Jsme ztracená generace, pomyslela si Karmen Rawneová, když stála nad tělem svého tchána. Eric Rawne starší vypadal ve smrti menší a křehčí, než si ho pamatovala. Po dlouhé, vleklé nemoci ho nakonec zabila zpráva o smrti jeho syna. A na Karmen zůstalo pochovat je oba.
Zavřela dveře pokoje, kde spočíval mrtvý, a vrátila se do své studené a prázdné ložnice. Aspoň vím, jak se musela cítit matka celé ty roky. Je stejně studený a prázdný celý život vdovy?
Jsme ztracená generace, napadlo ji znovu, když zhasínala lampu. Díváme se do mrtvé minulosti a živá budoucnost nám uniká mezi prsty. Jsme generace planých nadějí, čekání a nenaplněného proroctví. Měli jsme obrovskou sílu i vůli a to všechno jsme promarnili na neplodné úsilí. Zaslepená, prázdná, pyšná generace, to jsme my, první děti Talronu, to je svět, který jsme vytvořili pro naše potomky. Kéž by tak oni dokázali to, k čemu my nedostali možnost. Arthur, to je chytrý a dobrý chlapec, a malá Any a můj vlastní syn. Chraňte je všichni draci, snad nám jednoho dne odpustí naši hloupost. Jak k tomuhle vlastně došlo?
Tahle otázka jako by ji přenesla o téměř pětadvacet let zpátky. Doufala, že v těch vzpomínkách najde odpověď.
Volání krve - Prolog
Prolog. Já vím, není to nic moc, ale snad se to v průběhu povídky zlepší. Už aspoň vím, kam to chci směřovat. Po vzoru divadla Járy Cimrmana jsem provedla pár škrtů - počet mrtvol je sice neznámý, ale snížila jsem na polovinu počet milostných zápletek, dokonce se mi možná povede zapojit i Augusta Halima a radikálně jsem zvýšila vyspělost Karmen Volanové.
P.S. Vím, že prolog je kratičký.
P.P.S. A vím, že avatar je strašný, ještě ho zkusím předělat.
Vydáno: 1.9.2016 13:12 |
Přečteno: 379x |
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.