Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=zeme-bez-draku/zeme-bez-draku-kapitola-30  •  Vydáno: 29.3.2018 18:12  •  Autor: Lomeril

Země bez draků - Kapitola 30

Kapitola je tentokrát krátká, ale když jsem se dostala k jejímu konci, bylo mi líto ji nějak víc ředit.

Ryko měl k dispozici jeden den líbánek a ten samozřejmě celý propršel. Jemu to ale nevadilo. Ráno se rozloučili s Camillinými děvčaty a smrtelně uraženým Simeonem a zbytek dne strávili schovaní v jednom zapadlém koutě knihovny a povídali si jako to dělávali během doby, kterou spolu strávili v Tristu. Když mu večer usínala na rameni, tiše jí objímal a poslouchal bubnování deště. Připomnělo mu to den, kdy ji našel v hostinci u cesty.

Jeden po druhém odcházíme, pomyslel si. Samuel na hvězdné nebe, Marysa do stínů, odkud přišla, Simeon do úkrytu a zítra tě opustím i já. Mrzí mě to, lásko moje.

Doufal, že až bude po všem, tak Irena začne znovu. Nevěděl kde a jak, ale věděl, že to nebude v Tristenolu. Znal ji, když bude Maurent zničený a Ryko mimo dosah, nic ji nebude ve vlasti držet. Nedivil by se, kdyby procestovala celý svět. Jen doufal, že ji na cestách budou chránit všichni draci.

Frundore? zavolal v duchu. Nepřekvapilo ho, že se nic nestalo. Mohl by volat celou dračí radu až do rána a nic by se nezměnilo. Budou si muset poradit sami.

Snažil se udržet oči otevřené a nepromarnit ani vteřinu z toho mála času, který mu s ní zbýval, ale únava byla silnější než on.

Zdálo se mu o Gerovi a oradomském sklepení, ale i o Barboře. Usmívala se na něj skrz mříže tím svým smutným úsměvem a řekla: Ještě mám jeden úkol. Otevřela mříž, přistoupila k němu a položila ruce na jeho nohu. Když je zvedla, byl zase zdravý. Vyběhl, ale nedokázal utíkat rychleji, než když kulhal. Před stěnou z ohně stála Irena a on věděl, že se k ní nedostane včas. Ohlédla se po něm, těsně předtím, než ji plameny strávily.

V tu chvíli s ním jemně zatřásl Camillin sluha, který měl za úkol ho vzbudit. Se škubnutím se posadil a pak muže s tichými díky poslal pryč. Irena v polospánku něco zabručela a natáhla po něm ruku. Sklonil se k ní a políbil ji do vlasů.

„Hned jsem zpátky.“

Stočila se zpátky v peřinách a než se oblékl už zase klidně oddechovala. Ryko odešel a už si nedovolil ohlédnout se.

Ve stájích už ho Fantom vítal nadšeným zafrkáním. Ryko ho pohladil po šíji a pak ukázal podkoním na obyčejného hnědáka o pár stání dál, aby mu osedlali toho. Fantoma do toho nechtěl zatahovat, Irena se o něj postará lépe, a tenhle hnědák donesl Simeona bezpečně z Maurentu až sem. Pro cíl jeho cesty se bude hodit lépe.

Camilla na něj čekala na nádvoří, vlasy narychlo sepnuté do drdolu, který už se za tu krátkou chvíli začínal rozpadat, a v prostých šatech bez korzetu jen tak narychlo přehozených přes noční košili. V tu chvíli v ní poprvé po mnoha letech zřetelně viděl to děvče, které s ním a Samuelem tvořilo postrach Lesohradu.

„Uděláš pro mě něco?“ zeptal se tiše.

„Co?“

„Dej mi pozor na Irenu.“

„Proč ona?“ zavrtěla Camilla hlavou. Neodsuzovala jeho lásku, nesnažila se znít útočně, prostě jen nechápala, proč mu učarovala zrovna paličatá holka, která nikdy nedělá, co se od ní očekává. Přemýšlel, jak jí to vysvětlit, jak v tom krátkém čase pojmout celý ten spletenec Ireniny osobnosti a jeho vztahu k ní.

„Protože když mě viděla, jak se snažím naučit se šermovat na jedné noze, neřekla mi, ať toho nechám, ale poradila mi, jak změnit zbraň,“ řekl nakonec a zvedl svou věrnou dračí hůl. Sklonil se a políbil ji na čelo. „Nech mi připravit nadívanou křepelku, až se vrátím.“

Když o chvilku později opouštěl brány Tirabilu, pobídl hnědáka do klusu, aby se co nejdřív dostal z dohledu a z pokušení vrátit se. Jak kopyta jeho koně klapala na dlažbě tirabilských ulic, uvědomoval si, že s každým úderem odsouvá všechny svoje naděje, všechno, co doufal, že mu budoucnost přinese, do nějakého skrytého koutku své mysli, kde je hned tak nenajde, dokud mu v hlavě nezůstala jediná myšlenka.

Pro království. Naposledy.