Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=zeme-bez-draku/zeme-bez-draku-kapitola-3  •  Vydáno: 3.1.2017 21:24  •  Autor: Lomeril

Země bez draků - Kapitola 3

Země bez draků - Kapitola 3 Tak se Eillen konečně dozví, co je v dopise od Triveta. Jinak se hlavně dál intrikuje o osudu Waldemara Dautha.

 

Milý Ryko,

trvalo mi dlouho, než jsem se přiměl k tomu Ti napsat. V nejbližších několika týdnech se chystáme vypravit do Tristu poselstvo, které by vyjednalo užší spojenectví mezi našimi zeměmi. Brzy Ti přijde dopis s oficiální žádostí, ale chtěl jsem Ti nejdřív napsat osobně.

Rozloučili jsme se dost narychlo a jistě rád uslyšíš, že se mi povedlo dostihnout ji včas. Dostalo se mi toho štěstí, že jsem se s ní stačil rozloučit, i když jsem ji nemohl zachránit. Jak jsi asi sám pochopil, přišla sem z jiného světa, stejně jako Lenka, kterou možná znáš lépe pod jménem Eillen Fir nebo královna Eillen Nimanová, a před ní jiná dívka jménem Caointiorn, o které historie nic nepíše. Stejně jako ony se sem nedostala náhodou, ale byla přivedena, aby nám pomohla. Nevím, čím jsme si zrovna my vysloužili takovou přízeň draků, že kvůli nám ničí životy nevinných. Budiž nám alespoň útěchou, že netrpěla. Nespustil jsem z ní oči po celou dobu a neviděl jsem jedinou známku bolesti. Prostě vstoupila do ohně a zmizela. Teď odpočívá na hvězdném nebi, pokud se nestala drakem. Ať tak či tak, jistě nás bedlivě sleduje a pokud je tam s Lenkou, to samo o sobě je důvodem, abychom se snažili. Už dokázaly, že jsou schopné kvůli nám překročit hranice života a smrti, a kdyby to musely dělat znovu, nebyly by zrovna dobře naladěné.

Tím se dostávám k dalšímu účelu mého dopisu. Po několika dlouhých rozhovorech s Creaganem jsme dospěli k názoru, že nejsilnější spojenectví mezi našimi královstvími ve stávající situaci vznikne sňatkem. Vzhledem k tomu, že náš princ a Váš král jsou ještě děti a nikdo jiný vhodný se ani v jedné nejbližší rodině nenachází, král Creagan se nabídl, že pojme za nevěstu tristenolskou šlechtičnu. Měla by pocházet pokud možno z neutrálního rodu a být co nejblíže příbuzná králi. Ještě je čas, ale můžete zatím uvažovat, která dívka by byla ochotná prokázat službu své vlasti a míru.

Nejsem si jistý, jestli proces s naším mučitelem už začal, ale společně s tímto dopisem posílám vlastní sepsané a ověřené svědectví o tom, co se dělo v oradomských kobkách. Vkládám ho do Tvých rukou a nalož s ním, jak uznáš za vhodné. Důvěřuji v tomto ohledu Tvému úsudku a nechť při Tobě stojí všichni draci, dokud nebude Waldemar Dauth spravedlivě potrestán. Nemá na rukou jen krev Tvého otce a mladého krále, ale i její. Není třeba na něj plýtvat milostí.

Myslím, že se brzy znovu uvidíme. Vyřiď mé pozdravy Samuelovi, vévodovi a vévodkyni Gorlanovým a králi Simeonovi.

S pozdravem

Trivet Veill

 

Takže Trivetova falešná sestra byla pryč... Ryko se s ní setkal jen dvakrát v životě, ale věděl, že nikdy nezapomene na ruce, které odemkly jeho okovy. Když ji uviděl za mřížemi jejich cely, připadala mu jako zázrak, takže bylo jen logické, že zase zmizela. Ale i přesto měl v krku knedlík, když o ní četl. Málem obětoval vlastní život za její bezpečí a ona stejně umřela. Copak to byla nějaká spravedlnost?

„Ryko?“ ozval se vedle něj Samuel.

Rychle potřásl hlavou, aby se vzpamatoval. „Přijedou sem vyjednávat spojenectví. Chtějí nějakou tristenolskou nevěstu pro jejich krále. Coline, mohli byste se s Camillou zamyslet, kdo by mohl připadat v úvahu?“

„Samozřejmě. Teď mě omluvte, chtěl se mnou mluvit Radvan Kent,“ kývl jim Colin na pozdrav a zmizel.

„Ještě něco píše?“ zeptal se Samuel.

„Zbytek je osobní,“ řekl Ryko. „Píše o té dívce.“

„O té Barboře?“ zvedl Samuel obočí. Ryko si až v tu chvíli uvědomil, že jak Trivet, tak on se vyhýbají jejímu jménu. Přikývl. „Opravdu byla z jejího světa?“ Samuel se tvářil, že ho to nezajímá, ale Ryko ho dokázal prokouknout.

„Zdá se, že ano,“ potvrdil Ryko. „Zemřela u toho ohně. Upřímně, jsem rád, že tu nestrávila víc času.“

„Proč?“ naježil se okamžitě Samuel.

„Protože já jsem ji znal sotva den a i tak je to těžké. Neumím si představit, jaké to muselo být, když jsi s Lenkou strávil tolik času,“ odpověděl tiše. „Je to nespravedlnost, že nevinná holka musí umřít jen kvůli chamtivosti a bezohlednosti jiných.“

„Nevinní umírají každou chvíli,“ pronesl Samuel se zasmušilým pohledem a Ryko věděl, že myslí na svého bratra.

„Jenže po nich většinou nechceme, aby na smrt napochodovali dobrovolně.“

 

***

 

Ukázalo se, že berle měly jednu nevýhodu, kterou Ryko nečekal – když se po tmě vracel z večeře se členy Rady a jejich rodinami, nemohl si s sebou vzít žádnou lampičku. Světlo bylo až v jeho pokoji, kde služebnictvo udržovalo oheň v krbu. Chtěl si u něj chvíli odpočinout, než začne se svlékáním, ale v jeho křesle už někdo seděl.

Ve slabém světle si v první chvíli myslel, že na něj číhá Waldemar Dauth a srdce mu vyskočilo až do krku. Když ale muž otočil hlavu, uviděl, že je sice stejně šlachovitý s podobně protáhlým obličejem, ale výrazně mladší.

„Ogier Dauth. Čekal jsem vás už na proces,“ podotkl Ryko a posadil se do druhého křesla. Pořád mu tepalo ve spáncích, ale strach pomalu odezníval a nahrazovala ho ostražitost.

Šlachovitý mladík, věrná mladší kopie svého otce, se pousmál. „Nerad dělám, co se ode mě očekává.“

„Ani jste se neúčastnil večeře členů Rady. Kde jste nechal mladou paní?“ zeptal se.

„Rosalie ve svém stavu cestuje o něco pomaleji,“ odvětil Ogier a čekal na Rykovu reakci. Ten byl moc rád, že mu neposkytne žádnou známku překvapení.

„A proč jste přišel teď v noci? Sotva jste se sem hnal, abyste mi vyprávěl pohádku na dobrou noc.“

Ogiera poznámka zřejmě nepobavila. „Chci milost pro svého otce. Můžete ho zbavit titulu a místa v Radě, ale nechte ho na svobodě.“

„Co za to?“ zvedl Ryko obočí.

„Vévodský titul získám já. Když necháte otce jít, budu váš nejvěrnější spojenec. O tom, že by se Rosalie mohla stát královnou, nepadne už ani slovo,“ pronesl Ogier.

Znělo to lákavě, ale hrůza z představy, že by Waldemar Dauth měl strávit zbytek života kdekoliv jinde než ve Vzdychající věži byla silnější. To by totiž znamenalo, že by mohl Ryka zase přikovat ke zdi. Nebo by mohl ublížit Samuelovi, Camille nebo Simeonovi. Nebo by draci zase museli vytrhnout nějakou dívku z jejího poklidného života v jiném světě a donutit ji tu umřít. Rykovi se při té představě zrychlil dech a rozbušilo srdce tak, že svůj stav sotva dokázal skrývat před Ogierem. Teď byl rád za to, že je tam málo světla.

„Je mi líto, ale teď je osud vašeho otce v rukách soudu,“ řekl a nějakým zázrakem se mu podařilo znít vyrovnaně.

„Jako byste si nemohl diktovat, jak to dopadne,“ odfrkl si Ogier.

„I kdybych mohl, neudělám to. Pozítří mě předvolají kvůli svědectví a já jim řeknu pravdu. Větší podíl na rozsudku mít nebudu,“ zavrtěl hlavou. Nehodlal Ogierovi přiznat, že jeho otce drží v šachu výhrůžkou křivého svědectví. Oba Dauthové spolu až do rozsudku mluvit nebudou, takže nepřijdou na to, že každému řekl něco jiného.

„A co kdybyste svoji výpověď trochu pozměnil? To by mi stačilo,“ zkoušel to Ogier dál. „Přestaňte trvat na tom, že otec nařídil smrt Luthomara Nimana a mladého Villafrana. Odsuďte ho za únos, ale ne za vraždu.“

„Myslím, Ogiere,“ procedil Ryko mezi zuby, „že nechápete plný rozsah toho, co váš otec provedl. Nechybělo mnoho a jeho vinou by hořelo celé království. Jen za to by měl být popraven. Já na jeho smrti netrvám, ale také nehodlám jeho trest jakkoliv mírnit.“

„Myslím, Ryko,“ naklonil se Ogier kupředu, „že nechápete plný rozsah moci našeho rodu.“

„Nenechám se zastrašit,“ zavrčel.

„Jak chcete,“ pokrčil Ogier rameny. „Víte, pro všechny by bylo jednodušší, kdybyste to nabízené spojenectví přijal. Ale obejdu se i bez něho.“

 

***

 

„Proč jsi tu nabídku u všech draků nepřijal?“ prskal Colin u snídaně, když jim Ryko vyprávěl o večerní návštěvě. Seděli ještě s Camillou a Samuelem v Rykově salónu s výhledem do zahrad, sloužící byli vykázáni ven a oni měli čas na chvilku politiky, než se odeberou do soudní síně na další část procesu.

„Byl to nerozum,“ řekla Camilla. „Mohli jsme mít po starostech. Proč?“

„Protože zabil starého muže a malého kluka. Protože poslal nevinnou holku na smrt. Protože ze mě udělal nadosmrti mrzáka. Protože by to všechno mohl kdykoliv zopakovat. Jeho synáčka zvládneme, hlavou celého spiknutí byl Waldemar a ten z toho bez trestu nevyvázne. Královská koruna má být symbolem spravedlnosti, nebo ne?“ bránil se Ryko.

„Měl jsi jedinečnou příležitost zajistit bezpečí celému království a ty ji zahodíš kvůli principu?“ nevěřil Colin svým uším.

„Nemyslím si, že tu taková příležitost byla,“ odvětil Samuel a postavil svůj hrneček na stůl. „Jak Dauthy znám, ti se nikdy nevzdají. Jakmile by se Waldemar dostal na svobodu, začal by s novým plánem, a jestli se na svobodu nedostane on, jeho syn se vydá v jeho stopách. Ani jeden z nich se nezastaví před ničím, dokud nedosadí Rosalii na trůn.“

Colin si promnul kořen nosu a zhluboka si povzdechl. „A to jsi nemohl aspoň udržet zdání, že jsi jeho spojenec? Přinejmenším ses mohl tvářit, že o tom uvažuješ,“ zamumlal.

Ryko na něj vykulil oči v tom nejnevinnějším výrazu, který svedl. „Coline, to bych ale lhal.“

Camilla rychle položila ruku manželovi na rameno, aby mu zabránila Ryka uškrtit. Potom se k Rykovi otočila sama. „A co teď chceš dělat?“

„Same, mám pro tebe úkol. Všichni víme, že táta měl svojí síť špehů, kteří mu hlásili, co se kde šustlo. Obnov ji. Nechci žádná další těhotenství, o kterých bych nevěděl. Jestli budeš chtít, pomůžu ti sehnat Marysu.“

„Tu Waldemarovu holku, co tě vyslýchala ve vězení?“ zvedl Samuel obočí.

„Přesně tu.“

„Nemučila tě náhodou?“ ozvala se Camilla.

„Ne. A kromě toho, kdo mi tu právě radil, že se mám se svými mučiteli skamarádit? Myslel jsem, že na mě budeš hrdá,“ chytil se teatrálně za srdce.

Camilla vrhla po Samuelovi nešťastný pohled. „Až ho zavraždí, nikdy nepřijdeme na to, kdo to byl. Motiv bude mít celý dvůr a všichni budou litovat, že se k němu nedostali jako první oni.“

„To je možné,“ přikývl Samuel.

„Nechte toho, vy dva. Abyste se nedivili, až vás všechny přežiju,“ zahrozil jim prstem. „Same, ty máš svůj úkol. Coline, Camillo, sežeňte mi někoho, koho bych mohl provdat za aldormského krále.“

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain