Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=balady-a-pisne/cas-se-nezastavi-princezno  •  Vydáno: 9.9.2016 5:54  •  Autor: Jackie-Decker

Čas se nezastaví princezno

Už dlouho mám takovou zvláštní náladu, že bych chtěla popsat něco o Fioně, po Angusově smrti. Koneckonců to byla ona, kdo držel v rukou jeho závěť. Byla to ona, která pro něj truchlila v skrytu své duše a nesměla to dát najevo. Povídku jsem rozepsala, ale dnes vám přináším něco jiného. A sice básničku na toto téma. Vím že není nic moc, ale snažila jsem se. Bohužel nejsem Lomeril a poetičnost mi asiuniká, ale snad se mi alespoň trochu zdařila... budu ráda pokud si ji alespoň někdo přečte i teď v časech dovolených a prázdnin...

Kopyta duní,

hrdě vztyčená hlava je tvá.

V srdci studí,

tvůj slib, že vrátíš se k nám.

 

Hlas tvůj slyším stále, princi můj.

Králi náš!

Do války se ženeš, tak jen stůj…

Vždyť lásku svou zde máš!

 

Srdce volá,

oči pláčí.

Ústa němá,

nepostačí…

 

Kletba stará,

temný stín.

Náruč prázdná,

čekáním.

 

Tak dlaň svírá pergamen,

který své sestře dal.

Princův z lásky, testament,

a spolu s ním i strach.

 

Nepohladí víc už líce bledé,

nespatří rty chvějící…

V šatech z látky jemné,

u okna stojící.

 

Ruka prince klesá,

rudý květ vykvet už.

Srdce nepřátel plesá,

Čas zastavit měl nůž.

 

Oči zas otvírá, panenka.

Čas kráčet dál, se pokouší.

Má jít s ním i princezna?

Kdo pošeptá jí do uší…?

 

Že ještě žít, svůj smysl má…

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich