Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Cesta zpátky

      Cesta zpátky - Kapitola 7

      Cesta zpátky - Kapitola 7Další kapitola, slíbený rozhovor s otcem Eduardem. Snad nebudete zklamaní tím, jak to dopadlo.

      7. Slunečno

      Trivet mě ráno vyzvedl v kovárně. Očividně na nás chtěl udělat dojem, protože se oblékl do přepychového černo-šedého kabátce, nasadil si pečetní prsten králova rádce a přes ramena si přehodil plášť se znakem dramonského vévody. Ve své ušmudlané sukni jsem si vedle něj připadala jako chudá příbuzná. Po včerejším výstupu jsem po pozdravu už radši nemluvila a následovala jsem ho k Dračímu chrámu. Nemohla jsem si nevšimnout, jak po nás celá vesnice pokukuje.

      Otec Eduard už na nás čekal a třásl se nedočkavostí. Byl si jistý, že se Trivet přikloní na jeho stranu. Odvedl nás do zahrady, která byla oproti trochu ošumělému chrámu v perfektním pořádku, a usadil Triveta ke stolku u jezírka. Sám si sedl proti němu a protože tam byly jen dvě židle, mě nechal stát. Jakmile si toho Trivet všiml, vyskočil a nabídl mi svojí židli. To donutilo otce Eduarda vstát a jít sehnat třetí místo k sezení. Když jsme konečně všichni tři měli pohodlí, Trivet zahájil jednání.

      Otec Eduard podal stížnost na nedovolené vyučování ve vesnici Hůrka, které provádí slečna Barbora. Popíráte, že k něčemu takovému došlo?“ obrátil se na mě.

      Nepopírám, ale chci vědět, jaký zákon jsem tím porušila,“ odvětila jsem.

      Co třeba všechny zákony slušného chování?“ zaprskal otec Eduard.

      To není trestné,“ pokrčila jsem rameny.

      Otče Eduarde, zákony Aldormy nezakazují nikomu předávat svoje znalosti dál. Není žádný důkaz, že by slečna Barbora děti kazila, ani její výuka není proti vůli rodičů. Z hlediska královských zákonů je plně v právu,“ upozornil ho Trivet. „I když církev v minulosti žádala o výluční právo šířit vzdělání v Aldormě, tato žádost byla vždy jednohlasně zamítnuta.“

      Otec Eduard se nepěkně usmál. „Pane první rádce, měl byste si uvědomit další věc – pokud dovolíte kdejaké pochybné osobě učit, ublížíte tím Dračí církvi jako takové, ne jenom jednomu malému chrámu. Jistě víte, že náš vliv sahá za hranice Aldormy. Když ublížíte nám, může to poškodit vaše vyjednávání v Tristenolu.“

      Trivet pobledl. Samozřejmě se netajil tím, kam míří, a Hůrka byla dost blízko u hranic, aby si o tristenolském bezvládí štěbetali i vrabci na střeše. Po smrti regenta Luthomara Nimana se dva významné rody přetahovaly o to, kterého ze sourozenců zesnulého prince posadí na trůn. Nebylo těžké si dát dohromady, že cílem Trivetovy výpravy bude zajistit, aby korunu posadili na hlavu tomu pravému.

      Dejte si pozor, čím vyhrožujete, otče,“ naklonil se Trivet kupředu. „Nezapomeňte, že král získal trůn od uchvatitele, porazil svou vlastní sestru a byl označen za právoplatného panovníka Aldormy samotnými draky. Jste si jistý, že se chcete protivit jejich vůli?“

      I když jsem věděla, že nejchytřejší, co bych mohla udělat, by bylo mlčet a nechat je, odkašlala jsem si. Překvapeně se na mě podívali, očividně zapomněli, že tam jsem.

      A co kompromis?“ navrhla jsem, přestože původně to měl být Trivet, kdo měl hledat společnou řeč. „Král se pošle učitele. Děti budou mít jinou možnost než chrám, ale nebude je učit kdejaká pochybná osoba.“

      Na to nelze přistoupit,“ vyštěkl otec Eduard a mě obešla hrůza. Kněz se nad tím ani nezamyslel. Vůbec mu nezáleželo na tom, kdo bude učit děti nebo ne. Tak o co tady šlo?

      Naštěstí se debata vrátila k otázce učení, ale já jsem už měla nasazeného brouka do hlavy. Když otec Eduard kategoricky zamítl i možnost, že by se děti učily v chrámu, ale školné by za ně hradila královská pokladna, viděla jsem, že i Trivetovi je to divné.

      Otec Eduard nakonec prohlásil, že na nás nemá celý den a že máme přijít zítra. Viděla jsem, jak je Trivet otrávený, jak moc by chtěl už být v Tristenolu, ale nedalo se nic dělat, otec Eduard nás prakticky vyhodil. Po cestě ven ze zahrady se najednou Trivet zastavil u rozkvetlého keře.

      Tohle jsou soumračné šeříky,“ řekl. „Vidíte, jak je ta barva na špičce květenství světlejší? Takové jsou pýchou královských zahrad.“

      No a?“ Zahradník jsem nikdy nebyla.

      Semenáčky soumračných šeříků se vyvažují zlatem. To by mě zajímalo, jak se dostaly sem,“ přemýšlel Trivet nahlas.

      Od kdy toho tolik víte o okrasných keřích?“ neodpustila jsem si rýpnutí. Nepřipadal mi jako zahradnický typ.

      V jeho úsměvu bylo něco smutného. „Máme jeden ve Wildaranu. Poznal bych ho kdekoliv.“

       

      ***

       

      I slepec by si všiml, že otec Eduard schválně jednání protahuje, a Triveta by zajímalo proč. Už třetí den se scházeli na jeho zahradě a vždycky se nějakou dobu hádali, než je kněz odbyl a poslal pryč. Ke královskému rádci to nebylo příliš uctivé chování, jenže Trivet měl za úkol ho uchlácholit a tak to zatím snášel, i když nerad. Na Barboře byla znát nervozita a sám Trivet už se viděl v Tristenolu. Už si na Hůrku trochu zvykl a nebolela ho tak jako první den, ale o to palčivěji cítil, jak se mu každý den vzdaluje možnost vyřešit tristenolskou situaci v klidu.

      Tak co byste si představoval?“ ptal se Trivet alespoň podesáté.

      Své podmínky jsem řekl,“ prohlásil otec Eduard.

      Neřekl,“ poznamenala Barbora suše.

      Řekl.“

      Neřekl.“

      Řekl.“

      Neřekl. A upozorňuji, že na mně Kora denně loudí med, takže tohle vydržím dost dlouho,“ dodala Barbora, ačkoliv u toho netrpělivě poklepávala nohou. Triveta tím přiváděla k šílenství.

      Otec Eduard chtěl něco odseknout, ale v tu chvíli se zadíval někam za Triveta a vypadal, že ze sebe není schopen vypravit slovo. Trivet i Barbora se otočili a pochopili, proč se tváří tak ohromeně.

      Zahradou kráčeli Lina a Rinor v čele zástupu hůreckých dětí. V čele viděl Nalea a Koru a Karla, za nimi Romariu a Alexe a Viktorii... Nechybělo tu snad jediné dítě. Kráčeli vážně v trojstupech a zastavili se až u stolu. Barbora je pozorovala se slzami v očích.

      Děti chtějí umět číst a psát,“ prohlásila Lina, „a všichni víme, otče, že jim v tom kladete překážky jen a pouze vy. Proto pro vás máme návrh,“ pokynula a předstoupil mladý Nale.

      Bojíte se, že přijdete o příjem. Můžeme vám pomoct. Za každou hodinu čtení a psaní od slečny Barbory bude každý z nás hodinu pracovat pro vás. Můžete si vymyslet, co budete chtít, my nebudeme odmlouvat,“ řekl. Museli to dlouho trénovat, ale vypadalo to roztomile.

      Bohužel otec Eduard si to nemyslel. „Ven, holoto, šlapete mi po trávníku! Pracovat, jako byste to uměli! Ven!“ Mával rukou a byl by se na Nalea i rozpřáhl.

      Dost!“ vykřikla Barbora a stoupla si mezi kněze a děti. „Přece byste si nevyléval vztek na malém klukovi. Zkuste někoho většího.“

      Otec Eduard byl v takové ráži, že by byl schopen uhodit i ji. Než ale Trivet stačil zakročit, ozvalo se zakašlání.

      Za dětmi se mezitím téměř nepozorovaně objevil zástup jejich otců. Od kováře přes hostinského po sedláka, stáli tam všichni chlapi z vesnice – jen každý z nich měl v ruce nástroj svého řemesla, ať už to bylo kladivo, pánev nebo cep.

      Myslím, že vám děti udělaly férovou nabídku,“ prohlásil Kreion a nenuceně si hodil na rameno kladivo, jaké by otec Eduard sotva uzvedl.

      Být vámi, přijmu ji,“ usmál se přátelsky sedlák Řehoř a jakoby náhodou se opřel o cep.

      Tak že bychom šli sepsat smlouvu?“ přidal se k nim Trivet.

      Otec Eduard se tvářil, jako by žvýkal nezralé jablko, ale nakonec neochotně přisvědčil. Při tom nespouštěl oči z Kreionova kladiva. Děti začaly nadšeně jásat a Barbora a Lina si padly kolem krku. Otec Eduard pak zamířil do chrámu a celý průvod ho následoval. Trivet slyšel Barboru dojatě děkovat Kreionovi. Kovář jen prohlásil:

      Ty možná učíš děcka psát, ale před tebou tu byla jiná a ta nás naučila, že dokud držíme pospolu, nic nás neporazí.“

      Trivetovi bylo jako kdyby dostal pěstí do břicha. Zastavil se na místě a až když se ho Lina zeptala, jestli je v pořádku, byl schopen následovat otce Eduarda ke vchodu do chrámu. Kreionova slova mu ale pořád rezonovala v mysli. Zase Margarita, zase Valeria. Co by na ní Hůrečtí asi řekli, kdyby ji viděli dnes?


      Vydáno: 16.10.2016 21:12 | 
      Přečteno: 833x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Jak to myslíš, nebylo poznat, že odmítl peníze? Vždyť je to tam napsané, že je odmítl. Jen to tam není formou přímé řeči.
      Ok, když napíšu, že tam prostě přišli a vyškrtnu to nepozorovaně, bude to lepší?
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      A co se týče nereálnosti, tak s tím bohužel netuším, co bych měla udělat. Tahle scéna ale rozhodně není těžiště příběhu a nechtěla jsem se s ní zabývat zbytečně dlouho.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Práv+ě že mě to zmátlo. 3 .
      Asi ano, jako Eillen tvrdfí že to není tak nepochopitelné, já nevím m+ě to přišlo taková jako COŽE? Ale v pohodě, hádat se kvůli tomu nebudu. Zarazilo mě to připadalo mi to zvláštní.
      V pohodě, ono to nějak dopadne. Chápu, že to není stěžejní scéna.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak tu jednu větu o nepozorovaném objevení asi klidně můžu opravit, to není problém.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      A nebo to jen prohoď. Trivet a Barbora si všimnou přicházejících lidí a díky jejich překvapenému pohledu se otec Eduard otočí a uvidí ten dav...

      Holky, já mám zásek a už půl hodiny čumím do prázdného wordu... držte mi pěsti
      icon , Komentar odpovědět
      Jackie-Decker
      Tedy... Ze nebylo z rozhovoru v zahrade poznat, ze by otec Eduard odmitl penize za studium deti z kralovske poklady, to jsem jako prekousla. Ale: Za dětmi se mezitím téměř nepozorovaně objevil zástup jejich otců. - Mi prijde uz trochu moc. Nejsem zklamana, ale je to takove divne, prijde mi to cele nerealne a nevim, jestli je to jen moji neznalosti okolnosti, nebo necim jinym. V takovem pripade nevim cim... To nevadi pis dal :D
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Mně to zase nereálné nepřijde. Kolikrát se mi už stalo, že jsme seděli někde venku, cosi řešili, a byli jsme tak zabraní do rozhovoru, že jsem si nevšímala lidí kolem sebe. Někdy se mi i stalo, že na mě někdo mával a já ho neviděla, prostě jako by kolem nic neexistovalo.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Tak kdyby slo o jednoho cloveka, ale o cely zastup dospelych? Ja ti nevim, takove divne to je... Jak byl minuly dil pekny tady mi tu prislo hrozne uspechane. A celkove takove prvoplanovite, ale nevim presne, co mi na tom presne nesedi...
      icon , - odpovědět
      Eillen
      Já tedy zklamaná nejsem. Spíš by mi vadilo kdyby se dokázali slušně domluvit jen ve třech. Tomu bych nevěřila. Vývoj situace popsaný tebou mě sice vůbec nenapadl, ale to bude tím, že jsem neuvažovala nad předchozími událostmi.

      Otec Eduard je fakt nechutná postava. Napsaná dobře, to musím uznat. Ale fakt je na pěst...
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Otec Eduard sleduje sve zajmy s v tech rozhodneneni Trivet v Tristenolu 3