Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=skryte-poklady/skryte-poklady-kapitola-1  •  Vydáno: 5.9.2016 18:42  •  Autor: Lomeril

Skryté poklady - Kapitola 1

Skryté poklady - Kapitola 1 První kapitola opravené verze Skrytých pokladů. Jak říkám, přibyla jedna postava. Ylva, Valeriina švagrová a Garettova sestřenice, měla být původně jen okrajovou postavičkou, ale hrozně jsem si ji oblíbila, takže se stala třetí hlavní hrdinkou Skrytých pokladů. Tahle kapitola je dost podobná první verzi.
A abych nezapomněla, maličko jsem upravila posledních pár vět prologu, ale jenom maličko.

1.Svatební noc (Valerie) - Sen (Ylva) - Stesk (Garett)

Valerie Veillová, vlastně už Valerie Rebane, odložila věnec rozkvetlého maliní, který ji rozedřel kůži na krku skoro do krve. Byl to dlouhý a náročný den. Doufala, že se už nikdy v životě nebude muset vdávat, víckrát by už všechen ten shon asi nezvládla. Navíc Johan byl to nejlepší, co ji mohlo potkat. Tedy... alespoň si to myslela.
Jenom pohádky svatbou končí. Život pokračuje, na to nezapomeňte, řekl jim otec, když ho Johan požádal o svolení ke svatbě.
A Valerie měla neodbytný pocit, že právě teď něco začíná. Johanovi skončila před měsícem povinná služba u vojska, konečně se mohli vzít a také se odstěhují na sever, na statek, kde Johan vyrostl. Do míst, kde se Valerie bude velice často potkávat s Garettem.
Zavrtěla hlavou. Nechtěla na Garetta myslet o svém svatebním dni. Ale když ho tam dnes viděla stát samotného, srdce ji bolelo. Kdysi snila o tom, že požehnání draků přijme s ním. Garett kdysi zosobňoval všechno, co si vysnila. Představovala si sebe a Garetta na místě všech slavných párů v historii Aldormy – on se stával Sidem Clemensem, ona Valerií Frazerovou, po které měla jméno. On byl v jejích snech statečný jako princ Angus a ona mohla být jeho Karol Volanovou. Jako Creagan a Lenka, jako její vlastní rodiče, jako Michael a Lucie. I když hlavně se viděla jako Rebeku Clemensovou, která si našla svého chudého Dereka Treana.
Jenže to jí teď připadalo jako dávná minulost. Všechno, co bylo mezi ní a Garettem zemřelo už dávno. Teď slunce nad jejím svatebním dnem zapadalo a blížila se její svatební noc. A zítra ráno se neprobudí vedle Garetta, ale vedle Johana, kterého si vybrala mezi všemi.
Posadila se ke stolku se zrcadlem a začala si z vlasů vybírat pomněnky, které do nich měla jako každá jiná nevěsta zapletené. Netrvalo dlouho a do pokoje vstoupil Johan. Všimla si, že i on je na krku poškrábaný od těch hrozných tradičních věnců. Usmála se na něj do zrcadla a když jí úsměv oplatil, pocítila kolem srdce příjemné teplo. Zajel jí prsty do vlasů a velice jemně jí začal pomáhat s odstraňováním pomněnek. Když už byly všechny květiny venku, pečlivě svoji černou hřívu rozčesala. Odložila hřeben a znovu se do zrcadla usmála. Johan jí shrnul všechny vlasy na stranu a políbil ji na krk.
Vstala ze své židle. Na okamžik zapochybovala, jestli přece jenom neudělala chybu. Kdyby tu teď místo Johana stál Garett... Ale prudce tu myšlenku zaplašila. Johan si i přesto všiml smutku v jejích očích a povzbudivě se na ni usmál. Naštěstí si důvod jejího neklidu špatně vyložil.
Přitáhl si ji do náruče a políbil ji. A pochybnosti jako kouzlem zmizely.

 

***


Ylva Rebane se choulila pod přikrývkou a zvolna v ní rostl pocit křivdy a strachu. To ona se měla vdávat jako první, ona už měla mít vlastní domácnost, ona už měla být vdanou paní domu. A místo toho se ožení její bratr. Nepamatovala si, že by Johan někdy dobrovolně oslovil dívku, měla pocit, že se opačného pohlaví spíš bál. Vojna musí s chlapci dělat divy. Její věčně nezodpovědný bratránek Garett se z Telmiru vrátil vážný, skoro zasmušilý, a od té doby neudělal ani jeden hloupý, sprostý klučičí vtip. A nesmělý Johan si namluví královu neteř, dceru neblaze proslulé Margarity Elaty. Telmir mohl změnit i ji... kdyby měla víc štěstí.
Když jí bylo necelých jedenáct, dozvěděla se o Telmirské Academii, škole založené Gerardem Matiehu, bývalým královským kronikářem, a to v ní probudilo její životní sen. Vždycky toužila studovat, ale kvůli penězům to nešlo, nehledě na to, že její otec považoval vzdělanou ženu za něco společensky nevhodného.
Jenomže Lyra Fallonová, sestřenice jejího pradědečka, to dokázala. Doma se o ní vždycky mluvilo jako o černé ovci, ale Ylva ji ve skrytu duše obdivovala a lačně poslouchala všechny historky, které o paní Lyře vyprávěla babička Katrina. Lyru její otec proti její vůli zasnoubil a když jak její rodiče, tak její nastávající, odmítli zasnoubení zrušit, prostě utekla. Nakonec se stala jediným člověkem z rodiny, který si vydobyl alespoň malou slávu. Ostatní prostě zůstali zahrabáni na severu, kde po nich neštěkl ani prašivý pes. Osud Branganů, osud Fallonů, osud Rebanů a Reů – Ylvin osud.
 

***


Garett Rea ležel na zádech v ztemnělém hostinském pokoji a díval se do stropu. Jeho otec, strýc a jeho kamarád Sven už spali a Sven k tomu hrozně chrápal. Jenomže Garett dnes v noci spát nemohl. Valeriina tvář se mu stále vznášela před očima. A ten polibek... Když ji Johan objal a políbil, musel se Garett soustředit, aby nevstal a neodtrhl ji od něj.
Ne že by se k ní chtěl vrátit. Oni dva spolu prostě nevycházeli, ona byla příliš nezávislá, on příliš majetnický. A to majetnictví mu zůstávalo. Nedokázal se smířit s myšlenkou, že Valerii, jeho první a poslední dívku, má někdo jiný. A zrovna Johan, který byl vždycky trochu moula a ohledně vztahů s dívkami to platilo dvojnásob.
Vztekle se převalil na bok, zavřel oči a pokoušel se usnout. Brzy ale ztratil trpělivost a vstal. Podlaha pod jeho nohama zavrzala, ale nikdo ze spáčů se neprobudil. Garett přešel k malému, špinavému oknu a otevřel ho dokořán. Sven trochu zabručel ze spaní a přitáhl si pokrývku blíž.
Na zámek nebylo vidět, ale z nálevny pod nimi zaslechl dívčí chichotání. Náhle tmu na malém dvorku pročísl paprsek světla a objevil se mladík, který táhl tu rozesmátou dívenku do stáje. Garetta bodlo u srdce.
Představil si Valerii. Leží právě teď v Johanově objetí? Líbá ho stejně upřímně, jako kdysi líbala jeho? Nebo si někde v koutku mysli přeje, aby tam teď byl Garett? Vzpomíná na něj vůbec někdy?
Valerie, ach Valerie, můžu na tebe vůbec někdy zapomenout? Smím na tebe zapomenout?