Ten kdo spí, neslyší
jak to zní-í.
Nad zemí, když se vznáší dračí kří-ídla.
V šupinách sílu maj z hvězdných dálek,
Od našich praotců je to dá-árek…
Však taky nad námi bdě-ejí,
moudrost svou rozdávají,
kdo nespí, ten slyší jak lé-étají
zmizí z nebe jenom když se střídají…
Sem a tam nesou je vzdušné proudy
na nichž si létají draci bdí-ící.
Nad nimi v pravdě už nic ne-ení
Z nich na nás den svítí svou bílou sví-ící.
A když už pak nevíme kudy jí-ít,
draci nám poradí vždy správně.
A mi je, už pro to, budeme ctí-ít,
Že chrání nás věru rázně…
Rázně…
Tlapy své, do srdcí zarýva-ají,
slova jsou zbraní tou nejmocně-ejší…
jsou našim snem když se zdávají,
aby nám byli blíž, nejkrásně-ejší…
A když už pak nevíme kudy jí-ít,
draci nám poradí věru správně.
A mi je už pro to budeme ctí-ít,
Že chrání nás věru rázně…
Rázně… rázně… rázně…
Ten kdo spí, neslyší
jak to zní-í.
Nad zemí, když se vznáší dračí kří-ídla.
V šupinách sílu maj z hvězdných dálek,
Od našich praotců je to dá-árek…
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.