Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...

      Odkaž sem

      Kategorie: Země bez draků

      Země bez draků - Kapitola 10

      Země bez draků - Kapitola 10 Jubilejní desátá kapitola, hodně pocitová, málo dějová. Nedostatek akce vynahrazen alkoholem.

      10. Vyšší poslání

      Veillovi strávili v Tristu dva dny jako vážení hosté. Ryko a Gorlanovi se střídali v zajišťování zábavy a celou dobu se jim věnoval Simeon. Jednak Ryko usoudil, že Trivet by mohl mít na chlapce dobrý vliv a jednak oba Veillové byli dostatečně shovívaví na to, aby malému králi odpustili případné společenské přešlapy. Samuel sice trochu protestoval, jeho nechuť vůči Margaritě byla stále zjevná, ale přemohl se a účastnil se soukromé večeře s Veillovými. Po jídle se Ryko vydal zpátky do svých pokojů.

      V křesle u krbu opět seděla návštěva. Budu si muset pořídit lepší zámky na dveře a okna, pomyslel si Ryko a přistoupil blíž. Když ale uviděl Marysin blonďatý cop, pochopil, že v tomhle případě by mu zámky nepomohly. Aspoň byla lepší společnost než Ogier Dauth.

      „Našla jsi je?“ zeptal se.

      „Copak, žádná předehra?“ přehodila si svůdně nohu přes nohu.

      „Jestli jsi mě přišla jen pokoušet, tak mě dneska bolí hlava. Jestli ne, tak vyklop, co máš,“ prohlásil a posadil se proti ní.

      „Ženská, která zabila tvého otce, už není v Tristenolu. Dostala tolik zlata, že šla na odpočinek do Theosu. Budeš ji pronásledovat i tam?“ zeptala se se zájmem.

      Ryko o tom přemýšlel. Pořád se chtěl pomstít, ale hledat vysloužilou travičku by bylo jako hledat dýku jen proto, aby ji mohl zlomit. Ta žena byla pouhou zbraní, on se chtěl pomstít tomu, kdo ji použil k zasazení smrtící rány.

      „Kdo ji najal?“

      „Waldemar Dauth. Očividně doufal, že ho po Luthomarově smrti udělají regentem mladého Villafrana. A to je ta další záhada – nikdo neví, kdo má na svědomí krále,“ dodala.

      „Tak hledej dál,“ zavrčel Ryko a sáhl po holi. S takovými drobty informací nemělo cenu ztrácet čas.

      „Počkej,“ chytila ho Marysa za zápěstí. Zarazilo ho to, něco tak důvěrného a zároveň drzého nečekal. Pomalu se usadil zpátky do křesla a znovu odložil hůl. „Nechápeš to,“ pokračovala. „Smrt krále je velká událost, všichni jsou zvědaví, komu se to povedlo, ale nikdo nemá ani zdání. Pořád se o tom dohadují. Mohl to být támhleten? Ne, ten byl tou dobou v Adaru. A co tenhle? Toho někdo jiný potkal den předtím v Erwanu. A jeho bratr se ten večer opíjel U Veselý veverky. Zdá se, že všichni nájemní vrazi mají alibi. Jako by krále přetáhl pohrabáčem Waldemar osobně.“

      „Ten byl tou dobou doma v Erwanu,“ odvětil Ryko bezmyšlenkovitě.

      „A kdo tu tehdy vůbec byl?“ rozhodila Marysa rukama.

      „Já. Ogier a Rosalie. Filip Orb, vévoda z Gerlachu...“

      „Ten, co si má brát mladou Dauthovou?“ zvedla obočí.

      „Ano. Jak ty o tom víš? Ještě to neoznámili veřejně,“ zamračil se Ryko.

      Marysa se jen ušklíbla. „Obchoduji s tajemstvími. To by bylo, abych tohle nevěděla.“

      „Pak tu byl ještě Radvan, syn vévody z Kentonu, s manželkou a synem. Možná Andreas Laustane, vévoda z Valburgie, ale tím si nejsem jistý. Možná přijel až potom,“ dokončil Ryko. „Přece mi ale nechceš tvrdit, že by si někdo z nich špinil ruce osobně.“

      „Z mého světa to nikdo neudělal. Musel to být někdo z tvého,“ pokrčila rameny.

      „Já se nepohybuji výhradně ve společnosti vrahů a vyzvědačů,“ zavrtěl hlavou.

      „Ne, tvoji přátelé si najímají jiné, aby si neumazali krajky na rukávu,“ odsekla Marysa. „Tvůj král nabídl rámě vražedkyni a uvedl ji pod tvojí střechu, aby dojednala sňatek pro muže, který se na trůn dostal jen díky další vraždě. Nebýt vrahů, Simeon a Gorlanovi jsou pořád zahrabaní na Tirabilu a ty pořád spíš ve své komoře ve třetím patře. Kolem tebe tečou potoky krve, Ryko Nimane, a ty z toho viníš nás?“

      Nevinil je z toho, proto nechtěl vědět, kam odešla žena, která zabila jeho otce. Přesto ho ale Marysina slova vyprovokovala. Možná proto, že mu snad poprvé za celou dobu řekla jménem.

      „To, co dělám, je pro dobro království,“ zavrčel. „Dauthovi to dělají pro slávu svého rodu. Ne na objednávku, aby si vydělali pár zlaťáků.“

      „Tak my jsme povrchní?“ odsekla, zvedla se ze svého křesla a prudce ho políbila.

      Trvalo to tak krátce, že ani nestihl zareagovat a už ho pustila, ale neodešla a zůstala klečet před ním. Vzpomínka na její rty jako by ho pálila a i když její ruce zůstaly na opěrkách křesla, pořád jako by jednu z nich cítil ve vlasech.

      „Tak co, mezku?“ zašeptala. „Potřebuješ, aby to bylo pro větší dobro?“

      Toužil po ní, to nemohl popřít. Nebyl z kamene a od jeho poslední noci se ženou už uplynul nějaký čas. Když si ale představil, že si ji přitáhne na klín a znovu políbí, vybavil se mu otcův přísný pohled, když kdysi přistihl Lamana s milenkou. Poslední, co by mu otec schvaloval, by byla noc s vyzvědačkou, ještě navíc v regentských pokojích, kde by se mohla dozvědět spoustu zajímavých věcí.

      „Mám dost sebeovládání na to, abych to neudělal,“ procedil tiše mezi zuby.

      Marysa se překvapeně stáhla a přesně v tu chvíli se otevřely dveře a do místnosti vpadli Samuel a Trivet. Oba se zarazili a těkali pohledem z Ryka na Marysu a zpět. Ryko se vzpamatoval jako první.

      „Mám tu snad nade dveřmi vývěsní štít, že sem všichni chodí jako do krčmy?“

      „Nemáš a taky tu nemáš nic pořádného k pití, tak jsme něco přinesli,“ zvedl Samuel lahev opletenou proutím. „Jen ses nezmínil, že už máš plány na večer.“

      Marysa vstala a uhladila si šaty. „Já už jsem na odchodu.“

      „Jo, přesně tak to vypadalo,“ přisadil si Trivet.

      Vrhla po něm spalující pohled. „Viděla jsem tvojí manželku – nemáš co závidět. Zato ty...“ obrátil se k Samuelovi a natáhla ruku, aby ho pohladila po tváři, ale on jí uhnul. „Nevadí,“ pokrčila rameny, „najdu si zábavu jinde.“

      S tím odešla a nechala tři muže o samotě. Trivet se posadil do jejího křesla a Samuel si přitáhl jiné a dokonce i podal skleničky. Všem nalil víno a připili si.

      „Nezeptáš se proč tu byla?“ zeptal se Ryko dutě. Pořád uvažoval, jestli neudělal chybu.

      „Ne. Buď to bylo osobní a řekneš nám to sám, jestli budeš chtít, nebo to byla politika a tu dneska necháváme za dveřmi,“ zavrtěl Samuel hlavou.

      „A o čem můžeme mluvit?“ opáčil Ryko.

      „O dívkách z jiných světů,“ pousmál se Samuel a napil se vína.

      „Tak to přenechám spíš vám dvěma,“ zasmál se Ryko. „Já viděl jen jednu a to ještě jen na chvilku. To tady Aldorma je odborník na takové návštěvy,“ pozvedl číši směrem k Trivetovi.

      „Barbora přece řešila problém Tristenolu,“ upozornil ho Trivet.

      „Ale jenom proto, že ohrožoval Aldormu a jmenovitě tebe. Není to spravedlivé, že draci pořád tahají z problémů vás a na nás kašlou. Kdopak bude zachraňovat Tristenol před jeho vlastní hloupostí?“ rozhodil Ryko teatrálně rukama, div nevylil svoje víno.

      „Přece vy dva,“ zazubil se Trivet. „I když draci ví, kdo ho bude zachraňovat před vámi.“

      Odpověď byla tak jasná a jednoduchá, že ji se Samuelem řekli jedním dechem: „Camilla.“

      „Když jsme u Camilly,“ poznamenal Ryko, když se přestali smát, „proč jste nepozvali ji? Znala Barboru líp než já.“

      „Protože ona i Colin by se to snažili brát rozumně a mluvili by o vyšším poslání a vůli draků,“ nakrčil Samuel neznatelně nos.

      „Je to jejich způsob, jak se s tím vyrovnat,“ namítl Ryko.

      „To sice ano, ale dneska na to není den,“ odvětil Trivet a zavdal si ze svého poháru. „Dneska se chceme opít a vzpomínat na ně bez příkras, na takové, jaké byly, v dobrém i ve zlém.“

      Ryko se pochybovačně zahleděl na lahev, kterou Samuel přinesl. „Tohle stačit nebude,“ prohlásil.

      „V předpokoji jsou tři další,“ ujistil ho Trivet.

      Po setkání s Marysou si Ryko nic nepřál víc než se pořádně opít. Od oradomských kobek si na to netroufl, chůze pro něj byla náročná i za střízliva, ale dnes byl ve svých vlastních pokojích a už chodil o hodně lépe…

      „V tom případě nám nic nebrání,“ uvelebil se v křesle pohodlněji a napil se. Poprvé si všiml chuti vína – lehké, nepříliš sladké, jako by z něj vonělo léto na kentonských stráních. Doufal, že další lahve jsou méně kvalitní, protože opít se tímhle by byla skoro škoda. Pak už se zaposlouchal do Trivetova a Samuelova rozhovoru o Lence. Trivet nejdřív vyprávěl, jaká byla na začátku, když přišla do Talronu – na nikom nenechala nit suchou, ale pod tím vším se skrývala dobrá kamarádka. Do všeho se vrhala po hlavě a nenechala se zastrašit. Necouvla ani před královskou radou, ani před svatbou s Lautusem Nimanem. Ryko na jednu stranu litoval, že ji neznal, na druhou stranu chápal, proč si získala Samuelovo srdce.

      Samuel pak převzal vyprávění o době jejího těhotenství, o tom, jak ho ze začátku popuzovala, jak se postupně sblížili, a o její smrti. Pořád se vyhýbal jejímu jménu, ale jinak mluvil klidně a vyrovnaně. Do poslední chvíle utěšovala všechny okolo sebe a ani smrt jí nezabránila v tom, aby v Aldormě s konečnou platností nastolila pravého vládce.

      „Takže nejen odvážná, ale i paličatá. Vážně škoda, že mě táta tehdy nevzal do Aldormy s sebou. Tetička zní jako správná ženská,“ prohlásil Ryko.

      Samuel a Trivet si vyměnili významný pohled a oba do sebe při té představě naráz obrátili zbytek svého vína. Ryko se snažil neurazit se. Pořád si myslel, že on a Lenka by mohli utvořit výborné spojenectví.

      „A co Barbora?“ zeptal se nahlas. „Taky byla taková smršť?“

      „Ano a ne,“ pousmál se Trivet. „Když jí na něčem záleželo, bojovala zuby nehty, ale byla rozvážnější. Někdy to možná bylo na škodu,“ dodal a Ryka napadlo, jestli aldormský první rádce uvažuje nad tím, co mohlo být.

      „Tak na rozdíl od tebe měla dost rozumu, aby do toho sklepa nevletěla sama,“ prohlásil Ryko a vzpomněl si na vlhký střep keramického džbánu v prstech a na odhodlání ukončit jím svůj život. „Bez ní bych už byl mrtvý.“

      „Colin by tě našel,“ namítl Samuel.

      „Možná, ale ne včas. Chystal jsem se podřezat si žíly, když mě našla,“ přiznal se.

      Samuel se zarazil se sklenicí na půl cesty k ústům. Chvíli na Ryka jen zíral, než sklenici velice pomalu položil zpátky na stůl. „Ty. Ses. Zbláznil,“ odsekával ledově.

      „Waldemar vyhrožoval, že Barboře ublíží, když mu neřeknu, kde je ta koruna. Byla to jediná možnost, jak ji zachránit a nezradit celé království,“ pustil se Ryko do vysvětlování.

      „Jestli mě Lenka něco naučila, tak to, že království nezná vděčnost. Obětuješ pro něj všechno a na oplátku se dočkáš jen další bolesti,“ řekl Samuel tiše.

      Trivet se natáhl a podal Samuelovi jeho sklenici. „Jenže když to neděláš, stane se z tebe Niman.“ Zarazil se, když mu došlo, jak to znělo. „Myslím ty, se kterými jsme měli v Aldormě zkušenosti. Nikoho zde přítomného nebo jeho nejbližší rodinu.“

      Ryko blahosklonně mávl rukou. „Já to chápu. Strýček Lautus byl pěkná svině.“

      „Slabé slovo,“ přikývl Samuel a napil se. „Upřímně nechápu, jak v takové rodině mohl vyrůst někdo jako Luthomar.“

      „Třeba byl adoptovaný,“ pokrčil Ryko rameny.

      Trivet a Samuel si vyměnili pohled, kterému Ryko nerozuměl. „Došlo víno,“ prohlásil Trivet a přinesl další lahev. Ryko a Samuel poslušně vyprázdnili svoje skleničky, aby Trivet mohl všem dolít.

      „Na Lenku, vyvolenou draků,“ připil Samuel.

      „Na Caointiorn, která přišla před ní a měla dost rozumu na to, aby se vykašlala na celou politiku,“ připojil se Trivet.

      „A na Barboru, která udělala aspoň něco pro Tristenol,“ dokončil Ryko. „A to jste Colina a Camillu nezvali proto, že jste nechtěli mluvit o vyšším poslání.“


      Vydáno: 14.2.2017 10:14 | 
      Přečteno: 275x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Eillen
      Tuhle kapitolu si Marysa pro sebe ukradla. Její flirtování s Rykem je prostě úžasné. I ten polibek, který mu dala, dle mého názoru, částečně i na truc.

      Ryko a jeho pocit, aby i po smrti neudělal něco, čím by zklamal otce... Měl by konečně dospět a rozhodovat se podle sebe a ne podle toho, jak by se to líbilo tátovi. Ale musím smeknout před jeho sebeovládáním. To zase jo.

      A co říct k té "chlastací" části. Stejně si myslím, že si nás pánové idealizovali...

      Zbývá už jen jediné... Jééé! Při přípitku konečně Samuel řekl moje jméno! (taková blbost a jak mi potěší, co?)
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Marysa měla být jen nevýznamná služebná, která měla pány ošetřovat. Věř mi, neukradla si jen tuhle kapitolu 1
      Však on se Ryko na tatínka časem vykašle.
      A s tím jménem jsem si toho všimla až těsně před vydáním, ale rozhodla jsem se to tam nechat. Co neudělá trocha alkoholu, co?
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Ještě, žes to tam nechala. Prostě s vínem padly jeho vnitřní (a nevědomé) zábrany...

      Marysa je prostě Marysa. Ono i to její nabídnutí se Samuelovi (naschvál před Rykem) bylo povedené.

      Doufám, že se Ryko z tatínkova stínu vymaní co nejdřív. Sakra, je to Niman. Ať se tak začne chovat!
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      A on se tak nechová? Většina Nimanů byla po celý život ovlivnění vlastním otcem, ne?
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Ovlivněná možná. Ale nežila podle toho, jak si to papá přál. Většina Nimanů otce zabila a žila si po svém
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Ale pořád se s otcem nikdy nesrovnali. Nějak si říkám zlatý Laman...

      „Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich