Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Zlato a stříbro

      Zlato a stříbro - Kapitola 11

      Zlato a stříbro - Kapitola 1111.kapitola

      Třetí setkání

       

      Druhý den přišel dopis od otce. Ptal se, kdy přijede Karol domů, a ona nevěděla, co mu odpovědět. Princ poslal po poslíčkovi sedm set zlatých, sotva vyšlo slunce. Karol vlastně neměla v Telmiru co dělat. Jenomže zvědavost ji nedovolovala odejít. Chtěla přijít na kloub těm drbům o otci a zároveň chtěla zůstat v blízkosti prince Anguse.
      Otci odpověděla, že všechno jde ztuha a že bude v Telmiru ještě nějakou dobu muset zůstat. A po obědě dostala vzkaz od Anguse. Zval ji na přehlídku koní z královských stájí.
      To odpoledne strávili spolu jako přátelé. Ani jednou se jeden druhého nedotkli. Na konci přehlídky královských stájí ji Angus pozval na hon na lišku, potom jí ukázal i Telmir, a během dalších dvou týdnů neminul den, kdy by Angus a Karol nebyli spolu. Podnikali všechno možné, ale Karol si všimla, že se nikdy nedostala do blízkosti Dairin Rawneové nebo Rebeky. Vlastně se většinou zdržovali stranou Telmiru.
      Jenomže Karol během těch dvou týdnů zjistila, že Angus není jenom obyčejný přítel. Ta touha nikdy ho neopustit, touha vidět ho chovat na kolenou děti a vnoučata, touha zestárnout po jeho boku a být pro něj stále stejně krásná jako teď...
      Karol odmítala vyslovit to slovo, byť jen v duchu, ale zároveň tušila, že to sama před sebou nedokáže dlouho skrývat. Snažila se na něj nemyslet, ale když zrovna nebyla s ním nebo nespala, přecházela neklidně po domě a počítala minuty do chvíle, kdy ho zase uvidí.
      Jednoho rána se vraceli z projížďky po okolí, když Angus, teď jaksi podivně zamyšlený a smutný, až to Karol rvalo srdce, vyslovil ten návrh.
      "Dnes v noci bude úplněk. Nechcete v naší projížďce pokračovat?"
      "Co to má znamenat?" zeptala se Karol nedůvěřivě.
      "Jezdím ven každý úplněk, ale vždycky sám. Neznám nikoho, kdo by krásu úplňkové noci ocenil - ale s vámi to chci zkusit. Jen jako přátelé," dodal spěšně.
      "Kam mám přijít?" Karol nehodlala promeškat jedinou příležitost být s Angusem.
      "Pošlu pro vás. Budeme potřebovat, aby někdo hlídal. Kdyby nás viděli uprostřed noci spolu o samotě, druhý den by si o nás povídali až v Tristenolu," ušklíbl se lehce Angus. "Na viděnou večer," řekl a políbil jí ruku na rozloučenou.
      Celý zbytek dne strávila Karol jako na jehlách. Už od poloviny odpoledne postávala u oken a čekala na člověka, který pro ni přijde.
      Objevil se až za hluboké tmy. Nešel nahoru, naopak žádal, aby za ním slečna Volanová šla ke dveřím. Karol, už oblečená do šedých jezdeckých šatů, ochotně seběhla dolů. Poznala Erica Rawneho. Byl také oblečený jako jezdec a přes ramena měl velký černý plášť.
      "Počkejte, jen si přivedu koně," požádala ho Karol.
      "Není třeba. Princ pro vás má koně připraveného," ujistil ji Eric a vydal se dolů ulicí. Karol nezbylo než jít za ním.
      Neušli ani pár kroků a ze stínů se vynořila sehnutá tmavá postava.
      "Zastav, Karol Volanová, a nechoď dál!" řekla skřípavým hlasem.
      Karol opět poznala starou žebračku.
      "Běžte pryč! Nechte mě konečně na pokoji!" obořila se na ni Karol.
      "Otoč se a nechoď vstříc své záhubě. Půjdeš-li dál, do toho lesa, k princi Angusovi, nenajdeš své štěstí. Pokud půjdeš, nikdy se neprovdáš za toho, koho budeš milovat. Stejně tak i tvoje děti budou o svou lásku muset bojovat a ne všechny ten boj vyhrají. Když si budeš zahrávat se srdcem někoho jiného, nakonec zjistíš, že nejhlubší jizvy zůstaly na tvém vlastním srdci," pronesla stařena.
      "Kdo jste, že se mi neustále pletete do života?" zeptala se Karol ostře.
      "Snažím se tě zachránit," odpověděla žebračka.
      "Tak to si můžete ušetřit námahu. Já vím, co je pro mě dobré," odsekla Karol. Překřikovala svůj strach z jejích slov, strach z toho, že ta žena o ní zřejmě věděla všechno.
      "Neboj se, už mě neuvidíš," ujistila ji stařena.
      "To doufám," prskla Karol a rozeběhla se, aby dohonila Erica, který na ni čekal opodál. Cestou násilím ze své hlavy vytěsňovala všechny myšlenky na setkání s touhle žebračkou. Čekal na ni Angus a nemohla si dovolit rozptylovat se něčím jiným.
      Stařena ji pozorovala ze stínu.
      "Tak silná láska a tak špatná volba. Ubohá žena," zašeptala tichounce.
      Pak se opřela o hůl a vydala se pryč, tentokrát nadobro.

      Princ čekal pod hradbami se třemi koňmi. Karol si s překvapením uvědomila, že i on si vybral šedý kabátec. Ladili k sobě barvami i povahami.
      "Vítám vás. Odpusťte mi, že jsem vás nenechal vzít si vlastního koně. Jenomže si vás této noci nedovedu představit na jiném než na téhle stříbrné klisně z mých stájí," ukázal na krásné, ušlechtilé zvíře, které se třpytilo ve světle měsíce jako jeho oblek tehdy na plese.
      "Nezlobím se, nebojte se," ujistila ho.
      Usmál se, až se jí zatočila hlava, a jeho oči vypadaly jako dva měsíce v úplňku. Pomohl jí do sedla a pomalu se rozjeli do lesa. Eric brzy zůstal vzadu, ale ani si toho nevšimli. Nemluvili, ale zase nemohli z toho druhého spustit oči. Ta noc byla kouzelná.
      Jakýkoliv zvuk, jakákoliv slova by dokonalost té chvíle porušila. Cokoliv, co by zdůraznilo jejich lidskost, by zničilo jejich splynutí s úplňkovou nocí. Měsíční světlo stříbřilo všechno kolem. Stíny byly hlubší než za pravého poledne a jaksi živější. Už nevypadaly jako stíny, ale jako brány do jiných světů. Všude bylo ticho, klidné, pokojné ticho, jaké člověk nikdy neuslyší za světla.
      Angus a Karol tím klouzali jako dva přízraky, šedé bytosti utkané z paprsků měsíce. Drželi se kupodivu cesty, ale Angus po nějaké době zničehonic zabočil po úzké pěšině mezi stromy, kterou nebylo vidět, když člověk nevěděl, kde ji hledat. Karol ho následovala a nedaleko od cesty se před nimi otevřela louka.
      Bylo zvláštní, že tam nikdo nežil. Karol nikdy neviděla krásnější místo. Tráva, vysoká po kotníky, se vlnila jako moře, tak rozčepýřená oproti poklidné stříbrné stuze řeky, která tekla opodál. Angus přitáhl koni opratě, nechal ho stát mezi stromy na samém kraji louky, seskočil a udělal několik kroků kupředu. Karol na něm mohla oči nechat. Postavil se doprostřed louky, zavřel oči a zapomněl na celý svět. Lehký větřík mu cuchal vlasy a on mu nastavoval tvář.
      Karol sklouzla ze sedla a přešla k němu. Musel slyšet její kroky a šustot jejích šatů, jak stíraly rosu z trávy, ale oči neotevřel. Usmála se, ale jen zlehka, zlehýnka, aby neporušila vážnost a krásu celého toho místa. Vzala ho za ruku, postavila se vedle něj a zavřela oči. Čas se najednou vytratil beze stopy. Dopadaly na ně paprsky měsíce, vítr jim cuchal vlasy a jejich duše zpívaly společnou píseň.


      Vydáno: 29.8.2016 11:26 | 
      Přečteno: 165x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde