Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=zivot-mezi-radky/zivot-mezi-radky-kapitola-1  •  Vydáno: 27.8.2016 8:25  •  Autor: Sarah

Život mezi řádky - Kapitola 1

Život mezi řádky - Kapitola 1 Tak vkládám první kapitolku dříve, než jsem zamýšlela. Ale protože mi začíná zkouškové a nebudu psát, tak ať si aspoň něco počtete.

Tahle kapitola je spíše taková informativní, kdo, co, proč a jak, nic zvláštního...

Georgiana se vrátila ve vzpomínkách do doby, kdy jí bylo pět let a ještě zažívala bezstarostné dětství se svým starším bratrem Sidusem. Nic však není napořád, jak záhy zjistí.

Překvapení, které změní věci budoucí

 

„Side, Side…“ zvolala šťastně a utíkala po polní pěšině, aby se mohla přivítat se svým bratrem.

Celý den byl i s jejich otcem na lovu v lese a ona musela zůstat doma a pomáhat matce. Byla by radši, kdyby ji vzal otec taky. Přemlouvala ho a prosila, dokonce i její bratr se za ni přimlouval, ale nepomohlo to. Samael Clemens byl neoblomný, a tak strávila celý den po boku své matky a zvířat ze statku.

Utíkala, co jí její maličké nožky stačily, až konečně doběhla doprostřed pole a skočila bráškovi kolem krku.

„Héj, vždyť mě udusíš,“ obořil se na ni Sidus, ale usmíval se. Také se mu po ní stýskalo. Den strávený s otcem byl sice příjemný a hodně se naučil, ale bylo mu líto, že Georgiana nebyla s nimi. Rád by ji naučil střílet z kuše, jako ho to učil otec.

„Půjdeš si se mnou po večeři hrát?“ nadhodila rozjařeně. „Viď, že půjdeš?“

Odtáhl ji od sebe a uchytil za malou ručku. Byla jen o dva roky mladší než on, ale stejně ji skoro o hlavu převyšoval. „To víš, že půjdu,“ odvětil a sledoval její rozjařená kukadla, když spolu bok po boku kráčeli k domovu. Samael je tiše následoval a už tehdy nejspíš přemýšlel, jak zajistit budoucnost pro své děti. Chtěl pro ně jen to nejlepší, tedy spíše to, co sám považoval za nejlepší, ačkoliv by to mohlo Georgianě a Sidovi ublížit.

Došli až k domovním dveřím jejich statku, kde už na ně čekala Gannet a všechny je na uvítanou objala. „Tak jak šel lov?“ zeptala se manžela, ačkoliv už z dálky spatřila tři zajíce a jednu divokou kachnu.

„Měli jsme štěstí,“ prohlásil hrdě Samael a podal jí úlovky. „Sidus se opravdu činil, chytil dva ze tří zajíců.“ Pomalu popošel ke svému synovi a rukou mu prohrábl vlasy. „Jsi opravdu pašák, synku.“

Sidus se jen skromně pousmál, ale i přes to se jeho hruď nadmula hrdostí. Potěšilo jej, když uslyšel od otce pochvalu. Přál si, aby na něj byl hrdý a mohl bez hanby prohlašovat, že je jeho syn. Proto se také snažil dělat vše, co od něj očekával a nekladl mu odpor, i když s ním v mnohém nesouhlasil. 

Samael byl velmi hrdý člověk, nicméně občas konal dříve, než-li myslel. Kdysi dávno se  jeho pradědeček, Archibald Clemens, přestěhoval i s rodinou do této vesnice. Přišli o všechno a Olanes se stal jejich novým domovem. Archibald vybudoval malý statek na okraji vesničky prakticky z ničeho, jen díky tvrdé práci a odhodlanosti uživit svou rodinu. Postupem času se statek díky jeho synovi a vnukovi rozrůstal až do dnešní podoby, kdy skýtá několik akrů polí a lesů a velký dům se stodolou.  V dnešní době už je tak rozsáhlý, že si Samael se svou ženou vysloužili respekt celé vesnice a získali titul zemana a zemanky Olanesu.

Samaelovi bylo pět let, tedy byl ve věku své dcery, když Archibald zemřel. Nicméně zanechal v něm mnoho idejí a tužeb. Trávil se svým pravnukem hodně času a vyprávěl mu už od narození historky svého rodu. Samael hltal každičké jeho slovo a všechno si zapamatoval. Po pradědečkově smrti se zapřísáhl, že jednou bude sláva rodu Clemens opět obnovena a tento cíl měl neustále před sebou. Věděl však, že sám tohoto cíle už nedojde, ale naději vkládal do svých dětí. Sedmiletého Sida a pětileté Georgiany.

Když druhý den slunce vyšlo nad obzory, vydal se Samael sám do vesnice a Sidus s Georgianou měli celý den pro sebe. Jako každé ráno vstali chvíli po svítání a společně s matkou nakrmili zvířata. Georgiana tuto dobu milovala, což se o jejím bratrovi říci nedá. Ke zvířatům museli vstávat velice brzy a Sidus se rád válel v posteli. Gee s matkou musely vynaložit obrovské úsilí, aby ho vzbudily a donutily vstát. Společně pak všichni nanosili krmení prasatům a vypustili dobytek na pastvu. V tu dobu měli dvě malá telátka a za pár dní očekávali také narození selátek.

Jaro bylo nejkrásnějším obdobím v celém království. Všude kolem byly rozkvetlé louky a po nich pobíhala mladičká zvířata, jež se před několika málo dny narodila. Georgiana s bratrem se každé dopoledne uchýlili na pastvu s ovcemi a hrávali si na louce plné květin spolu s dětmi z vesnice.

„Gee, nelez na ten strom,“ vykřikl náhle Sidus. Bylo chvíli před polednem a obě děti si hráli jako každý den na louce na vrcholku velkého kopce. Malá holčička s dlouhými světlými vlásky právě napodobovala syna jejich kojné Marion. Vždycky dělala to, co ostatní a Sidus měl co dělat, aby ji v tom zabránil.

„Ale Ethan tam vylezl taky,“ obořila se na bratra a smutně pootočila hlavu na chlapce s černými vlasy, který se zubil od ucha k uchu o dva metry výš na stromě.

„To, že ostatní lozí na stromy, ještě neznamená, že na ně musíš lozit taky,“ poučoval ji a nesmlouvavě ji odtáhl od velkého dubu.

„Ale já bych chtěla taky….“

„Ne, je to nebezpečné, Gee.“ Nenechal ji doříct větu. „Mohla by ses zranit.“

„Ale to ty bys přece nedovolil,“ zalaškovala a nadhodila výraz mučeného zvířete.

„Měla by ses naučit jiný obličej, tenhle už na mě neplatí,“ pousmál se a bavil se při pohledu na její vzpurný výraz, který vykouzlila krátce po té.

„No tak prcku, polezeš nebo sis nadělala do spodničky?“ Ethan byl o rok starší než Sidus a měl další dva sourozence. Jeho matka, Marion, byla Georgianinou kojnou, když Gannet po porodu ztratila mléko. Sama bohužel přišla o své dítě, které se narodilo značně nemocné a nevydrželo déle jak pár dní. Gee a Sidus u nich doma trávili spoustu času a Ethan se bavil tím, že děvčátko neustále provokoval. Říkával jí prcku, mimino a zakrslíku. Sidus mu to vracel stejným metrem, protože Ethan byl nejmladší ze tří sourozenců a byl vychován jako benjamínek rodiny Buckliových.

„A co ty?“ provokoval Sidus. „Máminy spodničky, co máš na sobě, jsou stále suché?“ Ostatní se začali smát. „Aby ti ty bílé krajky náhodou nezhnědly.“

„To nejsou spodničky, ale šortky“ obořil se Ethan naštvaně. „A jsou jen od bláta,“ dodal na obhajobu.

„A kde jsi k tomu bahnu přišel, bráško?“ zvolal pobaveně Johnatan, prostřední z bratrů.

„Sám jsi mě do té louže hodil,“ vyštěkl chlapec na stromě a na tváři se mu rýsoval červený ruměnec.

„A víš jistě, že to byla louže?“ pousmál se Sidus a mrkl na sestřičku. Georgianě se zatřpytily oči. Viděla ve svém bratrovi vzor a vždycky se snažila napodobovat vše, co dělal. Ve vesnici bylo jen málo děvčat v jejím věku, a tak trávila dětství po boku chlapců a svého bratra, ke kterému se upnula. Zasmála se spolu s ostatními a poté vzhlédla k černovlasému chlapci na stromě.

„No jasně, že byla,“ vybuchl Ethan. „A neměl by ses tak naparovat, Sidusi, jde sem tvůj otec.“ Měl pravdu.

Samael Clemens si to rázoval skrz louku směrem k nim. Byl oblečen ve svátečním a v obličeji se mu usídlil zvláštní výraz. Nebyl ani šťastný, ani smutný. Prostě bez jakýchkoliv emocí. Ethan seskočil ze stromu a připojil se ke skupince dětí, která s napětím očekávala zemanův příchod.

„Tys něco provedl?“ zeptal se Ethan tiše Siduse. Ten jen zakroutil hlavou a zhluboka se nadechl.

„Tatíí,“ zvolala najednou Gee a vyrazila mu vstříc. Samael, jako by se na okamžik zarazil, ale jeho výraz protrhl úsměv a zvedl dceru do náručí. „Co tady děláš tatínku?“ zeptala se nevinně a objala ho kolem krku.

„Byl jsem dnes na návštěvě u jednoho opravdu mocného a důležitého pána,“ vysvětlil jí a jeho úsměv trochu pohasl, Gee si toho však nevšimla.

„A proč jsi byl na návštěvě u pána?“ zeptala se ihned. „A u jakého pána jsi byl, tati?“ Kladla otázku jednu po druhé, než spolu s otcem dorazili až na kopec k ostatním dětem.

„U rytíře Tarnaka,“ odvětil a očima hledal svého syna.

„Páni,“ vydechlo děvčátko. „U pravého rytíře? A bojovali jste spolu? Vyhrál jsi, že ano tatínku?“ Georgiana se sotva nadechla a už z ní padala další a další otázka.

„Ne, Gee, nebojovali jsme. Byla to přátelská návštěva,“ trochu se pousmál nad dceřinou dětskou fantazií. „Ale mám obrovskou novinku pro tvého bratra, která ho jistě potěší,“ odvětil a významně se na Sida podíval. „Půjdeme domů, maminka už nás čeká s obědem.“

Sidus a Georgiana se rozloučili s bratry Buckleiovými a ostatními dětmi z vesnice a následovali otce domů.

„Jakou novinku?“ zeptal se Sidus zvědavě. „A proč jsi nám neřekl, že jdeš dneska k Tarnakovi?“

„Všechno se dozvíš včas, Sidusi,“ řekl otec tónem, který Siduse zarazil. Jeho otec byl poněkud sklíčený. Cestou toho moc nenamluvil a když se ho Gee nebo Sidus na něco zeptali, jako by se zrovna probudil z nějakého spánku a museli mu otázku zopakovat.

Georgiana si ničeho nevšimla. Nesla se tatínkovi v náručí a šťastně se usmívala. Bylo to vůbec poprvé, co pro ně otec přišel až na Arristův kopec. Tyto chvíle jí byly vzácné už jen proto, že Samael s nimi moc času netrávil. Měl moc práce s pozemky a taky občas musel na pár dní do lesa na lov nebo k rybníku s panem Fitzgraftem, což byl jejich dobrý soused a druhý nejváženější pán Olanesu.

Sidus však v této návštěvě hledal něco víc. Podle otcova chování se muselo něco stát, něco špatného. Byl celou cestu zaražený a myšlenkami někde jinde. Sidus přemýšlel, co by se asi tak mohlo dít, jaké problémy by mohly otce sužovat. Na nic však nepřišel, ačkoliv se snažil ze všech sil. Georgiana sledovala, jak se mu čelo krabatí námahou z přemýšlení, ale spíše ji to pobavilo, než přineslo starosti.

Společně došli domů a usadili se ke stolu. Samael nepromluvil, dokud z talíře nezmizelo všechno jídlo a pak se tiše nadechl.

„Gannet, mohla bys nás se Sidusem nechat o samotě?“ proťal ticho kolem stolu. Manželka přikývla a spolu s Georgianou vyšla na dvorek.

„Mamí, proč tam nemůžeme být taky? Já chci zůstat s tatínkem a Sidusem,“ žadonila Gee, když se společně vydaly ke stodole.

„Táta si potřebuje s tvým bratrem promluvit sám, zlatíčko,“ odvětila Gannet a pousmála se na dceru. Ale Georgiana v jejích očích spatřila smutek. Nerozuměla tomu, maminka byla přece stále veselá a teď jsou její oči opuchlé a smutné.

„Ale proč maminko? Co Sidus provedl? Bude na něj tatínek zlý?“ Jako obvykle kladla jednu otázku za druhou. Chtěla toho tolik vědět a Gannet jí to nezazlívala. Sama se její zvědavosti smála, vždyť byla ještě tak malá a svět se teprve učila rozpoznávat. Nyní však neměla dost sil, aby jí na všechno odpovídala.

„Neboj se broučku, tatínek má jenom pro Siduse ohromnou novinku, kterou mu musí sdělit sám. A já mám pro tebe taky jednu,“ trochu se pousmála a podařilo se jí nahodit tajuplný výraz, aby odvedla dceřiny myšlenky jinam.

„Jaký?“ vykřiklo nadšeně děvčátko. V tu chvíli zapomnělo na svého otce i bratra a dychtilo se dozvědět více.

„Tak pojď, ukážu ti jej,“ vyzvala jej Gannet a pokynula dcerce, aby ji následovala do stodoly.

Uvnitř byl ustájen jeden tažný kůň, který pomáhal tatínkovi a ostatním nádeníkům na poli, prase a čtyři krávy, společně se svými ratolestmi a několik ovcí, ty však byly na pastvě. Georgiana vešla dovnitř a porozhlédla se kolem. Netušila, co by tady na ni mohlo čekat. Znala stodolu dobře a vždy sem ráda chodívala, ale neviděla tam nic, co by zavánělo novotou. Vše bylo tak, jak má být. Zvířata, seno, ohrádky a …

… „Maminko,“ zvolala najednou, až polekala několik zvířat.

„Líbí se ti?“ zeptala se Gannet a poklekla vedle své dcerky. „Dnes ráno jej přinesl pan Fitzgraft, narodil se před dvěma měsíci a s tatínkem jsme se rozhodli, že to bude tvůj dárek k narozeninám. Co mu říkáš?“

Georgianě zářily očička při pohledu na toho malého chlupatého drobečka, který se krčil v koutě. Jakmile však spatřil nové hosty, rozjařeně zavrtěl ocáskem a přiběhl je přivítat. „Ten je tak krásný maminko,“ špitlo děvčátko a hladilo malé štěně, které se hravě motalo okolo nich. „Opravdu je můj?“ zeptalo se nevěřícně.

Gannet se pousmála nad radostí své dcerky. „Samozřejmě, je jenom tvůj,“ odvětila a také si psa pohladila. „Ale musíš se o něj starat.“

„Budu, maminko. Budu se o něj starat jak nejlépe dokážu,“ slíbila Gee a v tu chvíli jí chlupatá kulička skočila do klína. Své packy si štěně opřelo o dívčina ramena a s velkým důrazem jí oblízlo obličej. Georgianě to však nepřišlo nijak nechutné. Hlasitě se zasmála a přitiskla pejska k sobě. „Můžu mu vymyslet jméno?“

„No ovšem, je to přece tvůj kamarád,“ odvětila maminka.

Georgiana se zamyslela. Aniž by si toho byla vědoma, vypadala stejně zkrabatěle, jako její bratr, když šli s otcem domů. Chvíli uvažovala a pak se obrátila na štěně. „Budeš se jmenovat Saem, protože ode dneška patříš do rodiny Clemensových, právem ti náleží písmenko S.“ Poslední písmenko vyslovila důrazně.

Gannet dceru chvíli pozorovala a nemohla uvěřit, jak vyrostla. Už nebyla ten malý uzlíček, který uměl říct sotva pár slov. Nyní občas vyslovila takové fráze, které její matku dokonale uzemnily. Gannet nepochybovala, že je chytrá, ale někdy ji dcerka dokázala překvapit. „Vítej do rodiny, Saeme,“ řekla po sléze a pohladila Gee po vlasech.

 

* * *

 

„Poběž, Saeme,“ zvolala na nového přítele a vyběhla ze stodoly. Utíkala se psem po boku skrz rozsáhlý dvůr až k houpačce připevněné na nízké, ale hrubé větvi. Chytila štěně a usadila si jej na klín. Saemovi se to evidentně líbilo, protože se hned stočil do klubíčka, opřel si hlavu o novou kamarádku a nechal se pomalu houpat.

Georgiana byla šťastná. Získala nového kamaráda, se kterým bude trávit spoustu času a nemohla se dočkat, až ho ukáže bratrovi. Ani si nevzpomněla, že Sidus teď vede rozhovor s otcem o něčem vážném a netušila, že za několik málo minut bratr přiběhne se zprávou, která už navždy rozdělí jejich životy.