Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Umění odpouštět

      Umění odpouštět - Kapitola 15

      Umění odpouštět - Kapitola 15 15.kapitola.

      Zoufalství

           Trivet nechal dýku spadnout do trávy a ustoupil od ní, sám se slzami v očích. Nevěřícně kroutil hlavou, jako by teprve nyní konečně pochopil. Oproti tomu Valeria - Margarita byla vyděšená. Ničemu nerozuměla. Smutek v jeho tváři ji mučil, stejně jako jeho předešlé rozčilení.

           “Co se stalo… Tys, tys mě poznal, povídej. Kdo jsem…?” začala. Ale copak jí to mohl říct? Copak jí to mohl celé vyprávět? Jí? Sám tomu nerozuměl.

           “Ne…,” vydechl zoufale. Cítil teď takový zmatek sám v sobě.

           “Prosím… musím to vědět. Už jsi to načal. Začal jsi to s nenávistí ve svém srdci, ale dříve ve tvých očích nebyla… Probouzím i v jiných než v tobě nenávist? Pověz mi to. Musím to vědět…,” žádala. Udělala krok k němu a uchopila ho za ruce stejně jako ten večer kdy se loučili.

           “T-to já nemohu…” vypravil ze sebe.

           “Prosím…”

           Trivet se na ni prosebně zadíval. Věděl, že až jí to řekne bude konec. Konec toho všeho co si vysnil a přál ten den, který spolu trávili v nevědomosti. Nemohl už ale vzít zpět co udělal. Nezbývalo mu než dokonat co začal. “Jsi… Margarita Elata,” vydechl nakonec.

           V její hlavě jako by cosi prasklo. Zeď, kterou stvořila vědma v její mysli právě povolila a hlasy vystoupili na povrch. Znovu jí začala třeštit hlava až se za ní chytila a začala křičet.

           “Zabít!”

           “Ne…”

           “Dost!“

           Hlasy na okamžik utichly a poznávaly co se stalo po dobu, po níž byly izolovány.

            “Kdo jsi?” Tři stíny její mysli, tři hlasy jejího vědomí se spojily.

            “Valeria… A ty?”

            “Margarita…”

           “Ty jsi tu byla celou tu dobu?”

           “Asi ano… Co se stalo?”

           “Žiji… Miluji… Pomáhám…”

           “Opravdu?”

           “Ano… Copak ty nechceš?”

           “No… Vlastně ano…”

           “Tak proč jsi byla zlá?”

            “Já vlastně ani nevím… Všechno bylo tak… Nikdy jsem neměla kamarády a když mi bylo třináct a Creagan se mnou začal kamarádit, zamilovala jsem se. Byl o dva roky starší. Nikdy nebyl nikomu zaslíbený. Pohledný, milý, silný… Vždycky stál na mé straně, vždycky byl u mě aby mi pomohl nebo poradil, když jsem potřebovala… Jenže pak přišla Lenka. Objevila se tu z jiného světa s drakem ve svém srdci a pak na nás Bheirg vyrukoval s tím proroctvím, o dívce, která přijde z jiného světa a pomůže vrátit Sidusův rod na trůn. Byla jsem šťastná. Měla jsem novou kamarádku a ještě k tomu někoho, kdo mi měl pomoci stát se královnou. Opravdovou královnou celé země a ne jenom těch několika lidí, kteří mé rodině zůstávali věrní…

            Jenže nic nemělo být tak jednoduché. Lenka přišla s tím že Creagan je můj bratr, což se ukázalo být pravdou. Nemohla jsme tomu věřit. Ona ho milovala a on její cit opětoval. Celý můj vysněný svět se zhroutil i ten dosavadní. Nikdo už se ke mně neobracel s otázkami co mají dělat, Teď chodili za Bheirgem, Creaganem a Lenkou. Vheorg měl ted to hlavní slovo a Lenka se stala symbolem naděje. Dokonce našla i zapomenutý palác. Oh, jak já ji nenáviděla! Jí i Creagana. Cizí žena přišla a vzala mi můj život, můj svět i budoucnost. Vůbec si neuvědomila jak moc mi ublíží. Nikdo to neviděl. Nikdo nebyl při mně, když jsme potřebovala, za to u Lenky byly pořád všichni!

           Nemohla jsem se dívat na to jak by mohla být šťastná. Tak jako ona dávala jed Lautusovi po kapkách, já dávala tentýž jed jí… Dívala jsem se jak chřadne a umírá, a cítila při tom uspokojení jako ještě nikdy. Pomsta byla sladká, opojná jako to nejlepší víno…

           Bheirg zemřel stářím ještě dříve, než jsme ho mohla zabít já a tak už zbýval je Creagan. Vlastní bratr, který mi ublížil nejvíc. Lhal mi. Věděl co k němu cítím a nic neřekl. Neřekl mi, že to nejde, že ho nesmím milovat… Jeho jsem chtěla potrestat nejvíc. Vzít mu trůn, zabít syna, nehodného naší krve. Chtěla ho vidět trpět, aby ztratil všechno tak jako já, aby poznal jaké to je…”

            „Ale vždyť stačilo tak málo… Lenka ti jistě nechtěla ublížit. Měla svých starostí dost a nemohla tušit, že jsi tak citlivá. Sama nejlépe víš, že je láska sobecká… Mohla jsi jim odpustit. Všem… Stačilo abys nebyla ta sobecká a mohla jsi se naučit milovat někoho jiného.“

           „Možná… ale už je teď jedno, ne…?“

           “Ale co bude teď? Obě tu být nemůžeme…”

           “Ty jsi vlastně já… Nebo, ne?”

           “Ano, já vím… Ale já nechci být zlá. Mám Triveta ráda.”

           “Triveta?” Její hlavou proběhlo těch několik vzpomínek na černovlasého jinocha, kterému jako prvnímu Lenka změnila barvu vlasů. Mladíka, který se stal Creaganovým velkým přítelem, ačkoliv byl o deset let mladší než její bratr.

            “Ano…”

            “Ale já…”

            “Milovala Creagana, já vím… Ale jsi jeho sestrou… Nemůžeš ho milovat a on nemůže milovat tebe… Trivet je svobodný, hodný a chytrý…” Do těch slov vložila všechen svůj cit, který v ní Terivet probudil.

           “Ale mě by nemiloval…”

           „Ale ano. Já jsem ty a ty jsi já…“

           „Je o tolik mladší…“

           „Ale  má mě rád. Viděla jsem mu to v očích. Pojď…”

           Už nebyla Valeria, ani tři stále se hádající hlasy. Margarita nalezla sama sebe.

           Trivet se nad ní skláněl se strachem v očích. Co jsem to udělal? Co bude až se probudí?, ptal se sám sebe a cítil odpovědnost za to, že po jeho slovech padla na zem v bolestech. Bolest zdá se ustoupila ale ona se stále neprobouzela. Zaplavila ho panika.

           Rozběhl se do vesnice. “Valeria, Valeria omdlela,” volal zoufale, když doběhl do vsi. Lidé se na něho otočili podezřívavě, ale také s obavami. “Omdlela a neprobouzí se,” řekl konečně a lidé, které oslovil, se s ním vydali k místu, kde ležela.

      ***

           Margarita otevřela oči. Pamatovala si vše co se stalo. Měla vzpomínky své i Valeriiny. Sotva se jí podařilo zaostřit svět kolem sebe uviděla Trivetovu ustaranou tvář. Seděl u ní, ale už nebyli na louce za vesnicí, nýbrž v domě švadleny, kde pobývala. Hleděli na sebe vědoucím pohledem. Cítili totéž zoufalství, a stejnou naději i bolest v srdci.


      Vydáno: 4.9.2016 20:53 | 
      Přečteno: 347x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.