Když se Leona probrala, nejprve se nechápavě dívala po lidech kolem.
"Co se stalo," zeptala se slabým hlasem.
Nikdo se neměl k tomu odpovědět.
Dívala se na svého manžela, pak na lékaře a vzápětí pochopila.
Chytila se za břicho a tiše zavzlykala. "Bohové, bohové, proč jste mě opustili."
"Teď odpočívej má drahá, potřebuješ nabrat sílu," utěšoval ji Creagan.
"Proč se to jen stalo? Já si opravdu přeju dítě, už tolik let se snažím a stále nic," lkala stále dál.
"To chce čas, miláčku, jednou přijde den, kdy budeš mít dítě a budeš tou nejlepší matkou."
"Ale kdy, kdy to bude?"