Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=balady-a-pisne/ma-dama • Vydáno: 16.9.2016 19:07 • Autor: Jackie-Decker
Kejklíř přišel na jeden večer do princeznina života a přinesl do něj rozpor i klid. Na kratičkou chvíli poznala to, co jí její bratr přál. Snad se na ni Angus z hůry usmíval. Ale co mladík, který pro ni skládal píseň? Možná, že nesložil jen jednu. A možná, že se jednoho večera zasnil při svitu kalné luny jejíž třpyt se vzhlížel v hladině potoka, kde dával koním pít. A v té chvíli mu snad vytanula na mysli tvář, která jej uhranula a nedávala mu spát. I slova mohl slyšet a než začal přemýšlet nad verši Fioniny písně, třeba složil i tu svoji.
A tak je toto píseň tuláka, jenž se stejně jako princezna sama, utopil v jejích očích.
A možná, že také ne... Ale i kdyby ne, snad se vám bude líbit.
Já – potulný kejklíř,
v královských zahradách,
z pochodní vějíř,
přišel jsem nabízet a dát.
Do srdce malované touhy,
skrz šedá zrcadla,
přesnější než hbité dýky,
mé srdce zasáhla.
Dotek dlaní,
a slepá důvěra,
první odvolání,
jediná hodnota.
Sladší tisícovky květin,
jenž zastíní hvězdy,
švihnutí zápěstím,
dotek chladné oceli.
Posledním ohlédnutím
mi má dáma vzala dech,
já hrozil vzplanutím,
jak šplhal po zdech
stále výš…
Pro jedinou otázku,
bych ten večer, zbořil hrad.
Třásla se ve strachu,
to o mě měla strach.
Nedocení nikdo kolem
odvahu mé malé dámy,
její srdce je jí věnem
a já abych zmizel s rány.
Do jejích snů jsem přišel zasít hvězdy,
blyštivou silou lásky hry,
nevolám teď více Draky,
oni ví, že tu noc jsem ztratil svobody…