Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=skryte-poklady/skryte-poklady-epilog  •  Vydáno: 6.9.2016 8:25  •  Autor: Lomeril

Skryté poklady - Epilog

Skryté poklady - Epilog A rovnou povídku uzavřeme, ne?
Epilog napsán během prodávání ponožek na výstavě Země Živitelka.

Epilog - Po roce

Dnes je to rok, pomyslela si Valerie, když usedali k večeři.
Kruh lidí na Borové se změnil. Kromě Ulfa, Garetta a Ylvy chyběla Rannvi, která si vzala Dennise Makena a odstěhovala se do jiné vsi, a Johanova matka, paní Tara, která šla s Rannvi. Zato zůstali manželé Reovi a Marika. Přibyli dva čeledíni, Jorge a Reno, a dnes zůstala na večeři i Aranka, děvče, které jim chodilo přes den pomáhat.
A brzy přibude ještě někdo, pomyslela si Valerie, když ucítila, jak se v ní pohnulo její dítě. Podívala se na svého manžela. Johan seděl v čele stolu jako pravý pán Borové. Ve tváři mu přibylo několik vrásek a zvážněl, ale jinak to byl pořád ten samý laskavý Johan, kterého si vybrala mezi všemi. Muž, jehož jméno přijala.
Jmenujeme se Rebane a patříme sem, řekla v duchu svému děťátku. Ani na Petrův kámen, ani do Telmiru, ale sem, na Borovou.
Dítě se pohnulo, jako by jí rozumělo a souhlasilo s ní.


Dnes je to rok, pomyslel si Garett, když večer stál před domem Pohraniční stráže a venčil psy. Jakpak se asi mají? Valerie, Ylva, rodiče, Johan, Marika... Myslel na dopis, který mu přišel ten den odpoledne od Mariky a Valerie. Všechno v pořádku, Valerie bude hrdou matkou. Musel se té představě usmát, napůl hořce, napůl pobaveně. Znal ji jako malou holčičku, která neví, jak to na světě vypadá, a ani neví, co by od života chtěla, jenomže to už byla dávná minulost.
Z domu vyšla Lotte, která pomáhala v kuchyni, a plaše se na něj usmála, než se vydala domů, do vesnice.
Je moc hezká, uvědomil si. Možná bych to mohl risknout a někam ji pozvat. Jen tak, nezávazně, přemýšlel, když odnášel své nové štěně po schodech do svého pokoje. Malvin šel za ním.
Posadil se na postel a malý Drek se mu stočil na klíně. Poklepal na přikrývky vedle sebe. Malvin vyskočil nahoru a spokojeně se stočil do klubíčka. Garett každého drbal jednou rukou a stále přemýšlel o Lotte.
Až ji uvidím, někam ji pozvu, rozhodl se nakonec. Nejhorší, co se může stát, je, že bych dostal košem.
Ale v hloubi duše věděl, že košem nedostane.


Dnes je to rok, uvědomila si Ylva, když pozorovala hvězdy nad Telmirem.
Ji a Raimonda čekala za několik dní výprava do Tristenolu, kde doufali najít nové podklady pro jejich práci o historii rodu Clemens před vznikem Aldormy. Ylva se na to těšila jako malé děcko. Podívá se do Tristenolu, bude dělat to, co ji baví, a bude při tom s Raimondem.
A za pár let ze mě možná bude profesorka, napadlo ji bez souvislosti. Vzpomněla si při tom na sen, který se jí zdál kdysi na Borové. Konečně měla svůj cíl, svoje místo, i když za ně zaplatila vysokou cenu – a nejen ona.
Mohla bych někdy navštívit Garetta. Třeba až bude hotová tahle práce. Mohli bychom s Raimondem napsat něco o Pohraniční stráži.
Nebo možná ne. Pokud jsme vůbec někdy šli po nějaké společné cestě, už jsme dávno odbočili a teď už jdeme každý s někým jiným. Valerie má Johana, já Raimonda a Garett...
Garett si taky někoho najde.

„Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“ Mark Twain