Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=dialogy-duse/dialog-smutku  •  Vydáno: 7.9.2016 17:39  •  Autor: Eillen

Dialog smutku

Niame mi přirostla k srdci a proto se mi podařilo dopsat druhý dialog.

Lenka umřela a Creagan, který celou dobu nechtěl uvěřit, že to dítě je jeho, najednou ví, jak hloupě se choval a trápí se. A je jen jediná osoba, které dovolí, aby s ním byla - matka.

Nad Dramonem se snesla hluboká noc. Skoro všichni už spali. Jen dvě osoby seděly v pokoji na posteli a pozorovaly spící nemluvně. Malý chlapeček klidně oddechoval a vůbec si neuvědomoval, co se kolem něj stalo.

„Proč mi nic neřekla?“ prolomil ticho Creagan a tázavě se podíval na svoji matku.

„Promiň, ale budu upřímná. Lenku si znal, věděl si, že s tím chlapem by dítě neměla a stejně si ji hned odsoudil a nenechal si jí ani minutu, aby ti vše vysvětlila. Myslím, že to jí ranilo. Věděla, že dost lidí bude pochybovat, ale vždy si byla jistá, že ty jí budeš věřit. Od té chvíle toužila jen umřít. Ani její vlastní syn jí nedokázal dát sil, aby bojovala,“ odpověděla mu tiše Niame a ačkoliv věděla, že svému synovi ubližuje, dívala se mu do očí. Všimla si, jak po tváři, která teď vypadala mnohem starší, než byla, stekla první slza. Creagan se ji nesnažil maskovat. Nebylo proč. Ztratil ženu, kterou miloval a všechno byla jeho vina.

„Ale vždyť stačilo, aby jen řekla, jak se má dítě jmenovat a já bych věděl. Říkala, že pokud by někdy s ním byla těhotná, jméno by nevybírala. Ale u našich chtěla, aby se dívka jmenovala Kateřina po své sestřenici a chlapec měl být Michael po jejím bratrovi. Stačilo jen říct jméno...,“ vydechl zoufale Creagan a musel se zvednout. Potřeboval se hýbat, nemohl jen sedět na místě. Právě teď by nejraději zničil celý Dramon, místo, kde byla Lenka uvězněna a trpěla.

„Právě že nemohla. Víš, trávila jsem u ní dost času a všechno mi vysvětlila. Už ti nedůvěřovala a i kdyby přežila, chtěla odejít a se svým synem žít obyčejný život. Jenže, kdyby jedinkrát řekla jméno svého dítěte, ty bys hned věděl, že je tvé a chtěl bys, aby zůstalo s tebou. Lenka by ale nezůstala a přišla by i o své dítě. To nemohla dopustit. Netušila, jak dlouho bude žít, a i když věděla, že porod zřejmě nepřežije, řekla pravdu jen mně,“ Niame se snažila obhájit Lenčino chování, ale moc dobře znala svého syna, aby věděla, že ani tyto argumenty nepřijme. A byla ráda, že zatajuje Trivetovu účast na tom klamání. Creagan by teď nesnesl pomyšlení, žei jeho přítel mu lhal.

„Ale mami, proč si neřekla něco ty? Jak si mohla něco takového tajit?“ pronesl Creagan zničeně a s bolestí duše, která se mu odrážela v očích, se díval na Niame.

„Chlapče, myslíš, že mě to netrápilo? Myslíš, že jsem ti chtěla lhát? Historie se opakuje. Dvakrát jsem měla mlčet o dítěti. Podruhé jsem svůj slib porušila. Řekla jsem ti pravdu,“ šeptala Niame a i jí po tváři začaly téct slzy.

„A já byl tak hloupý, že jsem ti nevěřil. Nechtěl jsem. Proč jsem byl slepý,“ doplnil svoji matku a kdyby nebyl v pokoji Michael, asi by do něčeho prašit. „A opravdu by odešla? Vzala by našeho syna a nikdy by mi o něm neřekla?“

„Znal si ji lépe, než kdokoliv jiný. Jestli si nejsi jistý ty, kdo jiný může být?“ odpověděla mu Niame otázkou.

„Nevím. Myslím, že celou dobu mohla chtít odejít, ale něco mi říká, že by to nedokázala udělat. Neznala tu nikoho. Neměla se kam schovat. Ale to není tak důležité. Vyprávěla mi, jak celý svůj život toužila poznat svého dědečka. Ačkoliv byl mrtví ještě před jejím narozením, chtěla jít na jeho hrob, ale její matka o něm nikdy nechtěla mluvit a své babičky se neodvážila zeptat. Ten člověk nebyl ke své rodině hodný, když to řeknu slušně. Na duších její matky a tet zůstala hluboká jizva. A přesto ho Lenka chtěla poznat. Bez něj by nebyla. Pokud jí trápilo tohle. Jak by dokázala odejít a zatajit svému synovi, kdo je jeho otec?“ zamyslel se Creagan a Niame byla překvapena, jak moc Lenka jejímu synovi důvěřovala, když se mu s tímto svěřila.

„Tak vidíš, nemáš se proč trápit. Víš, že by neodešla,“ pohladila jej po vlasech. Creagan se najednou začal cítit strašně utahaně. Lehl si do postele a svoji hlavu položil Niame na klín.

„Nejvíc mě trápí, že jsem jen stál ve dveřích a díval se, jak trpí. Nedokázal jsem k ní přijít a omluvit se. A pak, když už jsem se odvážil, byla mrtvá. Umřela s vědomím, že ji nenávidím. A to se nemělo stát.“

„Nemysli už na to. Lenka věděla, že ji miluješ. A teď spi. Tvůj syn tě potřebuje.“ Creagan se nesnažil dál s matkou hádat. Měla pravdu a on se cítil tak ospalý. Doufal, že spánek jej alespoň na pár hodin uchrání před bolestí, kterou cítil ve svém srdci.

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich