Poslední slova. Konec příběhu Karol Volanové. A konec jedné etapy mojí tvorby. Zlato a stříbro je mojí (zatím) nejdelší povídkou. S Karol jsem se hodně ztotžnila a promítla jsem do ní své zážitky i sny. A musím říct, že po Angusově smrti jsem měla hodně dlouho problémy psátUplynulo sedm let a byl zase úplněk.
Vesnice Talron vzkvétala. Lidé si pomáhali a drželi při sobě proti celému světu. Čas a nouze setřely rozdíly mezi šlechtici a obyčejnými lidmi a na jejich dětech už téměř nebylo poznat, které se narodilo urozené a které ne. Začínali přibližně se čtyřiceti obyvateli, ale během prvního půl roku se k nim přidalo dvacet dalších z celé země. Vždyť také rozeslali ty nejodvážnější mladé muže po celé Aldormě, aby šířili zprávu, že princ přežil.
Z Augusta už byl sedmnáctiletý mladík a i když si Karol královskou osobu představovala jinak, vláda, kterou pomalu začal přebírat, fungovala.
Karol se pro lidi snažila udělat všechno, co bylo v jejích silách, a lidé ji měli raději než Augusta nebo Erica. Ardol si z ní dělal legraci, že si hraje na jejich princeznu, ale Karol to vtipné nepřipadalo. Ano, bývala princeznou z Talronu, ale to už bylo třináct let pryč.
Eric a Dairin si od sebe udržovali odstup, Dairin se starala hlavně o Augusta, Eric zatím vychovával Erica mladšího, Belle a Mariannu. Kromě toho stíhal vést celou vesnici, i když Ardol a Trevor mu pomáhali, kde mohli.
Ardol se neoženil, pořád nadbíhal Karol, ale ona v Talronu nedokázala myslet na jiného než na Anguse. Do jejich přátelství se vkradla hořkost, hlavně poté, co jeho dvoření otevřeně odmítla.
A Karol umírala.
Začalo to ten den, kdy se rozhodli čekat na dívku, o které mluví proroctví. První dva roky se nemoc projevovala jen jako občasné záchvaty kašle, ale později začala vykašlávat krev. Po pěti letech se přidalo omdlévání a to všechno bylo čím dál tím častější. Linda Brokeová ji sice utěšovala, že ještě může mít spoustu času, ale Karol poznala milosrdnou lež.
Už udělala všechno, co bylo třeba. Požádala Erica a Dairin, aby, až přijde čas, provdali Karmen za Augusta, protože musela uznat, že Dairin měla pravdu, jejich společným nárokem by nic neotřáslo. Napsala dopis na rozloučenou Ardolovi a doufala, že starý přítel neudělá nějakou hloupost. Nikdy nepřekonal své nepřátelství k Ericovi.
Udělala všechno, co bylo třeba.
Vyšla ze srubu do úplňkové noci. Proklouzla kolem hlídky a na louce za vesnicí na ni čekali. Trevor a mladý muž s fialovými vlasy a opálovýma očima. Několik dní předtím mluvila s Trevorem a věděla o nich dvou všechno. Tehdy na Trevorovi vymohla slib, že ji nenechá déle se trápit.
„Gretieme, Ohene,“ pokývla jim.
„Nemohla jsi ničemu z toho zabránit,“ řekl Ohene. „Poradila sis, jak nejlépe jsi dovedla. Prokletí by si svou cestu našlo tak jako tak.“
„Splníte slib?“ zeptala se místo odpovědi.
„Dračí slovo je nezrušitelné,“ ujistil ji Gretiem-Trevor.
Karol zavřela oči a v duchu se vrátila o dvanáct let zpátky. Skoro se i zdálo, že znovu drží Angusovu ruku. Před očima se jí vznášely tři tváře. Samozřejmě první patřila Karmen, její milovaná dceři. Vedle ní ji k sobě úsměvem zval Angus, stříbrný vlk z rodu Clemens. A poslední byl zrzavý kluk z Borové, ze kterého si jako malá dělala legraci, její rytíř. Usmála se.
Její tělo se zhroutilo do trávy tak jemně a pomalu, jako by se ukládala ke spánku.
„Tohle není konec,“ řekl Ohene.
„Ale nemyslíš, že si zasloužila šťastnější osud?“ namítl Gretiem.
„To nevím. Málokdo na světě dostane to, co si zasloužil.“
Na to Gretiem neměl odpověď. Poklekl vedle jejího těla a pohladil ji po tváři. Do trávy dopadla jedna zlatá slza jako mlčenlivý epitaf za Karol Volanovou, stříbrnou vlčici ze severu.
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.