Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Volání krve

      Volání krve - Kapitola 10

      Volání krve - Kapitola 10 Tak po dlouhé době nová kapitola Volání krve, tentokrát nezvykle dlouhá. Karmen a její doprovod dojeli do Tristenolu. Eric je ovšem stále nedohonil a Karmen vůbec neví, co se bude dít. Jedno je jisté - to, co se stane, Karmen nečeká.

      Události v Oradomu

      Do Oradomu, města Sida Clemense, dorazili krátce po poledni druhého dne a rozhodli se, že tam i přespí. V hostinci po nich sice vrhali podobné pohledy jako v Hůrce, ale tady se konečně nemuseli bát, že je odvlečou na smrt. Ostatní se toho rozhodli využít a jít se projít, ale Karmen prohlásila, že si půjde lehnout. Jenže v jejím pokoji ji čekalo překvapení.

      U okna stál zády k ní muž v plášti s kápí.

      „Kdo jste?“ pípla vyděšeně.

      Muž se otočil a shodil kápi.

      „Ericu!“

      Vlna citů se jí převalila přes hlavu a hrozila ji utopit. Cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. Jak to, že si nikdy předtím neuvědomila, jak moc ho miluje? Jak moc ho potřebuje. Proč až doteď neměla tušení, že bez něj není úplná, že bez Erica to není ona? Nikdy nesmím dovolit, aby nás někdo rozdělil. Ani Ardol, ani August, ani jeho rodiče. Eric je můj a já se ho nevzdám. Ať si nechají svoje trůny a královské tituly a já si nechám jeho. Bez něj nemá smysl být čímkoliv.

      Zdálo se jí to nebo v jeho očích skutečně četla podobné pocity?

      Otočila se a zavřela dveře na zástrčku. Vzápětí mu ležela v náručí a líbal ji, jako ještě nikdy. Měla pocit, že pod jeho horkýma rukama roztává a ani v nejmenším jí to nevadilo. Po chvilce si uvědomila, že leží na posteli a Ericovy rty jí bloudí na krku.
      Tohle nesmíme... měla říct, ale nedokázala to. Teď už věděla, jak moc po něm touží. Jak moc tohle chtěla udělat už dávno.
      Poddala se. Hodila za hlavu všechen odkaz mrtvých rodičů i přání živých pěstounů, zapomněla na Augusta i na všechny draky. V tu chvíli existoval jen a pouze Eric, jeho měkké, vláčné rty, jeho horké, nedočkavé ruce. Cítila se jako opilá, náhle nad sebou neměla vládu. Po dlouhých týdnech skrývání, kdy pokaždé museli špicovat uši, jestli se Ardol nebo Trevor neprobudili, všechny zábrany zmizely a oni se dostali dál než kdy předtím, dál než zamýšleli.

      Nevěděli přesně, co mají dělat, ale instinkty jim poradily. Netrvalo dlouho a v pokoji zájezdního hostince v Oradomu se Karmen Volanová stala ženou Erica Rawneho.
       

       

      Leželi vedle sebe a jejich dech se pomalu klidnil.

      „Co jsme to provedli?“ zašeptala Karmen. „Jsem zasnoubená.“

      „Nejsi,“ řekl Eric a posadil se na posteli. „Obřad neproběhl. Přemýšlel jsem o tom celou cestu z Talronu. Je mi z toho schovávání nanic. Miluju tě a chci, aby o tom všichni věděli. Chci, aby ses stala mou ženou. Pokud si mě vezmeš, nikdy tě nebudou moct provdat za Augusta. Provdáš se za mě, Karmen?“

      Chvilku na něj zírala, než něco v její hlavě doputovalo na správné místo a Karmen vyskočila a začala shánět svoje oblečení.

      „Tak dobře. Viděla jsem tu kousek Dračí chrám, tam určitě najdeme někoho, kdo by nás oddal. Neměli bychom ztrácet čas. Čekali jsme až moc dlouho,“ chrlila ze sebe.

      Eric ji objal a znovu políbil. Spěšně se oblékli a vyrazili z hostince. Dračí chrám našli snadno, ale uvnitř nikdo nebyl.

      „To je snad naschvál,“ zamumlala Karmen rozčileně.

      „Přejete si?“ Zpoza sochy stříbrného draka se vynořil černovlasý vousatý muž.

      „Chceme se dát oddat,“ vyhrkl Eric.

      Přejel je zkoumavým pohledem.

      „Hm. No dobře. Předpokládám, že si budete přát i pergamen, který vám svatbu potvrdí,“ řekl. Eric přikývl.

      „Dobrá. Bude to stát zlaťák,“ oznámil.

      „Zlaťák?“ Karmen vrhla po Ericovi zoufalý pohled. Zlaťák rozhodně neměli, měšce u sebe měli Ardol a Roman Broke, které o peníze poprosit nemohli.

      „Jestli nemůžete zaplatit, tak ze svatby nic nebude,“ pokrčil muž rameny a otočil se k odchodu.

      Karmen si nikdy nebyla jistá, jestli se jí to nezdálo, ale měla pocit, že v tu chvíli chrámem prolétlo stříbrné světlo. Muž se na chvilku zatvářil zmateně, ale pak se široce usmál.

      „Pojďte tudy, sepíšeme to. Pro jednou si můžeme dovolit udělat dobrý skutek.“

      Karmen a Eric si vyměnili zmatený pohled, ale následovali ho. Nadiktovali mu svá jména a potom poklekli mezi sochy sedmi draků k požehnání.

      „Ó duchové dávných předků, voláme vás, abyste přišli požehnat tomuto svazku. Tento pár čeká na vaše požehnání. Beroane Ohene, Gretieme, Hamëwire, Laewitë, Mandore, Raitë, shlédněte na Erica Rawneho a Karmen Volanovou...“

      Obklopilo je sedm pruhů barevného světla, až Karmen musela přivřít oči. Ucítila podivné mravenčení v celém těle, než světla pohasla. Přišel čas odříkat slova a završit obřad.

      „Já, Eric Rawne, pojímám tebe, Karmen Volanová, za manželku. Budu tě chránit, ctít a milovat po celou naši společnou pouť životem.“ Eric se něžně usmíval a z jeho očí zářilo štěstí.

      „Já, Karmen Volanová, pojímám tebe, Ericu Rawne, za manžela. Budu ti pomáhat, ctít tě a milovat po celou naši společnou pouť životem,“ řekla rozechvěle.

      Co jsme to provedli? blesklo jí hlavou, ale nedokázala litovat.

      Eric ji něžně políbil a převzali od muže pergamen, který jejich sňatek potvrzoval. Vyšli z Dračího chrámu jako muž a žena. Karmen si vzpomněla na svatbu Halvara a Belle a uvědomila si, že se tyto dvě události nemohly lišit víc. Brokeovi se brali uprostřed vesnice, byla to radostná, poklidná událost, které přáli snad úplně všichni. Oni, vlastně teď už manželé Rawneovi, spěšnou svatbou jen zpečetili sled nezodpovědných ztřeštěností, který tvořil jejich vztah. Ardol mě zabije, uvědomila si Karmen. Zhatili naprosto všechno. Nikdy neusedne na trůn jako královna. Nikdy. To pomyšlení ji kupodivu naplnilo smutkem.

      „Hnusíš si mě?“

      Předpokládala, že je jen přirozené, že po cestě do hostince myslela na Augusta. Na tu chvíli, kdy jí připadal jako ztracený malý kluk. Co tomu řekne, až se to dozví? Zraní ho to? Nebo je tohle to, na co čekal? Když mi říkal, že ví, jak na tom jsem, myslel tím, že má někde tajnou lásku? Umožnila jsem mu teď svatbu s ní? Nemůže si vzít dívku z rodu Clemens, takže je asi jedno, koho si vybere místo mě. Možná mu Dairin vnutí Marianne.

      A Dairin. Moje tchyně. Když mě nezabije Ardol, udělá to ona. A když ne ona, tak Ericův táta. Ach jo, co jsme to provedli? Tohle nám nikdy neprojde...

      Jenomže co nám můžou udělat? Manželství je uzavřeno, smlouva zpečetěna, kromě smrti nás nic nerozdělí...

      Pohlédla na Erica po svém boku. V jeho očích vyčetla podobné pocity.

      „Zatím pst,“ řekl. „Zatím to nemusí vědět.“

      „Samozřejmě,“ přikývla. „Přece jim nezkazíme překvapení.“

      Před hostincem se málem srazili s Belle. Když uviděla svého bratra, ustoupila o krok a zalapala po dechu.

      „Ericu!“ zaúpěla. Pak si povzdechla. „Máma vás zabije. Co sis myslel?“

      „Nemyslel jsem. Prostě jsem přijel za vámi. Tohle si nemůžu nechat ujít,“ zazubil se na ni. Karmen v jeho tónu postřehla nucenost a napadlo ji, jestli si jí Belle všimla také.

      „Jsi pitomec. Myslíš, že si Ardol ničeho nevšimne? Jestli přijde na to, co je mezi Karmen a tebou, bude oheň na střeše,“ promlouvala mu Belle do duše dál.

      „Už ho nech,“ zasáhla Karmen. „Stalo se a já ho zpátky nepošlu.“

      „Tys o tom věděla, co?“ obrátila se Belle k ní.

      Karmen neměla proč zapírat. „Věděla.“

      „Riskujete úplně všechno. Copak si někdo s tvým původem může jen tak s sebou tahat milence, jak a kam se mu zamane?“
      Tohle Karmen rozzlobilo. Přimhouřila oči a napřímila se. „A kdo by mohl, když ne já?“ odsekla a prošla kolem Belle do hostince. Až ve dveřích jí došlo, že tam bude muset čelit někomu daleko horšího.

      „Karmen! Už jsme měli strach!“ zvolal Ardol.

      Stáli tam všichni čtyři: Ardol, Roman, Halvar i Petr. Karmen měla pocit, že ji někdo udeřil něčím nepříjemně těžkým.

      „Děje se něco?“ V hlase Romana Brokeho zaznívala starost.

      Zmohla se na zavrtění hlavou. „Jsem jen... unavená,“ zalhala.

      „Kde jsi byla?“ zeptal se Ardol.

      „V Dračím chrámu,“ odpověděla tentokrát popravdě.

      Uslyšela vrznutí dveří a vzápětí Halvar vyskočil ze své židle. Bylo jí jasné, co se stalo. Zůstala na místě s pohledem zavrtaným do podlahy a chvěla se jako osika. Ticho trvalo nekonečně dlouho. Někdo ji vzal nečekaně kolem ramen, až sebou škubla.

      „Je to dobré, má milá,“ zašeptal jí Eric do ucha.

      Odvážila se vzhlédnout. Petr Kobler jako obvykle nedával emoce příliš najevo, i když se v jeho očích zračila zvědavost, ale tváře otce a syna Brokeových si byly v překvapení ještě podobnější než obvykle. Sebrala veškerou kuráž a podívala se na Ardola.

      Svět se pravděpodobně zbláznil, pomyslela si.

      Ardol se potěšeně usmíval.

      „Čekal jsem tě už v Hůrce,“ řekl.

      „Zabloudil jsem,“ odpověděl Eric.

      „Nevadí. Hlavně, že jsi tady,“ mávl Ardol blahosklonně rukou.

      Svět se určitě zbláznil. Tohle nemá jiné vysvětlení. Co se to tady, u všech dračích omelet, děje?

      „Co to má znamenat?“ zeptal se Roman Broke ostře.

      Ardol se rozhlédl po lokále a pak tiše řekl: „Pojďme nahoru.“

      Všichni, včetně Belle, se sešli v Ardolově pokoji, který sdílel s Romanem a Petrem. Rozesadili se na rozvrzané postele a všichni upřeli oči na Ardola.

      „Vzhledem k tomu, že tady jsou všichni zasvěcení do tajemství Karmenina původu, nemusím vysvětlovat, jak jsem došel ke svému rozhodnutí. Všichni v Talronu si myslí, že se jedeme do Tristenolu naučit, jak se vládne a jak se poklonkuje podle etikety. Obávám se, že se mýlí. Já jsem rozhodnutý bojovat válku. Chci získat zpátky Aldormu,“ oznámil.
      „A dosadit Karmen na trůn?“ ozval se Petr.

      Odkdy Petr ví, kdo jsem? podivila se v duchu Karmen.

      „Pokud si to ona bude přát. Pokud odmítne, je dalším následníkem August Halim. Toto je Karmenino rozhodnutí.“
      Nevěřila svým uším. Tohle byl Ardol? Ten Ardol, který byl celá léta samý příkaz a zákaz, které stejně nedodržovala? Ten, který ji tak vášnivě přemlouval, aby přijala? Co se to stalo?

      „Eric je odhodlaný bojovat se mnou a tak jsem ho pozval, proti vůli jeho matky. Doufám, že bude v Tristu vystupovat jako Karmenin osobní strážce. Já a Karmen, s Ericem a Anabelle jako společníky, povedeme jednání s králem Vojenem a šlechtou...“

      „A my co?“ založil Halvar ruce na prsou. „My budeme vaši sluhové?“

      „Vy, pokud s tím budete souhlasit, budete naší dýkou v rukávě. Skrytou zbraní, která nebude vázaná v paláci. Budete těmi, kdo budou dělat skutečnou práci, jakákoliv bude zrovna potřeba. Roman se z Tristu vrátí domů, aby přinesl do Talronu zprávy. O našem plánu neřekne ani slovo, dokud nepřijedeme do vesnice, abychom odvedli krále na korunovaci – nebo abychom vyzvali Talroňany, aby se přišli poklonit své královně.

      Vzali nám všechno. Ale my si to umíme vzít zpátky. Není co ztratit. Máme v rukou budoucnost. Můžeme se pomstít za Sida Clemense, královnu Valerii i za jejich děti. Petře, přineseme spravedlnost tvým rodičům. Romane, tvůj mrtvý bratr konečně dojde pokoje, stejně jako tvoje babička, Halvare. Vrazi se dočkají odplaty za krev prolitou na Petrově kameni, v Borové, v Podplešné. Ericu, Anabelle, dokážeme, že smrt vašeho bratra nebyla zbytečná. A Karmen...“ Ardolovy oči náhle zjihly. „Karmen, pomstíme i tvou matku.“

      „Paní Karol přece umřela v Talronu,“ namítl Halvar.

      „On nemluví o matčině smrti,“ odpověděla mu Karmen, aniž by spustila oči z Ardola, „ale o jejím zpackaném životě. O životě lovené zvěře, který jí tak laskavě zajistil Loqar Niman.“

      „Prošel jsem ho s ní. Krok za krokem, den po dni, od Donnelu až po Talron jsem byl s ní. Vzal bych si ji, kdyby to dovolila. Bojoval bych za ni, ale ona nechtěla, nikdo nechtěl. Jenže není příliš pozdě. Co jsem nemohl udělat pro matku, mohu udělat pro dceru. Budu bojovat za tebe, Karmen, a dám ti trůn. Jestli si ho ponecháš nebo ho předáš někomu jinému, to je jenom na tobě.“

      Poslouchalo se to nádherně. Konečně, poprvé v životě, byla Někdo. Ne jen hloupá vesnická holka v zástupu jiných hloupých vesnických holek. Byla exilová princezna, která se vydávala do války za svá práva. Znělo to nádherně a za zvuku Ardolova příjemného hlasu se zdálo, že by se to mohlo podařit. Jenže je to správné? Co proroctví? zapochybovala.
      Kašli na proroctví. Očividně nefunguje, jinak už by se dávno něco stalo. Je pořád lepší bojovat, i když s malou nadějí, než sedět v Talronu s rukama v klíně, rozhodla si své malé dilema.

      „Souhlasím,“ přikývla Karmen. „Získáme Aldormu zpátky pro potomky Sida Clemense. Kdo se pak posadí na trůn, to není důležité.“

      Tím byla porada víceméně skončena. Ardol a Roman se zabrali do jakési diskuse, zatímco Petr, Halvar a Belle společně snili o tom, jak to asi vypadá v Tristu. Karmen se obrátila k Ericovi.

      „Nechceš mi něco vysvětlit?“ zeptala se ho.

      „A co?“ zamračil se nechápavě.

      „Ardol tě čekal. Věděl, že jedeš za námi,“ upřesnila.

      Eric pokrčil rameny. „Třeba to uhodl. Možná nás někdy slyšel.“

      Něco v tom vysvětlení nesedělo. Ardol, kterého Karmen znala, by Ericovi tenhle šílený výlet zatrhnul. Udělal by scénu a nikdy by je nenechal spolu. Rozhodně by Ericovi nedovolil, aby ji držel kolem pasu jako teď. Ona byla přece zaslíbená králi Augustovi a ta svatba byla přáním její matky. Nikdy by nečekala, že Ardol bude přihlížet tomu, jak ona odmítá splnit něco, co chtěla její dokonalá matka.

      Druhý den se Karmen Volanová, samozvaná princezna aldormská, vydala do Tristu bojovat za svá práva.


      Vydáno: 1.9.2016 19:59 | 
      Přečteno: 377x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.