Doba změn - Kapitola 14

Z cesty zpět do Talronu si pamatuji jen dotek drobné dlaně, která svírala tu moji. Bylo k neuvěření, že Daniela opětovala mé city. Byl jsem najednou šťastný a doufal jsem, že mi toto štěstí pomůže překonat dobu do pohřbu krále.

Ve vesnici bylo ticho. Každý držel smutek. Překvapivě jsem poznal, že nesmutní jen pro krále. Chyběl jim Arthur Elat, muž, který byl přítelem všech. Jako kdyby umřela duše Talronu a oni si až dnes uvědomili, jak moc pro ně znamenal.

Rád bych pokračoval, ale z těch několika dnů, které následovaly, jsem si zapamatoval jen pár vzpomínek.

Královna Anatola hrdá a silná dodávala sílu všem, ač ji sama potřebovala nejvíc.

Sebastian a Lucie, kteří ji neopouštěli ani v noci.

Daniela stojící u dveří jejich domu se smutně usmívá a mává mi.

A pak ta vzpomínka, která ty ostatní odsunula pryč.

Nastal den, kdy měl být král odevzdán zpět do náruče přírody. Hranice ze dřeva byla již připravená a kolem ní stál hlouček kluků a v jejich čele stál Sal. Najednou jsem ho uslyšel.

„Jak říkám, je to pěknej zmetek. Umře mu táta a on ani nepřijede na pohřeb. A to ví, že jeho otec umřel. Jenže princátku je to fuk,“ pronesl naštvaně a já měl co dělat, abych se k němu nerozběhl a nezabil ho.

„Hele, přestaň se do Alexe navážet,“ ozvala se Daniela, která šla kolem a také zaslechla ta slova plná hněvu.

„Můžu si říkat co chci. Alex je rozmazlený spratek, který se neumí chovat. Nemá v sobě ani kouska cti, aby přijel na pohřeb svého otce. Takže si dej odchod a nech mě na pokoji!“ odpověděl ji naštvaně. Ani si nevšiml, že právě přišla královna a jeho slova slyšela.

Klidným krokem došla až k Salovi a pak bez jediného varování mu dala facku. Všichni mlčky čekali, co se bude dít dál.

„Už nikdy se o mém synovi nebudeš vyjadřovat tímto způsobem. Alexander má v sobě víc cti než ty sám. Kdyby bylo jen na něm, byl by už dávno zpátky v Talronu. Plní však poslední přání svého otce. My všichni máme to štěstí, že můžeme sdílet žal spolu. Nám umřel král. Ale jemu otec a na svoji bolest je jen sám. Ještě jednou jen zaslechnu, že se o králi Alexandrovi vyjadřuješ tímto způsobem, budeš vyloučen z našeho společenství. Je ti to jasné?“ pronesla ledově klidným hlasem a čekala, až Sal promluví.

„Ano, má paní,“ uklonil se a poté odešel za svoji prací.

„Má paní, vy se tedy vzdáváte vlády?“ zeptala se nesměle Daniela. Vždyť právě označila Alexe za krále.

„Prozatím ne. Král by neměl vládnout sám. Navíc tu ani není. Prozatím mu budu pomáhat. Až se vrátí a najde si ženu, stáhnu se do ústranní,“ usmála se a pohladila Danielu po tváři.

Když odcházela, zdálo se mi, že zašeptala: „A budu už jen Any.“