Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=balady-a-pisne/fionina-pisen  •  Vydáno: 9.9.2016 5:35  •  Autor: Lomeril

Fionina píseň

Ano, kupodivu i Lomeril se rozhodla sepsat báseň. Fiona se nikdy nezúčastnila hry na lásku, jaká se hraje v každé skupině mladých lidí, ať už žijí kdekoliv. Nikdy s ní nikdo neflirtoval, nikdy si jí nikdo ani pořádně nevšiml. K tanci ji vyzývali jen z povinnosti. A co když se k ní jednou někdo zachová jinak?
K básničce chystám i povídku, jen co vymyslím, jak začít - a pokud mi ji Jackie, autorita přes Fionu, schválí.

Mé naděje zemřely cestou
údery srdce měří mi čas
včera jsem byla nevěstou
dnes chci být jednou z vás

Hra pohledů a smíchu
víření mužů a žen
tajemný příslib hříchu
než se zas vrátí den

I já tu stojím, i mě znáte
já svou lásku ráda dám
na mě pohledy neplýtváte
jsou vaše slova jenom klam?

Jenom záblesk tmy a kouře
divý rytmus letní noci
na kratičkou chvíli pouze
tonu v očích bez pomoci

Vzrušením hry zcela nové
mizím zcela bezmocná
v dýmu lampy olejové
snad nikdo nic nepozná

Musíš být jen mámení
máš mě k smrti utýrat?
Kdo jeden přelud podcení
může marně milovat

Však kdo zakáže růži kvést
a proč ledy praskají?
Proč i žena má svou čest
a co živa nedá ji?

Doufat, to je zakázáno
a z mé lásky zbyl jen sen
ukolébej mě až ráno
s nadějí pro všední den.

„Žádný člověk není tak bohatý, aby mohl koupit svoji minulost.“ Oscar Wilde