Proroctví Aldormské

Svatba tvá, můj králi,
leskne se zlatem i stíny.
Láska sic nejčistší je cit,
však ne, každý umí jej ctít.

Kletbu vyřklo srdce zhrzené,
láskou jak šípem zasažené.
Kletbu jež i proroctvím umí být,
nadějí pro níž lid Aldormy smí žít.

Že smrti dívka vytržena,
mezi cizí budiž uvržena.
V jejím nitru sídlí drak,
mysl skrývá tmavý mrak.

Ona bude v čele státi,
ona bude slavná máti.
Život vezme, život dá,
smrt pak přijde pravdivá.

Netruchli pro svůj rod, pro děti tvé,
žádná kletba ni proroctví nezlomí je.
Vždyť jednou na trůn se vrátí,
tvá krev jako luční kvítí.

Zradu jež pocítíš,
na poslední chvíli zvíš.
Silný jsi i rod tvůj,
pevně při svém lidu stůj...

Jak jedinkrát zradí někdo tvé krve,
ideály draky ctěné,
vlasy nechť má rudé
stejné jak krev jež ho žene.

Oheň vidím, můj králi.
V plamenech kámen se taví...
Růže kvetou, víc nemohu říct,

Jen prastarý dub prozradí víc...