Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=balady-a-pisne/povest-o-drysanovi-a-mylle  •  Vydáno: 9.9.2016 6:00  •  Autor: Jackie-Decker

Pověst o Drysanovi a Mylle

Vím, že tuhle legendu už si nejspíš nepamatujete a ti kteří ano, ji mají spojenou s Lomeril.
Ano, máte pravdu. Vymyslela ji Lomeril a v jednorázové povídce Zrádce a jeho syn použila její úryvek. Já ji zkusila také stvárnit tentokrát po svém. Snad se bude líbit, koneckonců proč by taková legenda nemohla existovat i ve více verzích?
Ať se líbí :) A kdyžse líbit nebude, vím pro příště...
Věnováno: Lomeril

Pověst o Drysanovi a Mylle

 

Když měsíc stál v půli, do svatby času dost,

Kamenný král se zastavil, by nabral do zásob.

Zaprášení, znavení jeho muži přijali,

pohostinství místních lidí u Černé řeky.

A když potom jejich hrdla voda svlažila,

a krása Mylly kamenného krále oči hladila,

netušila mladá dívka, že zkázy bije zvon,

pro její lásku Drysanovu, právě začal hon.

 

I řekl si král náhle, že tu dívku musí mít,

žádal Myllu, prosil a s hanbou měl odejít.

Však, že odmítnut byl, snést nechtěl víc.

Tak v pravdě hořké, že co chce to musí mít

Kamenný král zajal Myllu tu dívku nevinnou,

odjel i sní a jeho muži vyřkli krutý soud.

Její ves tam spálili a těly poseta,

čekala zem na příjezd milého Drysana…

 

Drysan z lovu navrátivší se v rodnou svoji zem,

dívce své on vezl z dálek ze zubů ruční šperk.

Malá byla skupina těch mužů, co jela s ním,

však o to větší zoufalství, když k nebi stoupal dým.

To co našli, probudilo temnou zlobu - krev,

a odhodlání co vzato bylo, násilím si získat zpět.

Jeden z mužů co tam tehdy v prachu ještě žil,

pověděl mu, kde je Mylla zajata, a že král to byl…

 

Drysan vyjel se svými muži daleko na východ,

po stopách své smrti hnal se neznaje pár slov,

 odpuštění nežádal a sám jej nechtěl dát,

jen pro Myllu svou vyjel, to jí chtěl získat.

A že kamenný král jistý si byl neohrožeností,

stráže jeho poskrovné přemohli s lehkostí.

I zachránil svou milou Drysan a utekl s ní,

láska ta je hnala, přes pláně i lesy.

 

Pomsta krále a zběsilost mezí neznala,

vyjel on sám s družinou a pádil do běla.

Do nitra vrchoviny kopyta koní noří se.

Na život a na smrt ten hon, dřív nebude konce.

Když pak Drysan koně uhnal, sedmému došlo sil,

tehdy jedinkrát se s dívkou svou na místě zastavil.

Jen jeden pohled do očí a víc už nestačil,

jen dýku té dívce milé do srdce zabořil…

 

Od těch dob má tahle pověst v kraji trvání,

jak velká láska i pýchu krále klidně pokoří.

A jediné co vám k tomu lidé povědí,

je to co každý příběh zakončí…

Drysan zabil lásku svou i sebe zahubil,

by na nebe s ní v pokoře, k Drakům vystoupil.

Drysan vyhrál, Myllu získal, a to chtějí králi říct,

když noc se snese a jejich hvězda září ponejvíc.

 

A možná, že to takhle mělo vlastně být,

a mi lidé se z jejich lásky máme poučit.

Kamenný král prohrál tuhle bitvu velikou,

dvě těla mrtvá zakončila honbu šílenou.

Dvojí hrob tam v dálce leží v srdci země daleké,

to místo, kde k sobě splynula dvě těla i duše.

Pravdu už se asi, nikdo nikdy nedoví,

možná že ti dva tam někde stále spolu dlí…

„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ Jan Werich