Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=doba-zmen/doba-zmen-kapitola-4  •  Vydáno: 4.9.2016 8:58  •  Autor: Eillen

Doba změn - Kapitola 4

Doba změn - Kapitola 4 Příběh Bheirga pokračuje. Co se bude ráno učit a co nového se dozví?

A.N: v této části se začíná projevovat spojení s dvěmi kapitolovými povídkami, jež jsou již vydané. Drakem a Uměním odpouštět (od Jackie). Kdo z vás ví o jaké propojení se jedná?

Samým nadšením jsem nemohl spát. Neustále jsem se převaloval a doufal jsem, že tím Alexe neruším v jeho spánku. Vypadal najednou úplně jinak. Ten jeho povýšený výraz mu z tváře zmizel a tvářil se jako obyčejný kluk, kterým také byl. Bylo to opravdu zvláštní. Zařekl jsem se, že pomalu zjistím, zda se tak chová, protože musí nebo je to jen jeho vlastní póza, aby byl zajímavější pro ostatní.

Ani nevím, kdy se mi podařilo usnout. Vzpomínám si jen, že jsem byl celý rozlámaný, když mě Alex probudil.

„Měl bys vstávat. Se snídaní na tebe nikdo čekat nebude.“ Opět ten jeho hlas, který jakoby mi říkal, že jsem někdo, s kým by se vlastně ani bavit nemusel. Oproti včerejšímu chování to byl ohromný rozdíl.

Rychle jsem vyskočil a vyrazil za Alexem do kuchyně.

„Dobrý den,“ pozdravil jsem nahlas. Alex i rodiče se ke mně otočili a já jsem cítil, jak mi rudnou líce.

„Krásný den i tobě, Bheirgu,“ dostalo se mi odpovědi od rodičů a lehkého úsměvu od Alexe. Nechápal jsem jeho chování. Nejdřív lehce arogantní, pak zase přítel. Šla mi z toho hlava kolem.

„Dneska začneme s výukou už po snídani. Mám moc práce a chci vás odvést na to místo, jak jsem vám slíbil.

„Už ráno?“ zakňoural Alex a otec se na něj usmál.

„Pokud nechceš na projížďku, tak to necháme na večer,“ pronesl zvesela.

„Kdepak, jdeme se učit!“ vykřikl nadšeně Alex, dopil zbytek svého čaje a hodil po mě pohled, který jasně říkal – opovaž se loudat. V rychlosti jsem zhltl jídlo, vypil pití a pomohl jsem Alexovi s nádobím. Ve dvou nám to šlo rychle a tak bylo hned opláchnuté, utřené a uklizené. Jakmile jsme se vrátili ke stolu, už na něm byly knihy a nějaké svitky.

„Takže, naposledy jsme si povídali o tom, jak si Sidus svojí chrabrostí vysloužil královský titul a byla mu věnována Aldorma. Bheirgu, pokud tě to zajímá, půjčím ti poté knížky, ale dnes už se k tomu vracet nebudeme. Pro dnešní den jsem se rozhodl vám povědět o tom, co se stalo poté, co se Sidus ujal svého trůnu.“ Zhluboka jsem se nadechl a doufal jsem, že si všechno budu pamatovat. Do teď slyším ten dávno mrtvý hlas. Jakoby překonal i smrt a znovu mi zopakoval vše, co jsem ten den slyšel.

„Poté co Sidus nastoupil na trůn, bylo mu doporučeno, aby se oženil. Aby působil důstojněji. Rozhodl se proto pojmout za svoji ženu dívku, kterou už delší dobu tajně miloval. Ona však o tom neměla tušení. Ani nikdo z její rodiny. Ta dívka měla ještě starší sestru, se kterou Sidus velmi dobře vycházel a jak se později ukázalo, tato sestra se do něj bezhlavě zamilovala, ale tajila to.

Když Sidus přišel za otcem požádat o ruku jeho dcery, všichni si mysleli, že požádá o Orenu. Všechny proto hodně překvapilo, když řekl, že miluje Valerii. Rodiče se svatbou souhlasili, aniž by tušili, jak se jejich starší dcera Orena cítí.

Na samotný obřad se dlouho nečekalo. Během několika dní se konala velkolepá svatba, ačkoliv Sidus i Valerie si přáli něco skromného. Museli se však podřídit zvykům. Poté, co jim draci požehnali, nastala hostina. Postupně všichni odcházeli, jen Orena zůstala. Čekala, než zůstane jen pár hostů a s odhodláním přišla před šťastný pár.

„Proklínám tě a tvůj rod za lásku, jež si ve mně marně vzbudil. Proklínám tě. Ty nebo tvůj syn přijdete o trůn. Dlouhou dobu bude trvat, než se navrátí vašemu rodu. Ty sám uvidíš, jak tvůj prvorozený bude v bolestech umírat. Jedině žena, jež přežije svoji smrt a přejde přes hranice nekonečna, bude moci navrátit trůn tvé krvi. Avšak svým životem za to zaplatí. Nevěřím, že se najde žena, která by byla tolik ochotna riskovat pro cizího člověka. Buď proklet navždy!“ zakřičela poslední slova.

„A já proklínám tebe, sestřičko. Nenalezneš klidu a nebudeš moci pokojně zemřít, dokud se nestaneš člověkem, jež změní jiného člověka. Sama budeš žít, bez lásky a potomků a čekat budeš, než se ti naskytne příležitost odčinit prokletí, jež si na tento trůn uvrhla,“ odpověděla ji Valerie. Všem připadala v tu chvíli velmi klidná. Jen Orena poznala, jak moc ji její věštba bolí. I tak ji však dokázala vyslovit.

Toho dne, kdy měl být Sidus s Valerií šťastni a měli si užívat vzájemného citu, jež se v nich prohluboval, však ani jeden z nich nemohl usnout. Oba trápilo vědomí budoucích věcí. Valerie nakonec usnula, ale Sidus to štěstí neměl. Prostál celou noc na balkóně a pozoroval hvězdy. Jakmile se rozednilo, nechal zavolat kronikáře a dal mu za úkol sepsat proroctví, aby na něj nikdo nezapomněl. To proroctví je vepsáno na tento svitek a přechází v našem rodu z generace na generaci,“ ukončil své vyprávění Artur a já překvapeně vydechl. Opravdu se nacházel ten svitek v mé blízkosti? Nemohl jsem tomu uvěřit.

Alex jej vzal do rukou, opatrně jej otevřel a zaúpěl.

„Proč to vždycky musí být básničky?“ zeptal se naštvaně.

„Aby se lépe pamatovali?“ odpověděl jsem mu dotazem a Alex se na mě šibalsky usmál.

„A nebo, aby nás tím otravovali,“ rozesmál se.

„No a nebo je to tím, že kronikář miloval básně a tímto si splnil svůj vlastní sen. Napsat báseň, na kterou nikdo nezapomene,“ dodal tajemně Artur. Oba jsme se na něj podívali a uznali, že jeho poznatek bude zřejmě pravdivý.

„No tak, co se tam píše. Přečti to. Honem!“ peskoval jsem Alexe, který na mě jen vyplázl jazyk, ale nakonec se zhluboka nadechl a začal předčítat.

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich