Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=zlato-a-stribro/zlato-a-stribro-kapitola-17  •  Vydáno: 30.8.2016 21:11  •  Autor: Lomeril

Zlato a stříbro - Kapitola 17

Zlato a stříbro - Kapitola 17 17.kapitola Zlata a stříbra

Rebeka

Poslední týden v Talronu stál za to. Rozdělili se jenom dva dny před odjezdem, kdy musel Angus na půl dne do Wildaranu a Telmiru poslechnout si novinky. Víceméně pokračovali v tom, co dělali, než zjistili, že Angus bude muset do války. Ale něco se přece jen změnilo. Všechno prožívali tak nějak hlouběji, jako by to byl poslední týden jejich života. Nevynechali žádný způsob, jak dát druhému najevo svou lásku - žádný kromě jediného. Nikdy to neřekli nahlas.

Angus se snažil ze všech sil, aby Karol byla dokonale šťastná, ale ona z něj dokázala vycítit strach a napětí. Několikrát se ho na to snažila zeptat, ale vždycky ji odbyl. I přesto to cítila z jeho doteků a polibků. Jako by ji měl ztratit navždy. Jako by Angus věděl něco, co jí nechtěl říct. Slovy to ovšem horlivě popíral, dlouze jí vysvětlovat všechny výhody, které má aldormské vojsko na své straně, a opakovaně ji ujišťoval, že porazit barbary bude hračka. Karol z toho byla zmatená a rozhodně ji to neuklidňovalo. Naopak, čím víc ji přesvědčoval, že bude všechno v pořádku, tím méně mu věřila.

Po týdnu odjeli do Wildaranu, aby se tam rozdělili - Karol měla zůstat, Angus měl pokračovat do kasáren. Bylo chladné ráno, sotva hodinu po svítání. Na dlouhé, hebké trávě na úplňkové louce se třpytila rosa. Slunce se smálo na svět, ještě mladé a svěží. Listy stromů se občas zachvěly v jemném vánku. Všechno vypadalo tak poklidně. Nic nenaznačovalo tomu, že by se zemí měla brzy prohnat válka.

Karol stála vedle své stříbrné klisny a Angus zrovna zamykal dveře srubu. Neměl na sobě zbroj, ale po boku už měl meč jako připomínku toho, co ho čeká. Když uslyšela zacvaknutí zámku, cítila, že byla právě uzavřena jedna kapitola jejího života.
Angus ji políbil a pohladil ji po ruce.

"Nebuď smutná. Zase se sem vrátíme. Nikdo sem nepřijde - kromě nás dvou zná cestu do Talronu už jenom Eric. Až to skončí, budeme pokračovat tam, kde jsme přestali," usmál se povzbudivě.

"Nejde o Talron. Mám prostě strach," zamručela Karol. Snažila se nabručeným tónem zakrýt skutečnou hloubku svojí potlačované paniky, ale Anguse neoklamala ani na chvilku.

"Karol!" řekl naoko káravě. "Nezlob mě! Kolikrát jsem ti říkal, že se nemáš čeho bát? Nebudu riskovat víc než na honu na kance. Kvůli lovu bys tak nevyváděla, viď?"

Ale v jeho očích se zase zračilo napětí a nějaký skrývaný strach a Karol se ani trochu neuklidnila. Dívala se na něj, kousala se do rtu a nevěděla, co říct. Ale co, když si hrajeme na to, že se nic neděje, tak se tedy nic neděje, pomyslela si a nuceně se usmála.

"Jsem asi hloupá, viď? Už budu hodná," slíbila a v duchu se mu omluvila za nehoráznou lež.

"To doufám," políbil ji Angus na nos a pomohl jí do sedla. Sám také nasedl a krokem se vydali ke stezce, která vedla na telmirskou cestu. Prvních pár minut mlčeli.

"Karol?" ozval se potom Angus tiše.

"Hm?"

"Souhlasila jsi, že mi dáš pozor na dům. Vadilo by ti, kdyby tam s tebou bydlely i Rebeku a Dairin?"

Karol překvapeně vykulila oči. Nedávalo to smysl. Byl to Angusův dům a Rebeka tam žila. Tak proč by se měl ptát on jí?

"Proč se mě ptáš?" vypravila ze sebe nakonec.

"Nebudou ti tam vadit?" zopakoval.

Zkoumavě se na něj podívala. Zdálo se, že svoji žádost myslí úplně vážně, že to není ani vtip, ani pouhá formalita.

"Je to tvůj dům, ne? Co já do toho mám co mluvit? Jistě, že tam snesu kohokoliv, pokud snesou oni mě," odpověděla.

"Děkuji. A nemrač se. Nechci si tě pamatovat takhle. Kdybych umřel, chci, aby moje poslední vzpomínka na tebe byla usměvavá."

Chtěl tím odlehčit rozhovor, ale pro Karol to bylo, jako kdyby ji probodl. Škubla sebou a vyděšeně se na něj podívala. Znovu zahlédla to napětí v jeho očích, které se tak snažil ukrýt za úsměvy a žerty.

"Neříkej to!" zaprosila.

Angusův rádoby povzbudivý úsměv zmizel. Zamračil se, ale ne nijak rozzlobeně. Spíš nesouhlasně.

"Neboj se. Už to neřeknu," ujistil ji.

Chvíli pokračovali mlčky. Ticho bylo nepříjemné oběma, ale byla to Karol, kdo ho prolomil.

"Proč se mě ptáš, jestli mi Rebeka nebude vadit ve tvém a jejím domě?" zeptala se.

"Z několika důvodů. Zaprvé, velice brzy to bude i tvůj dům. Za druhé bych byl rád, kdybyste se s Rebekou spřátelily. A za třetí,

Rebeka se nedávno hrozně pohádala s Fionou. Až doteď se snášely, ale když ji Fiona požádala, aby se vrátila do paláce, protože nechce být sama, až Daren odjede do války, pohár trpělivosti přetekl. Rebeka často stála sama. Když se rozhodla, že si chce vzít Dereka, neměla nikoho, kdo by jí pomohl otce přemluvit. Nakonec se s rodiči rozešla ve zlém. Derekovi rodiče z ní také nijak nadšení nebyli. A Derek byl, hlavně v začátcích jejich manželství, často pryč někde v kasárnách. Rebeka, narozdíl od Fiony, ví, co to znamená být sama. Tohle ji pochopitelně rozzuřilo. Řekla... no, nevím přesně, co všechno Fioně vmetla do obličeje, ale muselo to být hrozné. Podle toho, co jsem slyšel, Rebeka vykřičela všechno, co v sobě dusila nějakých třináct let. Fiona z toho onemocněla tak, že dva dny nevstala z postele. To zase pochopitelně rozzuřilo otce, který na Fionu nedá dopustit," povzdychl si Angus.

"Málem dal Rebeku zavřít, ale matka mu to naštěstí včas vymluvila. Rebeka se potom uklidnila a je jí to líto, ale možnost omluvy už nedostane. Neměla by teď být sama, aby se tím užírala. To je asi tak všechno," dodal s dalším smutným povzdechem.

Karol chvíli trvalo, než to vstřebala. Už z krátkého setkání na večeři a z toho, co viděla na plese, tušila, že Rebeka do rodiny úplně nezapadá, ale ani ve snu by ji nenapadlo, že je to až tak zlé. Jenže potom si vzpomněla na Rebečino nevyslovené nepřátelství na večeři. Tehdy si toho příliš nevšímala, daleko víc se soustředila na narážku, která Dairin Rawneové úmyslně uklouzla. Ale zpětně si uvědomovala, že Rebeka ji sice přehlížela, ale také před ní Anguse nejspíš varovala.

Jak to tehdy říkala? Něco jako "zbytečně by ses trápil" a "vzpamatuj se!". Nic příliš povzbuzujícího, pokud spolu mají strávit několik příštích týdnů. A ještě by jí měla chránit před výčitkami svědomí? Karol si smutně povzdechla. Proč jenom vytahovala paty z Petrova Kamene?