Mé naděje zemřely cestou
údery srdce měří mi čas
včera jsem byla nevěstou
dnes chci být jednou z vás
Hra pohledů a smíchu
víření mužů a žen
tajemný příslib hříchu
než se zas vrátí den
I já tu stojím, i mě znáte
já svou lásku ráda dám
na mě pohledy neplýtváte
jsou vaše slova jenom klam?
Jenom záblesk tmy a kouře
divý rytmus letní noci
na kratičkou chvíli pouze
tonu v očích bez pomoci
Vzrušením hry zcela nové
mizím zcela bezmocná
v dýmu lampy olejové
snad nikdo nic nepozná
Musíš být jen mámení
máš mě k smrti utýrat?
Kdo jeden přelud podcení
může marně milovat
Však kdo zakáže růži kvést
a proč ledy praskají?
Proč i žena má svou čest
a co živa nedá ji?
Doufat, to je zakázáno
a z mé lásky zbyl jen sen
ukolébej mě až ráno
s nadějí pro všední den.
Fionina píseň
Ano, kupodivu i Lomeril se rozhodla sepsat báseň. Fiona se nikdy nezúčastnila hry na lásku, jaká se hraje v každé skupině mladých lidí, ať už žijí kdekoliv. Nikdy s ní nikdo neflirtoval, nikdy si jí nikdo ani pořádně nevšiml. K tanci ji vyzývali jen z povinnosti. A co když se k ní jednou někdo zachová jinak?
K básničce chystám i povídku, jen co vymyslím, jak začít - a pokud mi ji Jackie, autorita přes Fionu, schválí.
Vydáno: 9.9.2016 5:35 |
Přečteno: 654x |
Komentáře