Volání krve - Kapitola 6

Ardolovi plány

Na Talron se snesla noc. Pomalu temnělo jedno okno za druhým, až zůstal vzhůru jen muž, který zrovna držel hlídku. Tedy, alespoň si to všichni mysleli.

Karmen zírala do tmy a přestože ležela bez pohnutí, srdce jí divoce bušilo. Náhle někdo zaťukal na okno. Karmen sebou maličko trhla a pak jako myška vyklouzla z postele a otevřela pozdnímu návštěvníkovi.

Když se Eric škrábal dovnitř, trnula strachy, aby se Ardol nebo Trevor neprobudili, ale měla štěstí, oba její opatrovníci spali jako když je do vody hodí. Karmen mu opatrně pomohla a jakmile byl uvnitř, skočila mu kolem krku a vášnivě ho políbila.

„Všechno v pořádku?“ zeptala se, když se pustili.

„Jo. Belle slíbila, že kdyby naši přišli na to, že nejsem v posteli, tak jim řekne, že jsem nemohl spát a šel se projít,“ ujistil ji Eric.

Karmen se tiše zasmála a přitiskla se k Ericovi. Oba se chvěli vzrušením ze svého dobrodružství. Poslední dva týdny proběhly ve znamení přísně utajované lásky a Karmen měla pocit, že hoří. Ericovi se na veřejnosti skoro vyhýbala, protože se bála, že by s ním nedokázala mluvit jako s jinými lidmi, ale když se ocitli sami, ať už v noci v jejím pokoji nebo na různých místech v lese, přála si, aby ta chvíle nikdy neskončila. Jediný, kdo o nich věděl, byla Belle, jejich jediný spojenec.

„Vaše máma se dneska zase pohádala s Ardolem. Tenhle týden na sebe ječeli už potřetí,“ zašeptala Karmen.

„Já vím. S tátou se teď taky pěkně štěká,“ přikývl Eric. „Párkrát tam padlo tvoje a Augustovo jméno. Asi už tě chtějí dostat pod čepec.“

„To se jim nepovede. To radši uteču,“ prohlásila Karmen bojovně.

„A kam bys utekla? Pro nás není nikde bezpečno,“ připomenul jí Eric a nechal si mezi prsty proklouznout jeden pramen jejích rudých vlasů.

„Co třeba Tristenol? Tam aldormské půtky nikoho nezajímají. Mohla bych tam získat podporu dvora a třeba se sama stát královnou. Nebo bych si daleko spíš našla nějaké hezké místo, kde bych zůstala s tebou.“

„Tohle je jenom snění, Karmen. Nedokážu si představit, že by nám to prošlo,“ zavrtěl Eric smutně hlavou.

Karmen schlíple sklonila hlavu a byla ráda, že Eric ve tmě nevidí její slzy. „Tak mě nech snít,“ zašeptala. „To je všechno, co můžu dělat.“

Eric si ji přitáhnul a políbil. Ani jeden z nich si nevšiml tichých kroků, jak někdo, kdo poslouchal za dveřmi, odešel.
 

Uplynuly tři dny a Ardol si odpoledne zavolal Karmen do kuchyně. Přistupovala před něj se sevřeným srdcem. Přišel na to? Ví o mně a o Ericovi? A co udělá?

Překvapilo ji, že byli přítomni i manželé Rawneovi. Svatba? blesklo Karmen hlavou a málem se jí podlomily nohy. Rozechvěle se posadila na židli, která na ni čekala a neodvážila se podívat se komukoliv z nich do tváře.

„Už jsi skoro dospělá,“ oslovila ji Dairin Rawneová. „Blíží se čas, kdy budeš muset přijmout roli, která je ti předurčena – roli královny.“

„Budu se vdávat,“ hlesla Karmen nešťastně. Před očima měla Ericovu tvář. Nedokázala si představit svůj život bez něho. Nebo hůř, s Ericem v sousedství, ale po boku jiného muže.

„Časem ano,“ přisvědčil Eric Rawne. „Ale je třeba, aby se někdo vyznal ve dvorských způsobech a v politice. Nevíme, kdy přijde žena, o které mluví proroctví, ale musíme být připraveni. Král nemůže opustit svoje lidi, ale ty zatím nejsi vázaná. S několika dalšími pojedete do Tristenolu.“

„Cože?“ vykulila Karmen oči. Představa, že by od Erica byla odloučená úplně, ji děsila možná ještě víc než představa svatby. Měla pocit člověka, který si stěžoval, že stojí po kolena ve vodě, a pak se začal topit.

„Pojedu s tebou já a pár dalších lidí,“ ubezpečoval ji Ardol. „Určitě tvoje malá kamarádka Anabelle a Roman a Halvar Brokeovi. A Petr Kobler a Robert Daven.“

Karmen se na něj dívala s hrůzou v očích. Odejít? Opustit Talron? Erica? Jak by mohla? Něco takového by ji muselo zabít. Nedokázala si to představit. A do Tristenolu?

Já jsem sice říkala, že bych tam mohla odejít, ale myslela jsem, že bych tam utekla s Ericem. Ne sama... Ne sama...

„Takže se připrav. O příštím novu pojedeš,“ oznámila ji Dairin a vstala.

O příštím novu! Jenže do toho chyběly sotva tři týdny!

Rawneovi odešli. Osaměla s Ardolem.

„Ardole...“ pípla. „Co tam budu dělat?“

K jejímu překvapení Ardol vyhlédl ven, aby se ujistil, že jsou Rawneovi pryč, a pak se posadil proti ní.

„Ty si krále nechceš vzít, viď?“

Něco v jeho tónu Karmen zaujalo. Odložil veškerou otcovskou přísnost, se kterou se na Karmen vždycky obracel. Náhle se jí zdálo, že v ní vidí někoho jiného. Její matku? Možná.

„Už jsem ti říkala, že ne,“ odpověděla pečlivě neutrálním tónem. Nevěděla, kam Ardol míří.

„Tak dobrá. Už dlouho jsem přesvědčený, že August Halim není dobrý král a že jeho nárok na trůn je možná i menší než tvůj,“ vysvětloval polohlasem. „Rawneovi samozřejmě o něčem takovém nechtějí ani slyšet. Víc jak deset let jsem mlčel, ale nechci, aby ti zničili život.“

„A co tak najednou?“ ušklíbla se Karmen. „Ještě nedávno jsi byl celý žhavý provdat mě za Augusta.“

„Zvážil jsem to a dospěl jsem k závěru, že kdybych tě provdal proti tvé vůli, tak by mi to tvoje matka neodpustila.“

„Moje matka je mrtvá,“ odsekla Karmen. Nesnášela, když se s ní Ardol oháněl, a že to dělal často. „Je na čase, aby sis to uvědomil.“

„O tom jsme ale nemluvili,“ napřímil se Ardol podrážděně. „A co se týče Tristenolu...“

„Jo, to by mě taky zajímalo. Co si myslíte, že tam asi tak budu dělat?“ vpadla mu do řeči. Vztek, který v ní probudila zmínka o matce, ještě přiživený hrůzou z toho, že ji odtrhnou od Erica, vybublával na povrch.

„Mám svoje plány. Jsem si skoro jistý, že vyjdou. Merthovi, u kterých jsme já a tvoje matka kdysi bydleli, žijí v Tristu. Můžeme bydlet u nich a dostanou nás i ke dvoru.“

„No jistě, to jste mi už říkali. Mám se učit etiketu a politiku. No a?“

„Tys to ještě nepochopila?“

„Co jsem měla pochopit?“

„Co mám v plánu.“

Karmen měla pocit, že ji něco zásadního uniká. Ardol se tvářil nevěřícně, jako by to bylo úplně jasné.

„A co máš v plánu?“

„Udělat z tebe královnu Aldormy, samozřejmě.“