Příspěvky uživatele

Upřímně? I mně je smutno. Ale současně nedokážu uvěřit tomu, že jsem to vážně napsala a protáhla na takovou délku. Momentálně 239 stran Tomu prostě nejde uvěřit.
Ale pořád to není finální a jsou přede mnou nejhorší možné práce - revize.

A práce na Dračím právu mi trošku děsí. Už původně to byl příběh o minimálně úroveň jinde, než Drak. A ráda bych, aby se mi to zase tak podařilo napsat. Ale bojím se, že už teď píšu své maximum a novou verzí Práva vás jenom zklamu...

Tu scénu v kočáře úplně vidím. Ticho, každý jen se svými myšlenkami. A jen letmá zmínka o sochách stačí, aby se vše zase srovnalo. Stačilo si jen říct, že jsou stále přátelé a už se vrátilo jejich staré rejpání do sebe. Tentokrát to schytal Samuel, ale oprávněně. Camilla má pravdu, on by se v Rykově situaci na všechny mračil (nebo by se netvářil vůbec nijak...)

Rozhovor Lamana a Ryka je první, kdy sleduji ty dva, že si nedělají naschvál. Lamanovo obava o Rykovu nohu mi přijde dojemná. Stejně jako Rykovo pocit, že by matku zklamal, kdyby nechal někoho jiného nést rakev. I to, jak se nevědomky shodli na čtvrté osobě nesoucí rakev. Prostě na to, jak jsou rozdílní, tak je poznat, že mají dost společného.

Obřad, i to, jak se každý vyrovnává se ztrátou, si popsala krásně. A Rykova cesta s rakví byla napsána tak věrohodně, že mě z toho až rozbolelo koleno.

No a co se týká finále, tak bylo jasné, že jde o průšvih (nechci být vulgární) už jen z toho, jak Samuel Ryka popadl a táhl ho stranou. To by si k němu jinak nedovolil (vzhledem k té noze). Mám pocit, že právě začíná boj o království...

Trivetovi nedělalo od začátku problémy o Samuelovi přemýšlet jako o kamarádovi. Tedy pro něj není ani problém o něm mluvit jako o Samovi. Prostě mu to přijde přirozené...

Lenka by se zhroutila víc, kdyby opravdu věřila, že má nějakou naději. Ono to sice napsané není, ale podvědomě jí muselo být jasné, že jí to nikdy nemůže vyjít. Jen prostě nedokázala žít s myšlenkou - co kdyby?

Samuel byl spíš nešťastný z toho, že je nešťastná Lenka. Ten v žádnou naději nedoufal, protože si své city neuvědomuje. I když představa, že se Ryko a Lenka setkají a spojí se proti němu mu musela vyvolat noční můry...

Lenku nemění ani tak těhotenství, jako ty migrény s tím spojené. Ty jsou vážně únavné a po nich je prostě taková nijaká. Všechno je jí jedno a nemá sílu na nic - tedy ani na hádky. To ale neznamená, že dny jejího kopání jsou pryč. Hned v další kapitole se zase ukáže v celé své "kráse".

část s kolébkou i zavinovačkou se mi při psaní vyvolávala úsměv na tváři a jsem ráda, že se mi podařilo ten pocit dostat i do příběhu.

Marysa jako nadšená učitelka je dokonalá představa. Úplně vidím, co všechno by Ryka dokázala naučit, kdyby si ji pustil blíž k tělu

Scéna, kdy se dozvídá Ryko o úmrtí matky je nádherně dojemná. Samuelův hraný klid, který předstírá jen kvůli Rykovi. Nesmělost a nervozita jeho synovce. Do toho Rykova paranoia. Prostě nádherný obrázek. I absence žalu u Ryka mi přijde v tu chvíli uvěřitelná. Jemu to v tu chvíli snad ani nedocházelo...

Jinak ani na vteřinu jsem si nepomyslela, že by za smrtí Elisy mohl stát Waldemar. Ale to je tím, že jsem dokázala uvažovat logicky. Což Ryko, v tu chvíli asi dost nasraný, nedokázal. Jinak bylo zajímavé sledovat Waldemara, který mohl nechat Ryka padnout na zem a vysmát se mu za jeho chromou nohu. A místo toho ho zachytil. Jestli to bylo z úcty k Elise nebo z jiného důvodu, to netuším. Ale ukázalo ho to na chvilku jako normálního člověka.

Ohledně Colina a jeho strachu, že Ryko udělá něco nezodpovědného... Ryko by si měl uvědomit, že i v něm má dobrého přítele. Nezná ho tak dlouho a tak důvěrně jako Samuela a Camillu, ale to na tom nic nemění. Už jen to, že s Rykem zůstával a nehnal se hned za Camillou něco svědčí.

A Ryko by si konečně měl uvědomit, že má kolem sebe jen pár lidí, kteří ho mají rádi a že by jim měl přestat ubližovat. Na místě Camilly bych se neodvážila za Rykem přijít. Bála bych se dalšího hněvu z jeho strany. No a Samuel je zřejmě stále uražený - což se mu nedivím. Ten se nikdy nikam nevnucoval a tak zůstal s jedinou další možnou osobou, která v danou chvíli rozuměla jeho bolesti. Je smutné vědět, že se všichni tři trápí a jen spolu by to dokázali překonat, ale ani jeden neudělá ten první krok...

Já to tam tedy ještě zapracuji. Pořád zapomínám, že ne všichni znají všechny detaily... Děkuji za připomenutí.
Jo. Lenka by bez Triveta a Samuela asi nevydržela ani týden. Snad si ti dva uvědomují, jak jsou pro ni důležití.

Beru na vědomí a budu se těšit na podrobný názor

On se Trivet nezdá :-)
A jsem ráda, že ty nálady v těhotenství schvaluješ. Přeci jen v tomhle fakt nemám praxi

Jako jasný, já to chápu. Jen si myslím, že drakům je nějaké naše rozlišení planet ukradené

Stoslůvka je povedená. Jen ta "planeta třídy M" ve mě vyvolává pocit, že jde o sci-fi a ne naší Aldormu :-)

Jo, ti dva když jsou spolu, tak se to píše úplně samo... Až je mi líto, že příběh pomalu končí.
Jsem ráda, že Trivetovo rejpnutí rozesmálo. Chvíli jsem uvažovala, že to tam vůbec nedám, ale donutil mě to nechat.

Já spíš na obličeje...

Jo vlastně. Já vůl na to úplně zapomněla. To je tím, že ta část je napsaná už tak dva týdny...
No nic, necháme tam zatím to, co tam je. Nejhůř to můžeme brát tak, že Lenky paměť je děravá a nezapamatovala si správně jméno - což by nikoho nepřekvapilo. Vždyť mě znáte. Ráda se procházím ne kvůli dobrému pocitu z pohybu, ale kvůli skleróze

EDIT: Opraveno na Klea

Jo, u toho vnuka to mělo původně být jinak a já se do toho zamotala. S Lautusovou matkou si teď už nejsem jistá ničím (ani tím, jestli ji tady zmiňuji nebo ne ).

Jo, uražená pýcha je mrcha. Ale taková jsem prostě bývala. Teď už bych se zachovala jinak (alespoň v to doufám).

Největší radost mám z toho, že mi vyšlo, co jsem doufala. Chtěla jsem, aby bylo poznat, že Creagan znal jen tu původní Lenku, kterou potkal v lesích (vždyť to byla i ona, kdo s ním byla po útěku v Talronu). On v ní opravdu stále vidí Lenku a tak to nemůže pochopit. Nikdy v ní neviděl Eillen a ani nemůže - protože, jak si sama řekla, nebyl u toho, kdy Lenka musela dospět a hrát si na někoho, kým nikdy nechtěla být.

Vztah Lenky a Meg se ti podařilo shrnout. Byly by z nich skvělé kamarádky, ale musely by se seznámit později (v době, kdy už si Lenka něčím prošla a ví, že nejde něco říct/udělat a teprve poté řešit následky. A v době, kdy měla větší sebevědomí). Navíc Margarita prostě není zvyklá na ten ironický styl humou. Nikdy se s ním nesetkala a i kdyby ano, tak to prostě není její šálek kávy.

Ladrin je stále svině. Ale má rozum a když má možnost něco získat, tak je ochotný zapomenout na antipatie a poslouchat. Jeho pohled na Lenku by se dal shrnout takto: nenávidím tě, ale jestli mám získat za to, že tě budu podporovat, tak s tím problém nemám. Ale kamarádi nikdy nebudeme a když budu mít možnost, tak tě svrhnu...

No a Adamar... to je kapitola sama pro sebe. Ten chlap má prostě styl. Taky lituji, že tam není častěji. Ale jemu by to jen uškodilo. Tohle je postava, která je dobrá právě proto, že tam není neustále.