Je mezi nimi desetiletý věkový rozdíl. Přesto se stali nejlepšími kamarády. Pokud vás zajímá, jak toto přátelství vzniklo, je tu pro vás připravený krátký příběh.
Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=dialogy-duse/sazka • Vydáno: 21.12.2016 20:08 • Autor: Eillen
Je mezi nimi desetiletý věkový rozdíl. Přesto se stali nejlepšími kamarády. Pokud vás zajímá, jak toto přátelství vzniklo, je tu pro vás připravený krátký příběh.
Bylo brzké ráno, když se šestnáctiletý kluk snažil nenápadně dostat z vesnice. Vsadil se, že se mu podaří nepozorovaně odejít do lesů a přinést plástev medu lesních včel. Moc dobře věděl, kde mají své hnízdo. Narazili na něj náhodou před týdnem, když s klukama vyrazili na lov do lesů. Od té chvíle se všichni snažili, aby se dostali k té sladké odměně první.
Pomalu vcházel do lesa a snažil se nedělat žádný hluk. Vítězoslavně se pousmál. Nejtěžší část měl za sebou. Nikdo ho neviděl odejít. Vlastně skoro nikdo.
„To ti nevyjde,“ ozval se dětský hlásek nad jeho hlavou. Zaklonil se a všiml si malého kluka, jak visí za nohy na nejnižší větvi.
„A co mi nevyjde, pískle,“ pousmál se, chytl ho a sundal dolů.
„Nejsi první, kdo se snaží dostat k tomu medu,“ odpověděl mu klidně. S rukama v kapsách kopnul do blízkého kamínku, otočil se a ledabylým krokem odcházel pryč.
„Jenže mně se to povede,“ houkl za ním vesele. „Chceš se vsadit?“
Klučina se otočil na patě a škodolibě se usmál. „Když se ti chce prohrát s malým klukem. Ale naučíš mě pak vyrábět píšťalu ze dřeva,“ pronesl vážně a ukázal mu na krk, kde měl zrovna jednu zavěšenou.
„Předpokládáš, že prohraju. Ale co když ne?“ dobíral si ho mladík. Ten prcek se mu svojí odvahou zamlouval.
„Ukážu ti bylinu, která ti uleví od bolesti ze štípanců. Tak jako tak ji budeš potřebovat,“ navrhl po chvíli přemýšlení a napřáhl ruku.
„Dobře. Tak za dvě hodiny se sejdeme tady. Připrav se na prohru,“ zasmál se, rozcuchal prckovi vlasy a odběhl pryč.
Když se po dvou hodinách vrátil, měl ruce poštípané až k loktům. Posadil se, opřel se o kmen stromu, zavřel oči a snažil se nemyslet na tu hroznou bolest. Moc dobře věděl, že by měl jít za Tranem, aby mu dal nějakou mastičku. Jenže to by se musel přiznat, co provedl a to se mu nechtělo.
„Tady máš,“ ozvalo se vedle něj. „Nejdřív to rozžvýkej a pak si to přilož.“ Otevřel oči, a bez řečí si vzal zelené lístky, které mu klučina nabízel a udělal přesně to, co mu řekl.
„Díky. Odkud si věděl jaké byliny používat?“ zeptal se ho, zatímco opět zavřel oči, aby si pořádně vychutnal pozvolna mizející bolest.
„Nevěděl,“ přiznal se chlapec. „Tak jsem na mámy zahradě provokoval vosy. Pak už stačilo jen sledovat taťku, co trhá.“
„Cože si udělal?“ vykoktal překvapeně a nevěřícně pozoroval kluka, jak si vyhrnuje rukávy a ukazuje mu pobodané ruce. „Nezbláznil ses, prcku? Proč si to udělal?“
Klučina stydlivě sklopil zrak. „Vsadil jsem se a něco slíbil,“ pípnul tiše. „Táta by mi řekl i tak, co mám utrhnout. Jenže to bych mu musel říct, proč ty byliny potřebuju. A to bych prozradil tebe,“ dodal stejně tichým hláskem.
„Ty seš teda číslo. Ale díky. Vážím si toho. Mimochodem, měl si pravdu. Med nemám. Vyhrál si. Odpoledne půjdeme na dřevo na tu tvojí slavnou píšťalu. A až mě přestanou brnět ruce, tak ti ukážu, jak se vyrábí.“ Rychle vyskočil na nohy, podal klučinovi ruku a pomohl mu vstát.
„To je dobrý. Nemusíš se zahazovat s pískletem. Ještě by se ti ostatní smály,“ odpověděl mu chlapec.
„Víckrát už ti neřeknu pískle. Slibuju. A jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal se a na chvíli se cítil trapně. Vesnice nebyla zas tak velká, aby neznal její obyvatele. Ale nikdy ho nenapadlo si pamatovat jména dětí běhajících všude kolem.
„Trivet. Můj táta je léčitel,“ odpověděl mu chlapec hrdě.
„Ahoj Trivete, já jsem Creagan. A moje máma mě asi přerazí, až uvidí ty ruce,“ zasmál se Creagan. „Tak já si pro tebe po obědě přijdu. Platí?“ natáhl ruku.
„Platí,“ usmál se Trivet a pevně mu stiskl dlaň. Ani jeden z nich netušil, že právě v tu chvíli se zrodilo pevné přátelství, které přetrvalo po celý zbytek jejich života.