Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=informacni-zpravodaj/kralovstvi-obnoveno  •  Vydáno: 9.9.2016 19:20  •  Autor: Jackie-Decker

KRÁLOVSTVÍ OBNOVENO!!!

V poledním žáru pod mořskou barvou nebes kráčela rušnými Telmirskými ulicemi jedna žena. V ruce třímala klacek, sloužící jí za hůl a přes hlavu nesla přehozenou kápi, by skryla svůj vzhled nežádoucím pohledům.
Přesto, že vlastně takto působila mnohem více nápadně, než kdyby oblékla běžný městský šat, nikdo na ní pohledem nespočinul, ani o setinu vteřiny déle, než na komkoliv jiném.
Dokonale nenápadná, se tedy zastavila až při tváří v tvář kamennému drakovi na vrcholu fontány. Téže fontány, kterou míjela Klea, když utíkala do bezpečí Dračího chrámu. Téže fontány, kde Fiona Halimová dala neznámé ženě (spřízněné duši) Tamaře Ladogové, jednu ze dvou porcelánových panenek. Kam lidé házeli své mince v naději, že jejich křehká tajemství dojdou svého naplnění…
Nepoklekla, ani kajícně nesklonila zrak. Její rty ozdobil namísto vyřčené modlitby pouze milý shovívavý úsměv. Došla až k ní, vzhlédla se v hladině, otočila a usedla na kamenný okraj. Děti, které se právě kol fontány honily, náhle změnily směr a o její šat se ani neotřely. Jen jejich smích nesl hořkou příchuť Lianemu. Ohlédla se. Po její pravé ruce seděl mladík s fialovými vlasy a opálovýma očima. Po levici měla starce se zlatými vlasy a stříbrnýma očima.
„Už dlouho jsi zde nebyla,“ podotkl Fialový.
„Čemu vděčíme za tvou návštěvu?“ tázal se Zlatý.
Její odpověď si dávala na čas, jako když odkapává med: „Čekání.“
„A ty myslíš, že ještě někdo přijde?“ zajímal se Ohene.
Opět ten úsměv, jako věneček z lučních květin. „Jistě… Všechny… Všechny přijdou…“

„Hurá!“

„Sláva!“

„Jupí!“
No dobrá zůstaňme při zemi…

Podstatné je, že máme naši vysněnou zemi zase zpátky.

Jistě se ptáte: „Jak je to možné?“ Ale pravda je, že odpověď je jednoduchá. Od okamžiku, kdy jsem zjistila, že na původní doméně (prosím o minutu ticha za Aldorma.snow-fox.net) jsou stránky NENALEZENY, jsem toužil po jejich obnovení.

Zajímá vás: „Proč k tomu tedy nedošlo?“

Jednoduše proto, že jsem ze začátku doufala, že je to jen kiks. A když Eillen oznámila, že doménu zrušili, protože byla placená a zůstala nezaplacená (jelikož Franky J. zapomněla dát vědět, že by třeba chtěla peníze na její udržení) reakce nebyly zase až tak truchlící, jak bych bývala čekala. V té době mi připadalo, že jediný člověk, který má skutečně zájem na tom, aby Aldorma nezanikla, jsem já… Ano, mohla jsem nabídnout, že vše znovu vytvořím, ale neměla jsem nejposlednější zálohy a připadalo mi, že je všechno ztraceno. (To ve světle toho, co zde nyní vidíte, asi zní fakt blbě…) Do toho osobní život, který se komplikoval nám všem, díky čemuž jsme už skoro ani nepsaly, a to také udělalo svoje. Během let jsem o tom čas od času začala přemýšlet, zjistila, že by to mohlo jít i z toho co jsem měla zachované díky bývalým cuttenews, ale chyběl mi čas a nějaký impuls.

„A proč tedy teď?“

Objevily se totiž tři nové faktory:

1. Předělávala jsem vzhled na svých stránkách (http://jackiedecker.hys.cz) a potřebovala jsem zkušební doménu, abych neměla výpadek třeba týden v kuse než si s tím pohraju. No, a když jsem zakládala novou doménu, bylo mi hloupé napsat “ZKUŠEBNÍ“ a místo toho jsem napsala “ALDORMA“.
2. Cca v polovině prázdnin se mi ozvalo nakladatelství s nabídkou spolupráce, ohledně možnosti, že by mi vydali ebook (a později při velkém zájmu čtenářů i tištěnou knihu), pokud zašlu něco, co se jim bude líbit. A co napadlo Jackie? No přece Nepoznané proroctví…
3. Přečetla jsem si u Lomeril na blogu její rekviem za Aldormu. A má reakce? COŽE? Loučíš se? ZAPOMEŇ! Tady se NIKDO s Trivetem, Margaritou, Lenkou, frundorem Garettem, Valerií, Karol a Angusem a Caointiorn loučit prostě NEBUDE! Ne, dokud dýchám JÁ! Och, já narcistické, že? :D

Bylo to: Teď, nebo NIKDY! A já si řekla, že je čas…

Pak už zbývalo jen získat požehnání od Eillen a Lomeril (a doufám, že ani vy ostatní se nezlobíte) a mohla jsem začít.

Je mi tedy ctí přivítat vás v opět vzkříšené zemi (kam se hrabe Ježíš, ten vstal z mrtvých jen jednou). Chtěla jsem vás touto cestou požádat, jestli byste nedodaly zbytek svých vlastních zásob a rezerv z toho, co se u mě nedochovalo a omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho… Inu někteří lidé dokáží dělat velké věci, ale jsou mezi nimi tací, kteří pro takové činy potřebují to správné nakopnutí…