Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=zlato-a-stribro/zlato-a-stribro-kapitola-14  •  Vydáno: 29.8.2016 20:20  •  Autor: Lomeril

Zlato a stříbro - Kapitola 14

Zlato a stříbro - Kapitola 14 14.kapitola Zlata a strříbra

Teta Dora nebyla ani trochu nadšená z toho, že Karol chce zase jet ven, ale naštěstí neprotestovala dlouho. Ericův příchod tentokrát Karol vyrušil od oběda, ale přestože Eric nabízel, že počká, Karol nechala na talíři dobrou polovinu pečených žebírek, rychle si umyla ruce a obličej a převlékla se. Přes protesty tety Dory, že aspoň ten oběd mohla dojíst, vyběhla ze dveří sotva pár minut poté, co se ozvalo první zaklepání.

Uvažovala, co řekne Angusovi jako první. Rozmýšlela se, jestli mu nejdřív vrazí facku a pak začne mluvit, nebo jestli ho nejdřív nechá všechno vysvětlit a facku mu vrazí až potom. Ale v koutku srdce věděla, že nedokáže na Anguse ani zvýšit hlas, že bude stačit, aby se usmál, aby se na ni podíval, a bude bezmocná jako ptáčátko.

"Budu vám muset zavázat oči," řekl Eric, když vyjeli za město.

"To je vaše nebo jeho podmínka?" zeptala se Karol ironicky.

"Jeho. Je to jeho místo," řekl Eric a s významným pohledem vytáhl černý šátek.

Karol se podvolila a nechala si zavázat oči. Jeli pomalu a brzy cítila, že odbočili. Napadlo ji, že nebudou daleko od jejich úplňkové louky. Pak ale úplně ztratila odhad času a vzdálenosti, prostě čekala, až Eric zastaví.

Sundal ji z koně a rozvázal jí oči. Několikrát zamrkala a když zase pořádně viděla, otočila se k Ericovi.

"Byla ta šaráda se šátkem vážně nutná? Tady jsem přece byla!"

Stáli na úplňkové louce.

"Ale nenašla byste sem cestu. Nikdo nezná cestu ke srubu Talron," řekl Eric a ukázal na kraj louky, kde ve stínu stromů stál lovecký srub. Jak si ho při první návštěvě mohla nevšimnout?

Karol se rozklepala kolena. Sedí za jedním z těch malých oken Angus a pozoruje ji? Co mu vlastně řekne, až ho uvidí? Myšlenky na fackování a křik se rozplynuly. Byla ještě víc nervózní než tehdy na plese.

Eric vykročil. Šla pomalu za ním a dávala si záležet na tom, aby si držela odstup. Zaklepal na dveře a vstoupil. Karol měla pocit, že se jí zastavilo srdce. O chvilku později Eric vyšel ven a zmateně se rozhlédl.

"Není tady. Ale nezamknul, takže se asi brzo vrátí. Radši běžte dovnitř a počkejte tam. Bude lepší, když ho na návštěvu připravím," postrčil ji k otevřeným dveřím.

Vešla do srubu. Hned první dveře vlevo byly otevřené. Nakoukla do nich a uviděla kuchyň. Posadila se k dubovému stolu a složila hlavu do dlaní. Dolehla na ni váha toho všeho.

Pokud teď nepřesvědčím Anguse, aby si mě vzal, nikdy se nevdám.

A pokud to udělám, poruším tím otcovu smlouvu a přivolám na nás pomstu Loqara Nimana.

Jedno řešení lepší než druhé. Ta žebračka měla přece jen pravdu. Kdyby Karol nebyla tak pyšná a poslouchala ji, kdyby skutečně přemýšlela nad tím, co se jí snaží říct, nemusela by tady teď sedět. Jenomže už bylo pozdě. Dostala tři varování, aby se od Anguse držela dál, a neřídila se jimi.

Teď už to nenapravím.

Ale co kdyby... kdyby ještě teď odešla, požádala Erica, aby ji odtud odvezl...

Tak už bych Anguse nikdy neviděla.

A nebylo by to lepší? Zapomenout na něj, žít jako by jí nikdy nezkřížil cestu.

To už nejde.

Ale jde! Ty to dokážeš! Jsi silná ženská, Karol, vychovaná na severu! Zvládneš to! ozval se druhý hlas jejích myšlenek, který se tak rád hádal.

A co když nechci? vyjela na něj.

Místo odpovědi jí v hlavě začaly vyskakovat vzpomínky.

Zlato nikdy nebylo a nikdy nebude tvůj přítel. Bude tě jenom studit, a čím víc ho budeš mít, tím to bude horší. Stejně tak tvoje děti. Když budete žít skromně, daleko od přepychu, budete šťastní...

Dáváš všechno v sázku, abys zachránila Petrův Kámen, a přitom když půjdeš dál, nebude zachráněn, dokud bude naživu někdo z tvojí krve...

Pokud půjdeš, nikdy se neprovdáš za toho, koho budeš milovat. Stejně tak i tvoje děti budou o svou lásku muset bojovat a ne všechny ten boj vyhrají. Když si budeš zahrávat se srdcem někoho jiného, nakonec zjistíš, že nejhlubší jizvy zůstaly na tvém vlastním srdci...

Ta žebračka to věděla. Žebračka? Spíš vědma. Věděla, co Karol čeká.

Ale ještě není pozdě! vykřikly oba hádající se hlasy v její hlavě unisono. Ještě pořád můžeš odejít a zapomenout na něj. Dokážeš se s tím vypořádat. Bude to chvíli bolet, ale uzdraví se to. On to tak přece taky chce. Tak běž pryč!

Karol vstala a zamířila ke dveřím, aniž by si pořádně uvědomila, co dělá. Pak vrazila do něčeho měkkého, vzhlédla a zjistila, že se dívá do očí Angusovi.

Něco obrovského jí vyrazilo dech a donutilo ji o několik kroků ustoupit, až narazila do stolu. Opřela se oběma rukama o pevnou dubovou desku a ze všech sil se snažila uklidnit se. Cítila, jak se jí do očí hrnou slzy, ale zatím se jí dařilo zadržovat je.

Roztřásla se po celém těle.

On stál jako přimražený a v jeho očích, velkých a šedých jako dva měsíce v úplňku, se zračilo překvapení a bolest, ale Karol se zdálo, že v nich vidí odraz toho, co cítila sama.

Že žádná cena za možnost být s ním není dost vysoká.