Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=zeme-bez-draku/zeme-bez-draku-kapitola-12  •  Vydáno: 28.2.2017 22:44  •  Autor: Lomeril

Země bez draků - Kapitola 12

Země bez draků - Kapitola 12 Kapitola, popisující události, jejichž výsledek zná každý, kdo četl Drahokam srdce. Kromě posledního odstavce. Ten je o koních.

12. Diplomacie

Jednání pro ten den ukončili a Ryko všechny pozval na večeři. Zbytek dne sháněl Samuela, ale ten měl zřejmě práci jinde, protože ho nenašel. Setkali se až těsně před večeří v hodovní síni.

„Kde jsi byl?“ zasyčel na něj Ryko a odtáhl ho do výklenku jednoho z oken.

„Scházel jsem se s jedním ze svých špehů. Co se děje?“ zamračil se Samuel nechápavě.

Ryko mu bleskově vyložil, co se stalo během vyjednávání.

„A cos čekal? Že se spokojí s tím, že se provdala za vévodu?“ pokrčil Samuel rameny. „Vždycky jsme věděli, že naše Camilla půjde přes mrtvoly.“

„Věděli, ale nějak jsem si nemyslel, že přes ty naše,“ zabručel Ryko. „Pořád nevím, jestli jí mám vyhovět.“

„V tomhle bych to nedělal. Co kdybys tam poslal mladšího ze synů vévody Tegana? Ti mají na Aldormu vazby, nebo ne?“ navrhl Samuel.

Pokud Ryko věděl, tristenolští králové se celá léta tvářili, že nevidí, jak Teganové z Adaru hostí na svém dvoře zrádce z Aldormy. Mladší ze dvou vévodových synů byl stejně starý jako Ryko, nijak úžasně chytrý, ale spolehlivý. Tahle možnost už Ryka napadla, ale byl tu jeden problém.

„Co když tím přijdu o Camillu?“ vyslovil to, co by nahlas neřekl před nikým jiným než před Samuelem.

„Je to riziko,“ uznal Samuel. „Ale možná by ses měl řídit jejím příkladem a vybudovat pozici, která se nebude celá opírat o Colina Gorlana. Kromě toho bys měl být opatrný při odsouhlasení jakékoliv dohody, kterou vymyslela Margarita Elata.“

„Vidím, že se stále těším vaší důvěře,“ ozvalo se za nimi. Margarita si Samuela s nečitelným výrazem prohlížela, zatímco on se okamžitě schoval pod svou odtažitou masku.

„Ne všichni máme krátkou paměť,“ prohlásil Samuel a Ryko si všiml, jak se pohledem zastavil na jejím břiše. Jaké to pro něj asi musí být? Margarita má vcelku spokojenou rodinu, manžela, děti, které uvidí vyrůstat. Všechno to, co Lence odepřela, pomyslel si Ryko a přemítal, co se Samuelovi honí hlavou.

Margarita to nechala bez odpovědi a přešla ke stolu, aby si nalila do poháru mošt. V tu chvíli se objevil Trivet, objal ji kolem pasu a políbil na spánek. Až pak si všiml Ryka a Samuela na lavičce a omluvně se usmál.

„Co dělá noha?“ zeptal se Ryka.

„Která?“ opáčil Ryko a za chvíli už s Trivetem probírali, jak by mohl koleno nejlépe rozcvičit. Samuel i Margarita mlčeli, dokud nepřišli Gorlanovi. Margarita se pak zapovídala s Camillou a Samuel zapředl hovor s Colinem. I když mezi Rykem a Camillou pořád panovalo napětí, skoro se ztratilo v chladné lhostejnosti mezi Samuelem a Margaritou. Všichni se snažili udržovat zdvořilou konverzaci, ale zdání přátelské nálady se jim vyvolat nepodařilo a brzy se rozešli.

„Chybí mi Talron,“ poznamenal Trivet, když se s Rykem loučili. „Všechno tam bylo jednodušší.“

Ryko si vzpomněl na stromový domek na Lesohradě a první kocovinu a musel se pousmát. „Vím přesně, co tím myslíš.“

 

***

 

Brzy poté k vyjednávání přizvali vévodu z Ullumanu, aby se mohl vyjádřit k možným vdavkám své dcery. Noel Derw se celou dobu úlisně usmíval na Margaritu, se kterou podle všeho chtěl být zadobře, a pokoušel se vytřískat z dohody co nejvíc. Trivetovi se naštěstí povedlo většinu jeho požadavků zmírnit nebo úplně zamítnout, takže se s ním nemusel hádat Ryko. Co se vyslance do Aldormy týkalo, Ryko prostě jmenoval Kristofa Tegana, mladšího syna vévody z Adaru, a nikoho se neptal. Aldormanům moc nezáleželo na tom, koho budou u dvora mít, a Camilla k tomu neřekla nic. Jen od té doby Ryka přehlížela a nepromluvila s nim ani o slovo víc, než bylo nezbytně nutné.

Veillovi odjeli o dva týdny později s příslibem, že hned po Dračí noci vyrazí Leona Derwová do Aldormy. Dva úplňky mezi odjezdem Veillových a Dračí nocí se ale Rykovi zdály nekonečné. Jediný, s kým věci zůstaly při starém, byl Samuel a společně s ním Ryko napsal dopis pro místokrále Galenského souostroví, jinak také zvaného Žraločí ostrovy. Tahle opomíjená část Tristenolu si žila vlastním životem, ale už Rykův otec byl přesvědčený, že jednou do tristenolské politiky promluví. Ryko se hodlal ujistit, že až se tak stane, budou mluvit v Simeonův prospěch.

Co se týkalo ostatních, dvůr se proměnil v jednu velkou tichou domácnost. Colin a Camilla si od Ryka a Samuela drželi odstup. Chovali se zdvořile, ale chladně. Simeon o roztržce mezi Rykem a Camillou věděl a řešil to tak, že se vyhýbal všem. Po Maryse jako by se slehla zem a Irena už také nepsala tak často jako dřív. Někdy měl Ryko pocit, že je na něj uražený i jeho kůň.

Konečně proběhla Dračí noc, kterou Ryko strávil se Samuelem a několika lahvemi kentonského zlatého ve svých pokojích, a další den se vydal na cestu doprovod budoucí aldormské královny. Poslední podobná výprava mířila na pohřeb krále Lautuse. Tehdy Ryko zůstal v Tristu – těsně předtím zemřela královna Miranda a novorozená princezna a Luthomar měl pocit, že by někdo měl dávat pozor na truchlícího krále Valentýna. Teď se rozhodl, že opět nepojede. Měl k tomu pádný důvod – v království zůstávali i Dauthové. Ani Ogier, ani Rosalie neprojevili sebemenší přání připojit se k výpravě a to Ryka znervózňovalo. Samuel mu sice tvrdil, že oba se na Erwanu věnují synkovi a nezdá se, že by kuli pikle, jenže to neznamenalo, že může nechat zemi nechráněnou.

Marysa by věděla, co se děje, napadlo ho, když sledoval celou výpravu, jak s velkou slávou nasedá do kočárů. V prvním měl jet Simeon, jehož přítomnost na svatbě měla stvrdit nový mír, a s ním i Gorlanovi. Colin a Camilla tam bezpochyby chtěli domluvit svatbu pro Ambru nebo něco podobného, ale Ryko byl rád, že někdo dá na Simiho pozor. Do druhého kočáru nastupovala sama nevěsta. Leona kráčela poněkud prkenně, ale statečně. Ryko soudil, že od dívky, která se má provdat za muže dvakrát staršího než je sama, se víc čekat nedá. U dvířek čekal její otec, ze kterého pýcha přímo čišela, a pomohl dovnitř nejdřív jí, pak její matce a sestře. Za nimi jel Kristof Tegan a jeho starší bratr a v dalších kočárech se tísnila snad polovina tristenolské šlechty.

Na Wildaranu nebude k hnutí, pomyslel si Ryko a trochu ho zamrzelo, že se rozhodl zůstat v Tristu.

„Nelíbí se mi, že tu máš zůstat sám,“ objevil se vedle něj Samuel. „Je to dokonalá příležitost pro někoho, kdo by ti chtěl ublížit.“

Já jsem nahraditelný,“ usmál se Ryko. „Aspoň by ukázali svoje karty.“ Nedokázal při tom ale nemyslet na Rosaliin vystrašený obličej, když mi tvrdila, že Villafranův vrah je pořád na svobodě. Mohl sedět v jednom z těch kočárů. „Buď opatrný a dávej pozor na Simeona,“ dodal.

„Nic se mu nestane, neboj,“ slíbil Samuel. „Nikdo si nic nedovolí, když ví, že celý Creaganův dvůr pozoruje drak.“

„Mám takový pocit, že draci nejsou na straně Nimanů,“ poznamenal Ryko chmurně.

„Co ty víš,“ poplácal ho Samuel po rameni, „třeba budeš výjimkou.“

„Náklonnost draků je stejně nebezpečná jako jejich nepřátelství,“ odpověděl Ryko starým tristenolským příslovím a napadlo ho, že Caointiorn, Lenka a Barbora by mu jistě daly za pravdu.

Kočáry se daly do pohybu a Samuel se musel rozloučit. Ryko se za průvodem díval, dokud poslední vůz nezmizel z dohledu, a pak se pomalu odkulhal zpátky dovnitř. Pod všemi starostmi a strachem v sobě objevil jiskřičku naděje – třeba teď bude mít chvíli klid.

 

***

 

Ryko se nechtěl vracet z ranní projížďky, ale kromě toho, že ho začalo bolet koleno, ještě dostal hlad. Proto obrátil Fantoma zpátky ke stájím. Když sesedal, viděl, že několika podkoním cukají prsty, jak by mu pomohli, ale žádný se neodvážil. Částečně kvůli Rykovi, částečně proto, že Fantom kolem sebe snesl málokoho. Z toho samozřejmě plynulo i to, že ho Ryko musel odstrojit a zavést do stáje sám. Ještě zkontroloval, že kůň má všechno, co potřebuje, a pohladil ho na rozloučenou po modrošedé srsti.

„Škoda, že nemůžeme cválat,“ zašeptal mu.

Vzal do ruky hůl a rozhodl se, že je čas jít se nasnídat. Sotva ale vyšel ze stáje, zaslechl údery kopyt a na nádvoří přiklusal hnědák s dlouhýma nohama a asymetrickou lysinou na čele, která vypadala jako by stékala na jednu stranu. Zrovna před několika týdny o něm četl, jak se nenechá osedlat od nikoho kromě své jezdkyně, podobně jako Fantom.

Hnědák se jmenoval Lothar a v jeho sedle neseděl nikdo jiný Irena.

Seskočila z něj s elegancí, o jaké se Ryko mohl nechat jenom zdát, chytila ho za uzdu a vykročila ke stáji. Po pár krocích si všimla Ryka, v očích se jí zablýsklo a šibalsky se usmála.

„Velice si cením toho, že chudou baronku přichází přivítat regent království osobně,“ prohlásila.

„Spíš jde dát pozor, aby tu dotyčná baronka něco nevyvedla,“ odvětil Ryko a přistihl se, že se zubí od ucha k uchu. „Co tu děláš?“

„Co by, slíbila jsem ti, že se vrátím,“ pokrčila rameny a dala se do odsedlávání Lothara. „Myslíš, že se v královské kuchyni najde něco k snídani? Dneska jsem ještě nejedla.“

„Najez se se mnou, stejně mi vždycky připraví víc než sním,“ nabídl jí Ryko. „Aspoň mi můžeš vyprávět o Maurentu.“

„To zní dobře,“ přikývla a Ryko počkal, než Lothara trochu osuší a zavede do jeho stání. Když se konečně vynořila, v cestovním oblečení, přes rameno sedlové brašny a ve vlasech slámu, znovu si uvědomil, jak rád ji vidí.

S komicky přehnaným gestem jí nabídl rámě. „Doprovodíte mě na snídani, vážená baronko Maurentová?“

„Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde