Novorozeně

Novorozeně
nic neví o jméně
a nezná důvody
prostě se jednou narodí
a pak je naživu
v nekonečném údivu
nahý uzlík z postele
neví že cejch má na čele

Hvězdu nebo kříž
to se tak rychle nedozvíš
jako kůzle na seně
spí novorozeně

V náručí Fiony ležel malý uzlíček. Sidus se na ně nemohl vynadívat. Jeho křehká dcerka se právě stala matkou. Už nebyla dítětem, musel se s tím smířit. Díval se na dvě andělské tváře a nemohl od nich odrthnout zrak. Ačkoliv měl mnoho poviností, rozhodl se, že je teď pustí za hlavu.

„Mateřství ti sluší, zlatíčko,“ pronesl jednohlasně s Valerií. Všichni se rozesmáli. Ne tomu, co řekli, ale jak se doplňovali, jako vždy.

„A jak se ten andílek bude jmenovat?“ zeptal se bratr.

„August. Můj malý August,“ zašeptala Fiona a dívala se na spícího chlapečka. Ač se usmíval, krabatilo se mu čelíčko. Asi se mu něco zdálo a on se na to soustředil.

„Nebudeme ho rušit. Potřebuje se pořádně prospat a maminka taky,“ pronesl vážně Daren a všichni ho bez protestů poslechli. I Sidus. Po dlouhé době nebyl králem, ale obyčejným dědečkem.

A pak se život rozběhne
jako když tráva polehne
z máminy loktuše
je vidět srpek Venuše
planetu naděje
že když dneska špatně je
tak třeba zítra nebude
zastav svá kola osude

August pomalu rostl a rodina z něj byla nadšená. Dariang, hlava rodu fialových draků jej smutně pozoroval. Viděl, jak si užívá života a netrápí ho žádné problémy. I jeho rodiče vypadali po dlouhé době šťastně. Nikdo si nepřipouštěl, že by se mělo něco stát. Něco, co změní jejich životy. A většinu ukončí.

Dariang měl tu moc, aby viděl věci budoucí. Neměl rád tuto moc a proklínal den, kdy vstoupil do Dračího chrámu. Ale byla mu přidělena a on se s ní učil žít. Kolik to již bylo století a on stále nedokázal nedívat se na osudy lidí, kteří ho zaujali. A August byl jedním z nich. Už v den svého narození přitáhl Dariangovu pozornost a každý den ji jen prohluboval.

Andílek, kterým byl a kterým stále je, ale v budoucnu nebude. Vrah ženy, kterou nedokázal pochopit. Otec dcery, které málem zníčí štěstí. Král země o kterou přijde.

Silou vůle se donutil stařičký drak odtrhnout pohled od Augusta a zadívat se na jiné osudy. Kdyby to neudělal, neovládl by se a zasáhl. Ale on viděl, co by tím způsobil. Přišly by jiné události, mnohem horší a mnohem bolestivější a právě to dalo Dariangovi sílu dál se nedívat.

Osud se ale nedívá
supí jak lokomotiva
špalírem fáborů
směrem nahoru

A pak před branou
dlouhé fronty nastanou
doleva doprava
k tomu muzika vyhrává
písně veselé
a černí andělé
nám svítí na čelo
tak fidlej kapelo

Jako ve snu si připadal August, když musel utíkat z Wildaranu a poté i z Telmiru. Nechápal, co se děje. Měl být přeci králem. Mužem, kterého lid bude milovat. Měl být jako jeho otec a dědeček. Tohle nechápal. Co komu provedl? Proč musela maminka umřít? A co se stalo s babičkou a dědečkem? Věděl, že jsou mrtví, ale jeho mozek si to odmítal připustit. Potřeboval se upnout na něco. A protože pro ostatní byl vzduch, bylo to právě toto. Věřil, že za chvíli se objeví.

Ale Sidus nepřicházel. Jeden rok plynul za druhým a August si začínal uvědomovat, že je opravdu sám. Sice v Talronu bylo mnoho lidí, ale nikdo z nich nebyl rodina. August Halim dospěl. Uvědomil si, že jen on je ten, kdo může pokračovat v linii králů. Už nikdy nikomu nedovolí, aby se před ním musel sklonit. Jeho matka umřela, aby ochránila jeho a on i kdyby měl umřít, dá lidu dědice. Dá jim naději, že nebojují nadarmo.

Nastala Dračí noc. V Talronu se hrálo a zpívalo. August se oslav nezúčastnil. Nepatřil k nim. Oni ho mezi sebe nepřijali, on nikdy neměl důvod se snažit. Na něm bylo břemeno zodpovědnosti. Neměl právo se bavit.

A hrej nám do tance
jenom ať vlajou monstrance
nepoznačení
budou spaseni

Laveta jej objala a políbila na spánek.

„Mám pro tebe krásnou zprávu. Čekáme děťátko,“ pronesla dojatě a August se po dlouhé době zase usmál.

Dariang se po dlouhé době opět díval a všiml si šťastného muže. Ano, za to to stálo. Malá Anatalo byla pro Augusta pokladem. Ještě neví, že se tak bude jmenovat, ani že čekají holčičku, ale jak August, tak Dariang už věděli, že to dítě bude nesmírně milováno.

A August Halim měl opět důvod, proč dál bojovat. Pro svůj lid a pro svoji dceru.