlouvala se Erin.
„Erin, viděla jsi, v čem jsem přišla? Ty si vážně myslíš, že mi vadí, že nebudu mít hedvábí a samet?“ zeptala se jí Karmen.
Erin neodpověděla a posadila Karmen na židli k oknu. Tam jí rozbalila vlasy a rozčesala je. Pak řekla, že je musí nechat uschnout a že kdyby paní něco potřebovala, má zazvonit. Když jí ukazovala, kde je zvonek a jak se používá, uvědomila si Karmen, že ji Erin považuje za úplnou hlupačku.
Jenomže nezůstala o samotě dlouho. Kdosi zaklepal na dveře a když otevřela, uviděla Erica. Zřejmě se stihl také umýt a převléknout se do čistých šatů. Rychle ho vtáhla dovnitř a vášnivě ho políbila.
„Je to jako pohádka,“ zašeptala potom.
„Trochu mi to připomíná náš dům v Telmiru. Ten, kde jsme bydleli, když jsem byl malý,“ řekl Eric zamyšleně.
„Ty si ho pamatuješ?“ zvedla Karmen překvapeně obočí. Ona sama si vybavovala jen malý pokojík, kde se tísnila s Trevorem, paní Levinovou, paní Brokeovou a dalšími dětmi. Rozhodně nic, co by připomínalo tenhle sen.
Eric neurčitě rozhodil rukama. „Trochu. Měl jsem zelený pokoj. A dřevěný meč. Galad mě s ním učil šermovat, ale nikdy mi to nešlo tak dobře jako jemu. Proto vždycky radši šermoval s Augustem.“
„Stýská se ti po něm?“ O Galadovi, Ericově mrtvém bratrovi, nikdy nemluvili.
„Ne, to ne. Spíš mě občas napadne, jaký by byl. Koho by měl rád, s kým by kamarádil, co by si myslel o tom nástupnickém humbuku a tak. Ale jinak si ho pamatuju jen málo.“
Přitulila se k němu a on se probíral jejími vlhkými vlasy.
„Máš hodnou tetu,“ řekl nakonec.
„Já se ještě pořád srovnávám s faktem, že je to moje teta. Ardol mi taky mohl něco říct,“ zabručela.
V tu chvíli kdosi zaklepal. Karmen se od Erica odtáhla, ale ne tak, aby se přestali dotýkat.
„Dále!“
Dovnitř vešla Erin. Ericovi věnovala jediný lehce udivený pohled a složila na postel hromádku barevné látky.
„Kdyby pán dovolil, paní se potřebuje převléct,“ ozvala se.
Eric se ušklíbl. „No jistě. Já zapomněl, že teď jsem šlechta,“ poznamenal a odešel.
Erin Karmen našla olivově zelené šaty, které sice mohly padnout lépe, ale i daleko hůř. Oblékla ji, učesala a nalíčila. Stihla dokončit úpravu Karmenina vzhledu a ještě jí rychle poučit o pár zásadách stolování. Karmen si je pokusila vštípit do paměti.
Jídelna byla krásnější, než si Karmen dokázala představit. Měkké světlo svíček, bohaté tapisérie na stěnách, všechno nablýskané a elegantní, až se Karmen bála, že něco rozbije. Ona seděla po pravici pána domu, Belle po jeho levici. Paní Merthová si posadila po pravici Ardola a po levici Erica, zatímco Petr, Roman a Halvar seděli mezi nimi. Další u stolu seděl Soren a jeho snoubenka, slečna Inge Urbonasová. Poslední, kdo se přiřítil na poslední chvíli, byl ke Karmeninu překvapení ten kluk, kterého s Ericem potkali u sochy Sida Clemense.
„Sorenův bratr Bastien,“ představila ho krátce paní Merthová, „který nikdy nedokáže přijít včas a pořádně se upravit.“
Bastien udělal obličej, za což si vysloužil další napomenutí, a posadil se vedle Belle. Soren už seděl vedle Karmen, což se Ericovi nijak zvlášť nelíbilo, i když si Soren spíš všímal své snoubenky na druhé straně.
Inge Urbonasová byla vysoká, chladná dívka. Dlouhé světlé vlasy měla stočené v hladkém drdolu a strohé světle modré šaty ji dělaly výrazně starší, než ve skutečnosti byla. Jak si tak Karmen všimla, když Inge něco dělala, dělala to bezchybně. Všechno, od pečlivé výslovnosti až po rovné držení těla, bylo dotaženo do ledové dokonalosti. Karmen napadlo, že z Inge by byla skvělá socha.
Ovšem jakmile se podával první chod, musela se Karmen začít soustředit na to, aby udělala dobrý dojem. Vzpomínala na všechno, co jí Erin říkala, a snažila se podle toho zařídit.
„Sorena a Bastiena jsme vlastně našli, když jsme se přestěhovali do Tristenolu,“ vyprávěla paní Merthová při dezertu. „Jejich matka byla dcerou Tadeasova bratra, naše jediná příbuzná. Jejich otec, Stellan Darson, má spoustu lodí, ale Zina byla až jeho druhá žena. S tou první už měl Darson tři jiné kluky a když Zina umřela a on se chtěl oženit potřetí, Soren a Bastien mu překáželi. Synové od první ženy byli jeho dědicové, ty paní Darsonová číslo tři musela spolknout, ale k Zininým dětem takové závazky neměl, takže nás požádal, jestli bychom se jich neujali. Protože nemáme vlastní děti, udělal z nich Tadeas své dědice.“
„To jste měli štěstí,“ usmál se Ardol na Sorena.
„Ona Dora má neustále nutkání brát k sobě nějaké příbuzné,“ poznamenal pan Merth laskavě. „Už od dob, kdy k nám přijela Karol.“
Už zase! Zase matka! protočila Karmen oči v sloup.
„Karol byla skvělé děvče. Vzala si z obou svých rodičů to nejlepší. Doufám, že ty také, Karmen,“ poznamenala paní Merthová.
„Ach, jsem si jistá, že své dokonalé matce nesahám ani po kotníky,“ odsekla Karmen. Zjistila, že ji dráždí samotné matčino jméno.
„Sice jsem paní Karol neznal, ale troufám si říct, že slečna Karmen ji může snadno předčit,“ pokusil se Soren uklidnit situaci.
„Děkuji, ale nepotřebuji plané útěchy,“ odtušila Karmen ostře. „Jsem jen nehodná a nedokonalá napodobenina nedostižné Karol Volanové, ale nemusíte mít strach. Můj pěstoun už pracuje na tom, abych ze mě udělal její dvojnici.“
„Karmen!“ ozvala se Belle, varování v jejím hlase bylo více než očividné.
„Jen ji nech,“ řekl náhle Ardol. „S takovým chováním určitě celý dvůr přímo ohromí.“
I přes zuřivost, která s ní cloumala, ji potěšilo, že se zřejmě vrací ten starý Ardol, který se ji pokouší vychovávat. Aspoň věděla, na čem je.
„Zapomínáš na to, že já jsem žádný dvůr ohromovat nechtěla. Jela jsem sem na tvé přání,“ zavrčela.
„Aha, takže já jsem tě nutil?“ Ardol zřejmě také ztrácel sebeovládání.
Karmen napadala spousta věcí, které mu mohla vmést do tváře. Jak bez jejího vědomí začal s tou svou hrou na dosazení královny, jak ji bez jejího vědomí zasnoubil, jak ji nikdy nenechal dělat si s životem, co by ona chtěla. Ale nechtělo se jí rozmazávat to přede všemi. Talroňané by jí ani tak nevadili, stejně všichni věděli, že ona a Ardol tak trochu válčí od doby, co její matka zemřela, ale nechtěla udělat špatný dojem před Merthovými. Tedy spíš nechtěla udělat horší dojem, než už udělala. Bastien se tvářil spíš pobaveně, zatímco Soren vážně těkal pohledem mezi ní a Ardolem. Z ledové královny Inge vyzařoval nesouhlas nad něčím tak neřízeným jako hádka.
Ne, nemělo cenu rozmazávat tu scénu dál. Karmen vstala.
„Omluvte mě,“ zamumlala a odešla.
Vyběhla nahoru do své temné ložnice a zabouchla za sebou. Pak se zhroutila do křesla, schoulila se do klubíčka a rozplakala se. Toužila po tom, aby k ní přišel Eric a konejšil ji, a když ne Eric, tak aspoň Belle.
Po chvíli se ale dveře přece jen otevřely a na její tvář dopadlo světlo svící. Vzhlédla a zjistila, že osoba, která vešla a opatrně za sebou zavřela, není ani Eric ani Belle. Dokonce to nebyl ani nikdo z Talronu.
Byla to paní Merthová.