Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...

      Odkaž sem

      Kategorie: Dialogy Duše

      Sázka

      Je mezi nimi desetiletý věkový rozdíl. Přesto se stali nejlepšími kamarády. Pokud vás zajímá, jak toto přátelství vzniklo, je tu pro vás připravený krátký příběh.

      Bylo brzké ráno, když se šestnáctiletý kluk snažil nenápadně dostat z vesnice. Vsadil se, že se mu podaří nepozorovaně odejít do lesů a přinést plástev medu lesních včel. Moc dobře věděl, kde mají své hnízdo. Narazili na něj náhodou před týdnem, když s klukama vyrazili na lov do lesů. Od té chvíle se všichni snažili, aby se dostali k té sladké odměně první.

      Pomalu vcházel do lesa a snažil se nedělat žádný hluk. Vítězoslavně se pousmál. Nejtěžší část měl za sebou. Nikdo ho neviděl odejít. Vlastně skoro nikdo.

      „To ti nevyjde,“ ozval se dětský hlásek nad jeho hlavou. Zaklonil se a všiml si malého kluka, jak visí za nohy na nejnižší větvi.

      „A co mi nevyjde, pískle,“ pousmál se, chytl ho a sundal dolů.

      „Nejsi první, kdo se snaží dostat k tomu medu,“ odpověděl mu klidně. S rukama v kapsách kopnul do blízkého kamínku, otočil se a ledabylým krokem odcházel pryč.

      „Jenže mně se to povede,“ houkl za ním vesele. „Chceš se vsadit?“

      Klučina se otočil na patě a škodolibě se usmál. „Když se ti chce prohrát s malým klukem. Ale naučíš mě pak vyrábět píšťalu ze dřeva,“ pronesl vážně a ukázal mu na krk, kde měl zrovna jednu zavěšenou.

      „Předpokládáš, že prohraju. Ale co když ne?“ dobíral si ho mladík. Ten prcek se mu svojí odvahou zamlouval.

      „Ukážu ti bylinu, která ti uleví od bolesti ze štípanců. Tak jako tak ji budeš potřebovat,“ navrhl po chvíli přemýšlení a napřáhl ruku.

      „Dobře. Tak za dvě hodiny se sejdeme tady. Připrav se na prohru,“ zasmál se, rozcuchal prckovi vlasy a odběhl pryč.

      Když se po dvou hodinách vrátil, měl ruce poštípané až k loktům. Posadil se, opřel se o kmen stromu, zavřel oči a snažil se nemyslet na tu hroznou bolest. Moc dobře věděl, že by měl jít za Tranem, aby mu dal nějakou mastičku. Jenže to by se musel přiznat, co provedl a to se mu nechtělo.

      „Tady máš,“ ozvalo se vedle něj. „Nejdřív to rozžvýkej a pak si to přilož.“ Otevřel oči, a bez řečí si vzal zelené lístky, které mu klučina nabízel a udělal přesně to, co mu řekl.

      „Díky. Odkud si věděl jaké byliny používat?“ zeptal se ho, zatímco opět zavřel oči, aby si pořádně vychutnal pozvolna mizející bolest.

      „Nevěděl,“ přiznal se chlapec. „Tak jsem na mámy zahradě provokoval vosy. Pak už stačilo jen sledovat taťku, co trhá.“

      „Cože si udělal?“ vykoktal překvapeně a nevěřícně pozoroval kluka, jak si vyhrnuje rukávy a ukazuje mu pobodané ruce. „Nezbláznil ses, prcku? Proč si to udělal?“

      Klučina stydlivě sklopil zrak. „Vsadil jsem se a něco slíbil,“ pípnul tiše. „Táta by mi řekl i tak, co mám utrhnout. Jenže to bych mu musel říct, proč ty byliny potřebuju. A to bych prozradil tebe,“ dodal stejně tichým hláskem.

      „Ty seš teda číslo. Ale díky. Vážím si toho. Mimochodem, měl si pravdu. Med nemám. Vyhrál si. Odpoledne půjdeme na dřevo na tu tvojí slavnou píšťalu. A až mě přestanou brnět ruce, tak ti ukážu, jak se vyrábí.“ Rychle vyskočil na nohy, podal klučinovi ruku a pomohl mu vstát.

      „To je dobrý. Nemusíš se zahazovat s pískletem. Ještě by se ti ostatní smály,“ odpověděl mu chlapec.

      „Víckrát už ti neřeknu pískle. Slibuju. A jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal se a na chvíli se cítil trapně. Vesnice nebyla zas tak velká, aby neznal její obyvatele. Ale nikdy ho nenapadlo si pamatovat jména dětí běhajících všude kolem.

      „Trivet. Můj táta je léčitel,“ odpověděl mu chlapec hrdě.

      „Ahoj Trivete, já jsem Creagan. A moje máma mě asi přerazí, až uvidí ty ruce,“ zasmál se Creagan. „Tak já si pro tebe po obědě přijdu. Platí?“ natáhl ruku.

      „Platí,“ usmál se Trivet a pevně mu stiskl dlaň. Ani jeden z nich netušil, že právě v tu chvíli se zrodilo pevné přátelství, které přetrvalo po celý zbytek jejich života. 


      Vydáno: 21.12.2016 20:08 | 
      Přečteno: 347x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , Komentar odpovědět
      Jackie-Decker
      Četlo se to příjemně, ji zajímavé vidět ty dva jako děti. Ale nebylo to špatné, to vůbec ne. Trivet prostě odmalička bystrý a chytrý hoch a Creagan trpěl už od puberty nemocí zvanou Creaganovinus a ještě dlouho bude 3 Příjemné zpestření nemoci, děkuji 10
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Creafan byl hlavně tou dobou puberťák. Co bys od něj chtěla. Ty sis na něj fakt zasedla 3 zase musíš uznat, že od něj bylo hezké, že to malé pískle neodpálkoval. A nechtějte vědět jaké oslovení pro šestiletého Triveta měla Meg 2
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Jak nechtějte vědět? Já chci poznat Meg jako puberťačku, prosím... 3
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Pro ní to byl ze začátku "ocásek", co furt běhal za Creaganem 3
      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Jako bych je viděla, kluky ušatý, hlavně Triveta. Nepřemýšlet a provokovat vosy, koukám, že s tou Cestou zpátky jsem nebyla tak vedle 1 A tak nějak bych pořád tipla, že tu píšťalu Trivet někde pořád má.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Já měla tuhle scénu před očima už od dob prvního verze Draka. Jen jsem se bála, že mi za to vynadáte. Hlavně za to "pískle" 1
      Jo, s Cestou zpátky ses trefila. I když tady by se o přemýšlení dalo mluvit. Holt mu ale bylo jenom šest a tak si vybral nejblbější možný postup 3 Musíme mu však uznat, že to účel splnilo.
      A píšťalku stále má. Té by se nikdy nevzdal...

      „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich