Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...

      Odkaž sem

      Kategorie: Zlato a stříbro

      Zlato a stříbro - Kapitola 38

      Zlato a stříbro - Kapitola 38 Další kapitola, dokončení toho, co se stalo v Petrově kameni. Karol utekla z hradu, ale vojáci zřejmě jdou i do vesnice. Po noci musí přijít i ráno. Co přinese?

      Následky hrůzné noci

      Karmen vzlykla a pevněji sevřela svoji matku. Karol se podívala na Trevora. Už jednou je dnes zachránil, bude to v jeho moci i podruhé? Když je drak, proč nepoužije svou moc?

      „Schovejte se na druhé straně Plešivce, tam je les,“ řekl. „Tam vás hledat nebudou.“

      A tak se Karol znovu vydala na útěk. Tentokrát držela za ruku svou dceru a za ní šla kovářova manželka se svými dětmi. Skryly se v lese a Karol nakonec na studeném, mokrém listí usnula.

      Probudili ji do šedivého, zamračeného svítání. Zjistila, že se jejich skupinka přes noc poněkud rozrostla. Připojil se k nim kovář Heller, Trevor, tři bratři Brokeovi s rodinami a paní Dougsová s mladším z chlapců.

      Další den byl pro Karol zlým snem. Viděla vztek a obvinění v očích lidí a vztahovala je na sebe. To ona připoutala pozornost nepřátel, její pýcha podpálila domovy jejích poddaných. Každý vzlyk byl nožem do jejího srdce, každá kletba patřila jí. Narazili ještě na několik vesničanů, kteří se k nim přidali. Nedokázali najít žádné jídlo a děti plakaly hlady. Kojeňátko Sáry Brokeové zemřelo.

      Zůstali v lese celé dva dny, než vojáci zase odtáhli. Nikdo nezaslechl, že by se aspoň snažili ta zvěrstva nějak ospravedlnit. Až když poslední z nepřátel přešel most přes Kamenici, odvážili se lidé opustit les a vrátit se do vesnice.

      Jen málo stavení uniklo ohni, ale pár těch, která stála dál od ostatních, bylo ušetřeno. Kovárna přežila téměř celá, domek Richarda Brokea a nedostavěná chalupa Milta Brokea také. Ale nebyly to domy, co vesničany zajímalo.

      Mrchožrouti už stačili zohavit mnoho těl, volně ležících ve vsi, ale bohužel ne tak, že by nešlo poznat v nich příbuzné, přátele a známé. Stará paní Hellerová padla uprostřed kovárny. Prostoduchou Regan zřejmě přibodli na dveře domu a pak meč vytáhli a ji nechali ležet. Čtvrtý bratr Brokeových byl ubit přímo na rynku.

      Karol nechala lidi jejich žalu, Karmen svěřila Trevorově péči, odmítla jeho nabídku doprovodu a vydala se nahoru k hradu. Tam chtěla být sama.

      Čím víc se blížila, tím hrůznější zkáza Petrova kamene vypadala. Spodní brána ležela v troskách. Na cestě k horní bráně leželo několik těl, jedno z nich vypadalo, že ten člověk utíkal, zatímco na něm hořely šaty. Z horní brány zbylo pár zčernalých trámů a trochu pokrouceného železa. A pak vkročila na nádvoří a viděla všechno. Čeledníky, které byly kvůli nedostatku peněz jen dřevěné, prostě zmizely, stejně jako sklady a vrátnice. Kuchyně, zbrojnice a stáje sice měly zdi z kamene, ale střechy doškové. Zůstal jen ten kámen, sice zčernalý a pokrytý popelem, ale zůstal. Hradní jádro bylo ohněm postižené nejhůř – celé kusy stropů se propadly a holé zdi, které ještě stály, neslibovaly možnost opravy. Hlavní věž se úplně zhroutila a pohřbila ve svých troskách poklad Anguse Clemense.

      Karol se nadechla a začala hledat mrtvé. Živé nepředpokládala.

      Bylo to těžké, většina z nich byla příliš ohořelá. Poznala kostru vlka na hlavních schodech a také jednonohého kuchaře. Ale jinak? Ani nedokázala říct, jestli to byl muž nebo žena.

      Když prolézala trosky kuchyně, vyrušil ji pohyb, který zachytila koutkem oka. Rychle se otočila a uviděla v rohu schoulenou postavičku. Když přišla blíž, zjistila, že je to kuchtička Hanele. Objímala si kolena a dívala se do prázdna.

      Karol k ní opatrně přistoupila a dotkla se jejího ramene. Hanele ani nezvedla hlavu. Karol s ní jemně zatřásla, ale dívka ji nevnímala.

      „Hanele! To jsem já, tvoje paní! Pojď odsud, Hanele,“ přemlouvala ji, tahala ji za ruku, ale stejně dobře mohla tahat některou z mrtvol kolem.

      „Hanele, přikazuji ti, abys šla se mnou! Hned!“ zvýšila na ni hlas, ale nepomohlo to. Nakonec se sesunula vedle ní a dala se do zoufalého pláče.

      „Karol!“ vykřikl někdo na nádvoří. „Karol, jsi tady?!“

      Donutila se vstát, i když se otřásala vzlyky. Ten hlas jí byl povědomý, ale odkud? Vrávoravě vyšla na nádvoří a uviděla Ardola.
      Je naživu, uvědomila si, ale pocítila jen chabou radost, přemoženou tím vším kolem.

      Přiběhl k ní a pevně ji objal. Ona mu objetí opětovala, svírala ho v náručí, jak nejpevněji dovedla. Ardol jí byl tak blízký, svým způsobem bližší než Trevor. Trevor byl téměř dokonalý, něco víc než ona, zatímco Ardol byl lidský, chybující a znala ho odmalička. Políbil ji do vlasů a dlouho nic neřekli ani se nepohnuli.

      „Viděl jsem Treanovy,“ zašeptal nakonec.

      Karol o tom nechtěla slyšet, ale věděla, že když to odloží, bude to ještě horší, a proto ho nezarazila, když pokračoval: „Jsou mrtví.“

      „Všichni čtyři?“ hlesla.

      „Všichni čtyři,“ zašeptal. „Utekli na Borovou, proto asi vypálili i nás. Derek a Didi se snažili bojovat, ale neměli šanci. Zatlačili je do stáje a tu podpálili. Rebeku probodli na našem prahu a ta holčička jim sice utekla skoro až k řece, ale dohonili i ji. A máma... máma je mrtvá...“

      „Nikdo jiný z rodiny?“ zeptala se Karol unaveně.

      „Ne, jen máma. Táta, Mona, Gavin i Leod jsou v pořádku. Schovávali jsme se na Velkém hřbetu, než odešli.“

      „Je tu... je tu Hanele, pamatuješ na ni? Nemůžu ji odsud dostat.“

      Ardol ještě chvilku počkal, než ji pustil a nechal se odvést k Hanele. Podíval se na ni a prostě ji vzal do náruče a zvedl. Odnesli ji dolů do vesnice, kde už shromáždili mrtvé, ale nic dalšího se nestalo. Táňa Brokeová, Hanelina sestra, se dívenky ujala, i když se nezdálo, že by ještě šlo něco dělat.

      Karol si uvědomila, že ji znovu pozorují a čekají, co řekne. Od té doby, co byl hrad před čtyřiceti lety dokončen a zabydlen, si lidé zvykli podřizovat se vedení Volanů. Tíha zodpovědnosti tedy teď ležela na Karol a ona uvažovala, co dál.

      Vycítila, že teď jí Trevor radu nedá. Od otcovy smrti jí několikrát odmítl sdělit svůj názor a ospravedlňoval to tím, že ona se rozhodla, že bude vládnout, takže ona musí volit.

      Nespravedlnost a zbytečnost krveprolití ji pálila jako ten oheň, který strávil Petrův kámen, Borovou i Podplešnou. Toužila po pomstě, ale uvědomovala si, že to je nad její možnosti. Ale král... král ztratil dceru, kterou nikdy neposypal popelem. Král slíbil svému lidu spravedlnost. Král ji vyslechne...

      „Půjdu na jih,“ řekla. „Pokleknu před králem a požádám ho o spravedlnost. Nemůže přehlížet, co se tu stalo. Zjedná nápravu a snad nám nahradí naše ztráty.“

      „Vrátí nám naše děti?“ vykřikla Kerstin Dougsová, která přišla o syna a manžela.

      „To nám nevrátí nikdo,“ odpověděla Karol. „Ale odvážím se ho žádat o vše, co lze dát. Půjdu za vás prosit.“

      „Já půjdu s tebou,“ položil jí Ardol ruku na rameno. „Jsem tvůj rytíř a kromě toho, než přišli Volanové, vládl tady v horách Brangan. Dlužím to všem tady.“

      „Já a moje rodina tě doprovodíme,“ pokročil kupředu Roman Broke, nejmladší z bratrů. Jeho žena, sestra kováře Hellera, sice vypadala vyděšeně jenom při té představě, ale neodvážila se říct slovo.

      Nakonec se k nim přidala ještě Kerstin Dougsová se synem Falconem, Jane Styronová se synovcem a neteří, mladí manželé Levinovi a Petr a Gabriela Koblerovi, kteří ztratili oba rodiče. Celkem, i s Trevorem, Ardolem, Karmen a Karol to bylo deset dospělých a devět dětí. Ostatní, v čele s kovářem Hellerem, se rozhodli, že se pokusí obnovit své domovy.

      Samozřejmě Karol a její skupina nemohli vyrazit ihned, museli nabrat zásoby a připravit se na dlouhou cestu. Karol nejdřív chtěla odvézt těla Treanových na jih, ale Ardol ji přesvědčil, že by to nebyl dobrý nápad. To, co z nich zbylo, pohřbili do jednoho hrobu na malém hřbitůvku, který vznikl na úpatí Plešivce jen pro oběti zvěrstev, které tam spáchal Loqar Niman.

      Když týden po požáru přecházeli most přes Kamenici, cítila Karol stále podivnou prázdnotu. Nedokázala si představit, co zlého nebo dobrého by ji na jihu mohlo čekat. Jako už jednou, nemohla se mýlit víc.


      Vydáno: 31.8.2016 20:28 | 
      Přečteno: 157x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde