Pověst o Drysanovi a Mylle

Pověst o Drysanovi a Mylle

Když měsíc stál v půli, do svatby času dost,

Kamenný král se zastavil, by nabral do zásob.

Zaprášení, znavení jeho muži přijali,

pohostinství místních lidí u Černé řeky.

A když potom jejich hrdla voda svlažila,

a krása Mylly kamenného krále oči hladila,

netušila mladá dívka, že zkázy bije zvon,

pro její lásku Drysanovu, právě začal hon.

I řekl si král náhle, že tu dívku musí mít,

žádal Myllu, prosil a s hanbou měl odejít.

Však, že odmítnut byl, snést nechtěl víc.

Tak v pravdě hořké, že co chce to musí mít

Kamenný král zajal Myllu tu dívku nevinnou,

odjel i sní a jeho muži vyřkli krutý soud.

Její ves tam spálili a těly poseta,

čekala zem na příjezd milého Drysana…

Drysan z lovu navrátivší se v rodnou svoji zem,

dívce své on vezl z dálek ze zubů ruční šperk.

Malá byla skupina těch mužů, co jela s ním,

však o to větší zoufalství, když k nebi stoupal dým.

To co našli, probudilo temnou zlobu - krev,

a odhodlání co vzato bylo, násilím si získat zpět.

Jeden z mužů co tam tehdy v prachu ještě žil,

pověděl mu, kde je Mylla zajata, a že král to byl…

Drysan vyjel se svými muži daleko na východ,

po stopách své smrti hnal se neznaje pár slov,

 odpuštění nežádal a sám jej nechtěl dát,

jen pro Myllu svou vyjel, to jí chtěl získat.

A že kamenný král jistý si byl neohrožeností,

stráže jeho poskrovné přemohli s lehkostí.

I zachránil svou milou Drysan a utekl s ní,

láska ta je hnala, přes pláně i lesy.

Pomsta krále a zběsilost mezí neznala,

vyjel on sám s družinou a pádil do běla.

Do nitra vrchoviny kopyta koní noří se.

Na život a na smrt ten hon, dřív nebude konce.

Když pak Drysan koně uhnal, sedmému došlo sil,

tehdy jedinkrát se s dívkou svou na místě zastavil.

Jen jeden pohled do očí a víc už nestačil,

jen dýku té dívce milé do srdce zabořil…

Od těch dob má tahle pověst v kraji trvání,

jak velká láska i pýchu krále klidně pokoří.

A jediné co vám k tomu lidé povědí,

je to co každý příběh zakončí…

Drysan zabil lásku svou i sebe zahubil,

by na nebe s ní v pokoře, k Drakům vystoupil.

Drysan vyhrál, Myllu získal, a to chtějí králi říct,

když noc se snese a jejich hvězda září ponejvíc.

A možná, že to takhle mělo vlastně být,

a mi lidé se z jejich lásky máme poučit.

Kamenný král prohrál tuhle bitvu velikou,

dvě těla mrtvá zakončila honbu šílenou.

Dvojí hrob tam v dálce leží v srdci země daleké,

to místo, kde k sobě splynula dvě těla i duše.

Pravdu už se asi, nikdo nikdy nedoví,

možná že ti dva tam někde stále spolu dlí…