Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Stosluvky (Drabble)

      1 000 slov o Sebastianu Rawneovi

      Jak v 1 000 slovech vzstihnout celý život a osobnost nějakého člověka? Eillen se to u Bheirga podařilo, myslím, že mě u Frederika taky, osobně doufám, že u Sebyho taky, protože je prto mě neméně důležitý ;)

      Rozhodnutí

      Seděl u stolu naproti matce a dělilo je šachové pole. Byl ještě malý, ale snažil se, což mu sloužilo ke cti.

      Střelec chodí šikmo? Nebo rovně? Přemýšlel právě nad dalším tahem, když dovnitř vešel jeho otec.

      „Sebe, měli bychom…“ zarazil se v řeči, když uviděl synovo zahloubání.

      „Cože? Šachy? Karmen, nemyslíš, že je na to v šesti, ještě malý?“ Sebastian nechápavě vzhlédl. Měl trochu problémy, ale když nevěděl, matka mu vždy poradila, kde dělá chybu.

      „A na truhlařinu malý není?“

      „Ale truhlařina ho uživí.“ Pohledy rodičů se setkaly.

      Seby nevěděl. Šachy se mu líbily, ale práce se dřevem taky…

      Vstal.

       

      Kamarádi

      Byl samotářský chlapec. Když začal chodit do školy, byl nejvíc zaujatý učením. Učitel ho chválil, rodiče na něho byli hrdí, ale jeho trápila rozpolcenost mezi jeho rodiči. A také fakt, že nevěděl, jak se chovat k malé Any, kterou měl sice rád, ale hry pěti letých dětí mu unikaly.

      Náhle do jeho života vstoupili dva kluci. Znal je, ale tohle bylo jiné. Frederik a Arthur, dva rošťáci…

      „Chováte se jako malí!“ prohlásil s lehkým úsměvem, když ho strčili do stáje, kam se sami schovali před paní Wiltersovou.

      Mohl něco říct, ale nezradil je. Tehdy poprvé poznal, jaké je mít kamarády.

       

      Posed

      Bylo teplé odpoledne.

      Tři chlapci po sobě v lese házeli šišky, vískali a smáli se.

      Jen s těmi dvěma Sebastianovi nevadilo chovat se jako malý. Měli své zvláštní kouzlo, které u nikoho jiného nepoznal.

      Náhle se Frederik zastavil.

      „Hele koukejte!“ Ukázal na téměř rozpadlý posed. Zastavili se a podívali tím směrem.

      „Co to může být?“ ptal se Arthur nechápavě a Seby ho šťouchl loktem.

      „To je posed, táta ti nikdy o posedech nic neříkal?“

      „Poďte to prozkoumat!“ navrhl Fred a už se šplhal nahoru po starém ztrouchnivělém žebříku.

      „Frede, ne!“ vykřikl Seby a strhl ho právě včas.

      Žebřík povolil…

       

      Ne vrba…

      V den, kdy se Arthur ztratil, viselo ve vzduchu podivné chvění. Něco bylo jinak, ale Seby netušil co. Rád luštil hádanky, ale tady neznal řešení. V jednu chvíli měl dokonce pocit, že zahlédl blesk, ale copak to bylo možné? Blesk na jasné obloze?

      A pak začala paní Elata shánět svého syna a pochopitelně zašla i k Rawneovým domů.

      „Ne, tady není Gabrielo…“ Ale slova jeho matky nedokázala paniku utišit. Naopak, za chvíli se rozběhlo pátrání.

      Nenašli nic, jen košík u cesty. Díval se na Freda, jak tam sedí a nešel za ním. Byl to jeho kamarád, ale objetí by nepřijal…

      Odešel.

       

      Jméno

      Seděl na kmeni přes řeku a přemýšlel. Příběh Cao mu neustále ležel v hlavě. Cao… Caointiorn. Byl pyšný, že se naučil její jméno. Když ho vyslovovala, dávala do něj tolik hrdosti, jako ještě nikdo jiný. Když říkala Sebastian, znělo to jako by se jeho jména bála dotknout, svými rty… A když mluvila o Arthurovi…? Ano, byly tam chvíle, kdy se rozčilovala, ale jinak? Jeho jméno pro ni bylo stejně důležité, jako její vlastní až si téměř připadal méněcenný. Říkali mu, jak je těžké dívat se mu do očí. Sebymu totéž přišlo těch Caointiorniných.

      A přitom si to tolik přál…

       

      Jinýma očima

      Občas mu připadalo, že je toho na něj vážně příliš. Copak Arthur s Frederikem nikdy nedostanou rozum?

      Díval se na ně na všechny, všem rozuměl a s žádným se neztotožnil. Jejich chování mu připadalo nerozumné a lehkovážně…

      Díval se na svět jinýma očima. Zatímco dokázal vše vidět očima někoho jiného, sám zůstával nepochopený. Na šachovém poli své mysli nalezl jen jednoho skutečného soupeře. Sám sebe…

      Měl obrovskou zodpovědnost vůči království, které, kdyby se věci kdysi staly jinak, mohlo být jeho dědictvím. Ale copak tohle dokázal někdy někdo pochopit?

      Sebastian poznal, jak kruté může být rčení, že moudřejší ustoupí…

       

      Pohřeb

      Plamen šlehal vysoko. Trávil její tělo a s ním spaloval i jeho samotu a bolest. Kousek dál od toho ohně stála jejich dcera. Největší tajemství šesti přátel. A z těch šesti zbyly jen čtyři. Polibky od ní byly znamením – cejchem lásky, jíž tak vášnivou už nikdy nepocítí.

      A on tam stál a měl strach, jako ještě nikdy. Nejistá budoucnost stála před ním. Tolik obětoval. A proč vlastně? Zbytečně…

      Na krále se ani nepodíval. To on za všechno mohl, nechápal, že měl tu drzost sem přijít. Že někdo takový může být jeho strýc. Nepodíval se ani na své přátele. Neměl jim co říct…

       

      Naděje

      Za oknem pršelo. Šedé oči hleděly do noci. Neplakaly. Sebastianovy oči plakaly jen stěží. I v samotě, která ho tlačila k zemi. Samotě nocí, v nichž touha nevyhasla, jen se ji bál věnovat.

      Ohlédl se. Lucie sklopila zrak. Pramen vlasů jí zakryl tvář. Pousmál se. I ona úsměv opětovala. Byla to však jen hra.

      Měl na ni právo? Hrát ji bez ustání? Měl právo dávat, co sám zatratil?

      Jediné slůvko ho pálilo na duši. Naposledy se zadíval z okna. Dopis od Caointiorn, si vybavil přesně. Šťastný… Kéž by mohl být.

      Vstal.

      Přešel pokojem a objal svou ženu.

      „Miluji tě,“ řekl jí…

       

      Klea

      „To nemá cenu, vrátíme se,“ rozhodl Arthur zlomeně uprostřed lesa.

      „NE…“ zakroutil Sebastian hlavou. „hledáme dál. Musí tu někde být, musí…“ Prodíral se křovím dál.

      „Počkej!“ zvolal král. Doběhl přítele a chytil za rameno. Seby se otočil.

      „Není tady, Sebe, nemůžeme ji najít…“

      Truhlář Rawne se rozmáchl a Artovi jednu vrazil, jak byl zoufalý. Nikdo to neviděl. Ránu pěstí, ani Sebastianův zoufalý pohled plný strachu a beznaděje.

      Ostatní už šli. Stáli tam sami v podivném kruhu z kamenů. A Klea byla pryč.

      „K-kde může být?“ Sebymu přeskočil hlas. Chytili se navzájem za ramena.

      „Nevím,“ odpověděl.

      Frederik se v křoví pousmál…

       

      Poslední kapka

      Roky letěly jako voda. Moc času už Sebastian dobře znal. S Arthurem od té doby příliš nemluvil. Pouze, když museli. Sledoval chřadnutí přítele a nedokázal při něm stát. Netušil, že by je po smrti Caointiorn mohlo něco rozdělit, ale nedokázal se smířit s bezmocí, kterou mu život nadělil. Snad že Arthur mohl něco změnit, věděl však, že to nejde. Ze všeho nejvíc proklínal sám sebe. Svou opatrnost, zdrženlivost a rozum, který mu bránil v nespoutanosti, v které tolik vynikal Arthur, nebo Fred.

      A když potom Augustin zrušil své zasnoubení, myslel Seby, že už to nikdy nebude jako dřív…


      Vydáno: 8.9.2016 19:49 | 
      Přečteno: 157x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain