Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Střípky příběhů(Jackie Decker)

      Střípky příběhů - Kapitola 13

      Střípky příběhů - Kapitola 13 13.kapitola Střípků příběhů.

      Jak vidíte, nezanevřela jsem na ně. A o čem, že je tento díl?

      Bheirg doobědval u královny, co bude dělat dál? Jak stráví odpoledne a další den?

      Tato kapitola je takovým intermezzem. Tvoří předěl mezi vyhrocenou situací ohledně oběda a následujícími událostmi, ohledně hlavní zápletky, k níž se mi snad konečně podaří propracovat. Každý občas potřebuje postrčit tím správným směrem. A Bheirg to potřebuje právě teď.

      Hledej příběh

       

            Zbytek pozdního oběda, jsem dojedl již mlčky a rychle. Král se za tu dobu nevrátil a mě nezbylo, než se s královnou rozloučit. Sice nebylo kam pospíchat, ale jí jsem neměl jak pomoci. Vyšel jsem před dům přímo a ohlédl se po domě Rawneových, kam před mým příchodem král Arthur zašel. Co tam tak dlouho dělá? Snad kdybych si promluvil s králem, bych možná…

            Ale ne. To je hloupost. Copak mu můžu mluvit do života? Já? Nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou a raději se zamyslel nad tím, kam půjdu. Do archivu se mi už moc nechce... Ale mohl bych jít k Lewisovi, když už jsem mu slíbil, že se mu o dům postarám. Ráno jsem z něj vystřelil jako blesk a celý den si nenašel ani chvilku, abych se tam zastavil. Zdálo se to jako dobrý nápad až do okamžiku, kdy jsem překročil práh a mohl si ho pořádně prohlédnout.

            Dům to byl přízemní, ale i tak dost velký na jednoho člověka. Sednice, tři pokoje, půda, malý sklep s vínem a uskladněnými potravinami. Ale taky spousta prachu, špinavá podlaha, neumyté nádobí, a vyjedená spíž. Ženskou ruku by teda potřeboval jako sůl, to jo…, prolétlo mi hlavou.

            V první chvíli mě napadlo: Že do starání se o dům úklid nepatří, že ne?, ale popravdě mi bylo jasné, že ano. Opravdu bezvadný! No žena nejsem, ale co mi zbejvá… Slib je slib. Vyhrnul jsem si rukávy a pustil se do práce. Jeden by nevěřil, jak taková práce pomůže přijít na jiné myšlenky. Svého úkolu jsem se zhostil nanejvýš zdatně. Utřel jsem prach, ustlal postele, umyl nádobí, zametl, vytřel podlahu a večer padl do postele jako podťatý s jedinou myšlenkou: Nikdy víc…

       

            Ráno mě probudil kokrhající kohout, ani nevím z které zahrady. Kde je ten pták, já ho voškubu! Posadil jsem se a dopřál si klidné a pomalé vstávání, s promnutím očí a protažením všech údů, jako v Romelu. Pouze s tím rozdílem, že mi Nick s Nathanem nekradli pletené bačkory a Annie neskákala na záda, abych ji nosil.

            Bodl mě stesk. Okolo mě byl prázdný dům, jehož zdi uzavíraly svůj vlastní vnitřní svět, ve kterém jsem uvízl. Sice jsem nebyl v Talronu a od rodiny první den, ale bez Alexe a Elatových na mě má samota doléhala o to tíživěji. Na snídani k nim se mi ale po včerejší zkušenosti pranic nechtělo. Budu muset vyrazit znovu do archivu. A tam jsem musel nejen kvůli slovu, co jsem dal králi, ale taky kvůli Daniele, která za mnou měla odpoledne přijít. Tedy jsem ve výsledku snídani opět vynechal.

            Jitro v Talronu bylo příjemné tím, kolik úsměvů zde stačilo padnout, jen než člověk přešel o tři domy dál. Potkal jsem ještě rozespalé děti, které se usmívaly na sebe přes cestu a zdráhavě i na mě, když jsem je pozdravil. Míjel jsem ženu, která zlověstně probodávala pohledem své nepracující ratolesti, ale jakmile šel kolem soused, hned se usmála, vlídně pozdravila a zajímala se. Chtě-nechtě jsem opět srovnával Romel s Talronem. U nás se lidé nikdy moc neusmívali, co si pamatuju. A táta mámě co chvíli vyprávěl, s kým se ve vsi nepohodl. Máma zase sdělovala jemu, co se o kom povídá. Venku člověk potkával lidi zamračené a ustarané. U nás vládl strach a žárlivost. Zde zase klid a mír. Alespoň na můj skromný pohled.

            Došel jsem do archivu a má nálada už nebyla zdaleka tak sklíčená. Kronika ležela na stole přesně, jak jsem ji zanechal a mě zbývalo se jen znovu začíst, jak zněl můj denní plán. Bylo to vcelku zajímavé čtení. Brzy se styl Olafa Treska vytratil úplně a zůstal jen Rodenův příběhový způsob. Strávil jsem čtením několik dlouhých hodin. Když Daniela zaklepala, hlava mě už solidně bolela.

            „Dále.“

            „Ahoj,“ pozdravila a já unaveně vzhlédl.

            „Ahoj.“

            „Už je líp?“

            Vypadám na to?!

            „Jo trochu,“ ukázal jsem na židli, „posaď se.“

            Sedla si a usmívala se stejně bezelstně, jako když tu byla poprvé. Ta má tedy náturu…

            „Co to čteš?“ nahnula se nad knihu.

            „Aldormskou kroniku.“

            „To jsme četli ve škole,“ mávla rukou, sáhla pro malý rendlíček, co si při sedání postavila na stůl a nabídla mi:

            „Nechceš smetanu?“

            Co jestli nechci? Vykulil jsem na ní oči.

            „Dej si,“ nabízela mi.

            Ochutnal jsem a musel moc děkovat. Už dlouho jsem ji neměl a přišla k chuti, jako jahody po celém roce bez nich. Nehledě na to, že jsem měl opravdu veliký hlad.

            „Už víš, jestli je tu něco zajímavýho?“ rozhlédla se.

            „Všechno je zajímavé. Záleží na tom, jak se na to díváš.“

            Přikývla mi na souhlas.

            „To je asi pravda. A jak se na to díváš ty?“

            „Já?“

            „Jo.“

            „Jako někdo, kdo sem přišel odjinud, neví, jak to tu chodí, čím vším jste si prošli, ani co je nebo není důležité.“

            „Ehm,“ přikývla znovu, „víš, co v učení dějepravy pomohlo mě?“

            „Ne.“ Taky jak bych moh…

            „Za vším jsem si představila nějaký příběh.“

            „Příběh?“ nakrčil jsem obočí.

            „No jasně,“ řekla jakoby nic. „vždycky je za tím příběh, jen ho musíš umět najít, nebo si ho třeba vymyslet. Na svitcích se dozvíš spoustu jmen prvních zakladatelů Talronu. Většina z nich byli uprchlíci od Velkýho ohně, to když byl vypálenej Petrův kámen. Byli to lidi ze severu. Představ si to. Šli možná víc než čtrnáct dní pěšky, neměli skoro žádný jídlo ani peníze, zato s sebou měli děti. Překonali všechny překážky, protože věřili, že jim král dá spravedlnost. A když konečně přišli do Telmiru? Nic! Král jim nepomoh. Namísto toho se vzdal vlády ve prospěch Nimana. Kdysi velikej generál, vojevůdce, rytíř a král… Na konci zlomenej stařec, kterej už všechno vzdal. Nejsou to jenom jména a data. Za těma jménama byli lidi a jejich životy, osudy, naděje, přání a sny. Chápeš, co tim myslim?“ vychrlila ze sebe doslova vodopád slov.

            Zůstal jsem zticha. Jen jsem se na ni díval s vykulenýma očima. Týjo… Prohrábl jsem si vlasy. Teda… No i takhle se na to asi dá dívat, ale… Potřásl jsem hlavou.

            „Možná máš pravdu. Takhle mě nenapadlo nad tím přemýšlet.“

            „To málo koho. Ale je to zábava. Někdy to zkus.“ Vzala si hrneček, upila a zvedla se.

            „Zkusím, neboj.“

            „Můžu si teda taky něco číst?“ zeptala se se zájmem.

            „Jo, jasně že můžeš.“

            Přešla k regálům a přemýšlela, čím začít. Po chviličce vytáhla svitek a otočila se. Já raději hned sklopil pohled do knihy. Je úžasná. Jak to dělá? Daniela se posadila, rozvinula svitek a začala si tiše číst. Napodobil jsem ji. Jaký příběh by asi viděla u mě a mé situace? Co všechno asi stálo za Alexovým odjezdem? A co by si vymyslela o záhadné Klee, co zmizela? Zeptat se, jsem se však neodvážil.


      Vydáno: 4.9.2016 14:17 | 
      Přečteno: 145x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde