Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Země bez draků

      Země bez draků - Kapitola 35

      Země bez draků - Kapitola 35 Teď už se bude jen uklízet po válce. Ryko má ale jiné starosti.

      35. Znovuzrození

      Tu noc samozřejmě nezamhouřil oka. Vzdáleně si uvědomoval, že kolem občas někdo chodí a mluví na něj, ale neslyšel je. Držel Ireninu ruku a v některých chvílích měl pocit, jako by jí jen tím bránil vznést se na hvězdné nebe, které mohl vidět za oknem. Snažil se nemyslet na svůj sen o Samuelovi a na jeho poslední větu.

      Kam jdeš?“

      Čekat. Na vás na všechny.“

      Na ni si ještě počkáš, Same. Máš tam přece Lenku, ty se tam určitě nenudíš. Irenu nepotřebuješ, nech mi ji ještě chvíli tady na zemi.

      Úsvit mu přinesl naději. Léčitel mu tvrdil, že jestli Irena přežije noc, bude mít o hodně lepší naději, a proto když jí na tváři polechtaly první sluneční paprsky a ona stále dýchala, měl Ryko poprvé od jejího zranění pocit, že se může nadechnout také.

      Krátce poté otevřela oči. Nemluvila, ale spolkla pár doušků bylinného odvaru, než znovu ztratila vědomí. Znovu ji chytil za ruku a přitiskl si její prsty ke rtům. Služebná mu přinesla jídlo, ale on si ho nevšímal. Uvědomoval si, že nejedl od včerejška, ale nedokázal se nacpávat, zatímco ona bojovala o život.

      Měl čekat, že se brzy poté objeví Camilla.

      „Musíš něco sníst,“ prohlásila důrazně.

      „Nemám hlad.“

      „Koukej se zvednout a jít se umýt, najíst a vyspat, než se tu zhroutíš.“

      „Nemůžu ji tu nechat.“

      „A jak jí pomůžeš, když omdlíš vyčerpáním?“

      Otočil se na ni s takový výrazem, až o půl kroku ucouvla. „Co když umře? Co když umře, zrovna když tu nebudu? Možná nedokážu zacelit její rány, ale ať se stane cokoliv, nebude sama.“

      Camille poklesla ramena a pak přikývla. „Dobře, ale sníst můžeš něco i tady. Podívej, nechám ti tu talíř s nějakým studeným jídlem. Něco si dej, ať máš sílu tu s ní vydržet i dál.“

      V tu chvíli se otevřely dveře a do místnosti vstoupil Colin. Zaváhal a pohledem přejel nehybnou Irenu na lůžku, strhaného Ryka v křesle vedle ní a jako vždy dokonale upravenou Camillu s talířem obloženým šunkou, sýrem a zeleninou. Nejistě přešlápl, ale pak přešel rovnou k věci.

      „Ryko, pozítří odjíždím zpátky do Tristu. Chci tam odvézt Waldemara a Rosalii a očekávám, že než tam dorazím, tak budou Filip Orb a Andreas Laustane prosit, abychom jim dovolili vzdát se. Sejde se Rada a budeme rozhodovat o nové podobě Tristenolu. Pojeď s námi.“

      „Ne,“ odpověděl Ryko bez rozmýšlení.

      „V Radě budeme potřebovat tvůj hlas...“

      „Já už nejsem člen Rady. Postavení regenta jsem se zřekl. Camilla to má někde oficiálně,“ řekl.

      „Jsi pořád markýz a postavení regenta ti můžeme zachránit. Odstoupení jsi sepisoval pod tlakem, hrozili ti smrtí a smrtí tvojí...“ zarazil se. O svatbě ještě nikomu neřekli, kromě té osudové chyby, kdy se Irena představila svým novým příjmením Rosalii.

      „Mojí ženy,“ prohlásil Ryko.

      Colin i Camilla oba zalapali po dechu, i když v Colinově výrazu viděl, že už vymýšlí, jak to vyžehlit a jak upokojit Glenvena, aby se Ryko mohl vrátit ke dvoru i s manželkou.

      „Kdy?“ vydechla Camilla.

      „Večer před tím, než přišel ten dopis od Waldemara. Oddal nás otec Markus, máme na to i svědky,“ dodal.

      „A já myslela, že přede mnou můj kněz nemá žádné tajemství,“ zavrtěla Camilla hlavou.

      „Svědky?“ zvedl Colin obočí.

      Ryko ale nechtěl Simeonovi a Ambře zavařit a tak se beze slova otočil zpátky k Ireně. Už na tenhle hloupý rozhovor promrhal dost času.

      „Neodpověděl jsi mi,“ naléhal Colin, když bylo jasné, že Ryko nehodlá nic říkat. „Pojedeš do Tristu?“

      „Odpověděl. Nejedu.“

      „Rád ti pomůžu, budu rád, když se vrátíš do regentského křesla, ale nemůžu to udělat, když tam nebudeš.“

      „Já nechci, abys pro mě něco dělal.“

      Využil Colinova ohromeného ticha, aby se ujistil, že Irena stále dýchá a že ji svou hádkou neruší.

      „Musíš se účastnit jednání. Jako regent, i když bývalý, máš povinnost...“

      Tím Rykovi došla trpělivost. Vyskočil by na nohy, ale s tím, jak na tom po tom všem byla jeho noha, se jen otočil v křesle. „Povinnost?“ zasmál se ostře a odhrnul plášť přehozený přes nohy. Koleno měl oteklé tak, že mu léčitel rozstřihl nohavici kalhot až do půlky stehna, a teď vykukovalo z tmavé látky jako ohyzdné memento. Colin stáhl obočí, jako by ho něco oslnilo, a Camilla odvrátila pohled. Ani jeden z nich jeho nohu pořádně neviděl od toho dne, kdy ho Barbora vyvedla z vězení. „Podívej se na to. Tohle je moje doživotní renta. Pohřbil jsem otce, matku a nejlepšího přítele. Kvůli mě uvěznili mého bratra, Marysu jsem stál živobytí a Irena ještě není za vodou. Nemyslíš, že jsem daleko nad rámcem jakékoliv povinnosti?“

      „Ale... ale... co Simi?“ vykoktal Colin.

      „Bude mít tebe a Camillu a spoustu dalších lidí a nejhorší hrozby budou odklizené. Zvládnete to i beze mě,“ pokrčil rameny a otočil se, aby neviděl, jak se Colin s Camillou tváří.

      „Tebe nezajímá, co se bude dít dál? Co se stane s královstvím a králem, za které jsi tak moc bojoval?“ zeptala se Camilla tiše.

      „Ne. Mě zajímá, kdy se Irena probere a kdy jí bude zase dobře. Zajímá mě, kde si najdeme nějaký malý kousek půdy a zkusíme tam něco vybudovat. Ale kdo bude další regent? Odkud bude nějaká holka, kterou nakonec vnutíte Simimu za ženu? Kdo dostane tituly a pocty a kdo ne? To už mě víc zajímá, kolik koťat vrhne Micka ze stájí.“

      Nesmyslně ho napadlo, že kdyby tam byl Samuel, zvedl by obočí a prohlásil něco ve smyslu: Micka je březí? A to se dozvídám až teď? Jenže Samuel tam nebyl, jen manželé Gorlanovi. Colin se na něj beze slova díval, než se otočil a odešel. Camilla se ještě zdržela, ale když si jí Ryko nevšímal, odešla také. Zůstal po nich jen talíř jídla a konečně ticho a klid.

      Ryko si s úlevou povzdechl a vrátil se ke svojí hlídce.

       

      ***

       

      Večer otevřela oči a tentokrát dokázala i mluvit. Znal ji a miloval a tak ho nemělo překvapit, že její první slova zněla: „Vypadáš příšerně.“

      „Ty teď taky nejsi zrovna k nakousnutí,“ vrátil jí rýpnutí, ale při tom se usmíval. Sotva šeptala a vypadala, že nemá sílu ani zvednou ruku, ale oči měla jasnější než když se probudila během dne.

      „Já mám důvod,“ ukázala očima směrem ke svým obvazům.

      „Já mám ten samý,“ řekl něžně a pohladil ji po tváři. „Máš hlad?“

      Zavrtěla hlavou, ale on jí stejně vnutil alespoň trochu hovězího vývaru a bylinkového čaje. Pak ji nechal, aby zavřela oči, ale tentokrát usnula, neztratila vědomí. Ten večer se odešel vykoupat, převléknout a oholit. Ráno ho Irena přivítala otevřenýma očima a konstatováním, že vypadá konečně jako člověk. Kolem poledne léčitel prohlásil, že je paní markýza mimo ohrožení života, a mohl nastat postupný proces uzdravování. Jakmile se mohla s dopomocí posadit, Ryko si na noc lehl do vedlejšího pokoje a spal, dokud pro něj ráno nepřišla služebná s tím, že se paní markýza probudila. Na chodbě před Ireniným pokojem potkal Camillu, která právě odcházela od nemocné.

      „Děláte pokroky,“ prohlásila. „Oba dva.“

      „Jak jí je?“ zeptal se.

      „Chtěla vědět, jak se má její kůň, takže bych řekla, že celkem dobře,“ pousmála se Camilla, ale rychle zase zvážněla. Tenhle výraz znal. „Poslyš, Ryko...“

      „Nejedu do Tristu,“ odsekl.

      „To po tobě nechci. Říkal jsi, že chcete s Irenou něco vybudovat. Já...“ přešlápla nervózně. „Mluvili jsme o tom s Colinem, než odjel. Jen co si budu jistá, že Ciaran zvládne cestování, tak se k němu v Tristu připojím. Čeká nás tam hodně práce a sem se asi dostaneme jen zřídka, ale vévodství také potřebuje někoho, kdo ho po válce postaví na nohy. Říkali jsme si... Než se s Irenou rozhodnete, co dál, nechtěli byste chvíli zůstat tady? Pomoct lidem napravit všechny ty škody, dát to tu celé trochu do pořádku.“ Odmlčela se a čekala na jeho reakci.

      „Chceš, abych dělal regenta vévodství?“ zvedl překvapeně obočí.

      „Na chvíli. Dokud tě Tirabil bude potřebovat a dokud ty sám budeš chtít,“ dodala spěšně.

      Trochu se pousmál. To budování si představoval v daleko menším měřítku, ale tuhle službu mohl staré přítelkyni prokázat.

      „Promluvím si o tom s Irenou. Ale řekl bych, že se tu stejně zdržíme, dokud se nezotaví.“

       

      ***

       

      Seděl vedle ní na posteli, ona opřená o jeho rameno a užívali si sluneční paprsky. Oba měli v ruce knihu, ale Ryko tu svoji ignoroval a raději si pohrával s jejími vlasy. Irena se sice tvářila, že čte, ale už to bylo dávno, co naposledy otočila stránku.

      „Camilla mi řekla, že ti přišel dopis od krále,“ promluvila nakonec Irena.

      „Donašečka,“ zabručel Ryko.

      „Prý tě zve ke dvoru,“ pokračovala. „Mimo jiné by rád věděl, kam se poděla koruna Trista Velikého.“

      „Nikam nejedu. A tu korunu schovával Samuel, netuším, komu řekl, kam ji dal.“

      S bolestivým syknutím se na posteli pootočila, aby mu viděla do obličeje. „Měl bys jet,“ prohlásila důrazně.

      „Co tam budu dělat?“ protestoval Ryko.

      „Loučit se,“ řekla.

      „To říká ta pravá. Pokud vím, ty se zpátky neohlížíš,“ popíchnul ji polovičatě.

      „Možná bych měla začít,“ pokrčila rameny a vzápětí si stiskla bok, ve kterém ji při tom pohybu píchlo.

      „Nechci tě tu nechávat, ještě ti zdaleka není dobře.“

      Irena se na něj podívala jako matka na zlobivé děcko. „Prostě to potřebuje čas a tím, že kolem mě budeš běhat jako zmatená kvočna, to neurychlíš. Jen jeď. Kvůli Simeonovi.“

      „Měli byste si všichni najít i jiný důvod než kvůli Simeonovi.

      „Já nemluvím o králi. Mluvím o klukovi, který tě považuje za přítele. Měl bys mu to vysvětlit, hezky z očí do očí,“ odvětila.

      Pod jejím pohledem brzy povolil, protože v tomhle měla pravdu. Králi nedlužil nic, ale Simimu ano.

      „Určitě tu budeš v pořádku?“

      „Neboj, jsem v dobrých rukou.“

      „Můžu ještě počkat, dokud ti nebude líp...“

      „Ryko? Chceš moje uzdravování urychlit?“

      „Mám zůstat?“

      „Běž se balit, než ti jednu vrazím a zase se mi otevře rána.“


      Vydáno: 16.7.2018 21:33 | 
      Přečteno: 353x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Eillen
      Správně Ryko! Na krále a království už kašli. Dal si jim toho až moc. Ale je dobře, že myslíš na Simiho. Jen se bojím, že vaše rozloučení bude mít hořkosladký nádech...