Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Umění odpouštět

      Umění odpouštět - Kapitola 13

      Umění odpouštět - Kapitola 13 13.kapitola.

      Přátelé

      *Na cestě*

           Za rok v tento den…, opakoval si stále dokola. Stále se ne a ne zbavit se snítek slov a myšlenek, které mu poslední noci nedopřály spánku. Vyrazil na cestu zpět do Hůrky. Hnal svého koně cvalem i když to mezi stromy bylo obtížné. Potřeboval si pročistit hlavu a rychlá jízda mu pomáhala. Dojel do vesnice ještě těsně po poledni, i když jeho kůň byl velice unaven a potřeboval nutně odpočinek. Zastavil u krčmy a vešel dovnitř. Trivet tam na něj čekal a když vešel prudce se napřímil jako by se vylekal. Creagana to rozesmálo.

           „Polekal ses, příteli?” usmál se na něj a Trivet mu úsměv opětoval. Přesně tohle potřeboval.

           „Trochu… Tušil jsem, že přijedeš už dnes, ale…” nedořekl. Takhle ho Creagan neznal. Probodával Triveta svým pohledem jako by přemýšlel zda je důvěryhodný. Jeho přítel se díval jako by byl myšlenkami někde úplně jinde, netušil k čemu ten pohled přirovnat.

           „Nemuselo se to podařit. Vědma chtěla abych tam přenocoval,” vysvětloval král a posadil se k němu. Po probdělé noci a rychlé jízdě mu bylo konečně dobře a nechtěl se zabývat dalšími starostmi. Ostatně předpokládal, že pokud je to něco důležitého, Trivet mu o tom poví.

           „To jsi uštval koně, ne?” ptal se Trivet a zahnal své vlastní myšlenky do pozadí.

           „Co si panstvo bude přát?“ vyrušil je hostinský. Mírná úklona a zcela jasná otázka, která si žádala stejně jasné odpovědi.

            „Jídlo a pití pro oba,” objednal Trivet a předběhl tak Creagana, který už-už otevíral ústa.

           „Hele nejsi ty nějaký drzý, rádče?” ptal se svého přítele Creagan a pozvedl jedno obočí.

           „Já? To bych si nikdy nedovolil, Vaše Veličenstvo…“ Poklonil se až se  udeřil čelem o desku stolu. Oba se pak začali smát, jako už dlouho ne. V hostinci byli sami. Jediným dalším mužem byl hostinský, který se právě věnoval tomu, aby oběma vzácným hostům posloužil.

       

            Asi tři hodiny věnovali odpočinku a starání se o Creaganova koně, než znovu vyrazili na cestu. Trivet už Valerii neviděl a bylo mu líto odjet jen tak bez rozloučení. Jistě loučili se již předešlého večera, ale stejně se přistihl že by ji ještě rád viděl.

            Tentokrát jeli pomalu.

           „Tak co ti řekla vědma?” zeptal se Trivet jen tak mimochodem aby nemusel myslet na tmavovlasou Valerii z Hůrky.

           „Mluví v hádankách. Říkala, že už jsem schopen Margaritě odpustit, a že jsem muže, který ji může milovat, zavedl kam bylo třeba. Ale já si toho nejsem vědom, víš? Je to podivné. Také říkala, že přesně za rok v den kdy jsem u ní byl, ke mně Margarita přijde a tehdy, že jí a tomu kdo ji bude milovat, budu muset odpustit před lidem a sám před sebou. Nerozumím tomu, ty ano?”

           „Ne,” řekl Trivet ale byl hluboce zamyšlen. Ta slova v něm znovu probudila jeho tíživé myšlenky.

           „Co tě trápí, Trivete?” Zeptal se nakonec Creagan. Nemohl tak svého přítele vidět. Vždycky to byl Trivet kdo byl silný, kdo řešil jeho starosti a teď sám vypadal, že má starostí nad hlavu.

           „Nic, jen…“ zarazil se. Nevěděl jak by mu měl své obavy říct. Nakonec se však rozhodl že mu nic nepoví. Nejdříve si musel být zcela jist. Jist tím že se mýlí, protože kdyby se ukázalo že má pravdu… Netroufal si ani domyslet. „Víš potkal jsem zde ve vesnici jednu ženu. Je krásná a já…,” nedořekl. Nevěděl, jak by to vypověděl.

           “Tobě se líbí,” dodal prostě Creagan jako by se nechumelilo. Vlastně ho do té doby nenapadlo, že by se Trivet mohl zamilovat. Nikdy se mu ještě nesvěřil s tím že by se mu nějaká žena líbila. Jistě vtipkovali na účet Lenky, ale to bylo něco jiného. Zabolelo ho u srdce, ale nemohl popřít, že mu přeje štěstí.

            “Jo…,” vydechl Trivet.

            “Tak ať se přestěhuje do Telmiru. Budeš to k ní mít blíž. Jistě by se tam pro ni něco našlo a práce taky,” navrhl Creagan ve snaze alespoň trochu příteli pomoci. Starosti s přítelovou láskou byly rozhodně příjemnější než ty, které měl s celou zemí.

           “To teď nejde. Vesnice jí potřebuje. Ale rád bych se do Hůrky brzy znovu vypravil…” Stále ten zamyšlený tón. Creagan tušil, že je zatím něco víc, ale nevěděl jak by se zeptal aby ho neurazil…

            „No dobře… Je to tvá volba, pokud to bude možné rád tě do Hůrky pustím. Nyní beztak musíme čekat až se Margarita vrátí…“ Povzdechl si. „Ještě tě ale budu potřebovat,“ naznačil a pověděl mu co se od vědmy dozvěděl o barbarských zvycích a o tom co má vykonat. Trivet ho poslouchal zprvu jen napůl, ale pak ho ujistil že mu samozřejmě bude nápomocen, jak jen bude schopen.“  Mezi přáteli zavládlo napětí…

            Ten den jeli už mlčky. Oba pohrouženi do svých myšlenek ve vzájemné shodě, kdy ani jeden nechtěl rušit toho druhého…


      Vydáno: 4.9.2016 20:50 | 
      Přečteno: 158x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain